Jean od Floretty

Marcel Pagnol ve svém románu inicioval hodně silný archetypální příběh a režisér Claude Berri (specializující se na adaptace velkých francouzských románů - mimo Živé vody adaptoval i Zolův Germinal) ho vhodně rezonoval a rozvrstvil - motiv člověka bojujícího proti intrikám svých bližních (zde nepřejících sousedů), v archetypu hada zahřívaného vlastní hrudí, i transgenerační pomsty patří k těm základním prvkům lidské empirické výbavy. Nezměrným přínosem je navíc zřejmě nejlepší role Gérarda Depardieu... Ve své jednoduchosti převelice silný příběh a stejně silný film, jehož vázaným pokračováním je druhý, neméně dobrý, díl nesoucí poetický název Manon od pramene... (26.08.2008)

Slyšíte řvát cikády? Cítíte, jak žhne slunce a vysává život z rostlin, plodin a květin, na jejichž výnosu jste závislí? Tak to je přesně to místo v Provance, ve strmém, skalnatém údolí, tam, kde stojí starý, velký, opuštěný dům, ve zpustlèm okolí, kde i olivy mají problém. A přichází dědic Depardieu, se svou krásnou a nadanou manželkou a malou blonďatou dcerkou, s touhou, vytvořit zde skvělé bydlení a prosperující podnikání. Ono by to šlo, jenže - pozemek má málo vody. A tak se pinoží, pachtí, přichází o iluze i peníze.To takhle mladý soused, řečený Kohoutek, a jeho strýc, Yves Montand, možná něco ví...třeba, kde je pramen.Hmm..určitě výborný film, kde všichni tři protagonisté byli jednoduše vynikající.Naivní, nadšení, zoufalí, pracovití do úmoru, ale i zlí, chamtiví, mdlejšího rozumu, leč ten selský jim zůstal. A Provance je krásná, ač tyhle skalnaté vrchy opravdu nemusím. (01.01.2015)

Občas se budím v noci ze sna při hrůzné představě, že bych se musel živit fyzickou prací. A neuklidnilo by mne ani to, že bych měl statistické údaje o počasí v kapse, protože jsem stejně naivní jako Jean. I já bych totiž zbaštil Ugolinovi jeho falešný úsměv a při únavných výpravách za vodou bych si nevšiml kudly ve svých zádech. Jenže Jean je na rozdíl ode mne plný optimismu, který je krásně nakažlivý a který ostře kontrastuje s jeho osudem. Bez odhalení rodinných vztahů ve druhém dílu to zase nijak zvlášť silné drámo není. A hodně mne zklamala scéna ve vesnici, ve které se Jean naprosto neadekvátně rozčiluje na vesničany, které potkal poprvé, což jsem nucen považovat za špatnou práci střihače, který mi nějaký předchozí konflikt musel ušmiknout. (05.05.2013)

Režisér Claude Berri mě nejprve uchvátil svým filmem, abych poté mohla poznat i knižní předlohu Marcela Pagnola a toto setkání se pro mě stalo osudovým. Poetickou výrazovost románu, kterou jsem si tak zamilovala dokázal režisér převést do živých obrazů okouzlujícího kraje Provence přesně jak ji vytvořil sám autor. Krásný a zároveň drsný kout země, kde pro člověka, který se zde nenarodil je všechno mnohem těžší. Obdivuji Jeanovo odhodlání bojovat s přírodou i nepřízní osudu. Gérard Depardieu tady bezesporu podal jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů a ani Yves Montand a Daniel Auteuil nezaostávají. Právě proto je tento snímek tak niterný a bolestný. Lidská chamtivost, závist a nepřejícnost má navrch před touhou žít s otevřeným srdcem, pracovitostí a dobrotou a věřit, že ostatní vám oplatí stejně. A nakonec ho zklamal i Bůh, který mu neseslal tolik potřebný déšť a zoufalý Jean volal k nebesům: „Já jsem hrbatý, copak to nevíš? Už jsem dost poznamenaný!“  (02.11.2023)

80 % - Velmi zdařilá románová adaptace se skvělými hereckými výkony. Až idylická vizuální stránka (prosluněná Provence) ostře kontrastuje s drsným, syrově vyprávěným příběhem. Ten byl ale možná přece jen trochu přímočarý a skončil přesně tam, kde se dalo tušit, bez momentu překvapení, který by v divákovi zviklal přesvědčení, jak to asi skončí. (27.04.2010)