Jean od Floretty

Slyšíte řvát cikády? Cítíte, jak žhne slunce a vysává život z rostlin, plodin a květin, na jejichž výnosu jste závislí? Tak to je přesně to místo v Provance, ve strmém, skalnatém údolí, tam, kde stojí starý, velký, opuštěný dům, ve zpustlèm okolí, kde i olivy mají problém. A přichází dědic Depardieu, se svou krásnou a nadanou manželkou a malou blonďatou dcerkou, s touhou, vytvořit zde skvělé bydlení a prosperující podnikání. Ono by to šlo, jenže - pozemek má málo vody. A tak se pinoží, pachtí, přichází o iluze i peníze.To takhle mladý soused, řečený Kohoutek, a jeho strýc, Yves Montand, možná něco ví...třeba, kde je pramen.Hmm..určitě výborný film, kde všichni tři protagonisté byli jednoduše vynikající.Naivní, nadšení, zoufalí, pracovití do úmoru, ale i zlí, chamtiví, mdlejšího rozumu, leč ten selský jim zůstal. A Provance je krásná, ač tyhle skalnaté vrchy opravdu nemusím. (01.01.2015)

Otvorene priznávam, že tento štýl je mi cudzí. Vo Francúzsku akoby existovala celá „škola“ adaptácií kanonickej románopiseckej literatúry, kam patrí i Pagnolova L'Eau des collines. Problém s týmito adaptáciami je, že nezriedka pripomínajú skôr než film len predĺženú ruku literatúry, ktorá si so sebou nesie väčšinu kladov a záporov predlohy. Dvojdielny film Clauda Berriho (ktorého druhú časť považujem za o čosi lepšiu, jednak z dôvodu vyťaženia väčšieho dramatického náboja pri riešení rodinných väzieb medzi postavami, jednak vďaka výraznejšiemu režijnému štýlu, jednak z omnoho prízemnejšieho subjektívneho dôvodu s názvom Emmanuelle Béart :-) ) je podľa mňa rovnaký. Štylisticky príliš významne nevybočuje z francúzskych štandardov, nemôže sa opierať o pôvodnosť relatívne otrocky prevzatého príbehu a primárne vsádza na výkony hercov pohybujúcich sa v krásnom vidieckom prostredí. Snaha „nasiaknuť“ rurálnou poetikou pomaly snímaných vrchov a údolí ešte výraznejšie spomaľuje a riedi celkom konvenčné rozprávanie s časovými skokmi naprieč ročnými obdobiami. V komentároch často spomínaná dôsledná výstavba a príprava priestoru na zvraty opäť poukazuje na literárny pôvod a celkovú zastaranosť. Berrimu sa jednoducho nedarí preniesť so silou pôvodného románu do sveta ostrých kontrastov medzi prostými, ale prirodzene prefíkanými roľníkmi a rodinou Jeana, ktorý so svojimi mestskými znalosťami do ich sveta nezapadá. Rovnako filmu neprospieva rozloženie do dvoch takmer dvojhodinových častí tam, kde by stačil komplexný celok o pol hodinu až hodinu kratší a s vypustením pre dej nepodstatných scén dynamickejší. V tejto podobe odporúčam radšej si prečítať knihu. 60% Season Challenge Tour 2015 (09.09.2015)

Film o odvrátených, temných stránkach ľudskej povahy - chamtivosti, závisti, neochote druhým pomáhať... Snímok si síce plynie pomerne pomalým tempom celý čas, a sú tu scénky, ktoré mi prišli ako zbytočné, prípadne ako menej zaujímavé, ale to hlavné čo mi film ponúkol bol neskonale smutný pocit nad nešťastným osudom neboráka hrbáča a jeho rodinky. A to ja moc rád. Pomalé, postupné rúcanie jeho elánu a nadšenia ohľadom budovania ich nového domova až do totálneho zúfalstva a chytania sa aj poslednej slamky tu už nemohlo byť ukázané lepšie. Výsledok bol zničujúci a depresívny, presne ako v knihe, len smútok, plač a obrovský pocit krivdy. Milovník poctivej drámy si príde na svoje. 80/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. (09.09.2015)

Škoda, že předloha byla jasně daná, protože asi každý, kdo se na film dívá si přeje, aby se nakonec hrbatému Jeanovi podařilo překonat překážky od místních darebáků, aby mu často pršelo a hlavně, aby došel na to, že na jeho pozemku je pramen. Tomu ale tak není a tak se ubohý Jean protlouká nástrahami života víceméně neúspěšně až do brzské smrti. Vynikající výkony herců, ať už těch vysloužilých, nebo těch začínajících. (18.08.2008)

Rozhodně lepší než Tatínkova sláva, nicméně jsme se s manželkou nemohli zbavit dojmu, že ačkoli je zde vyprávěn dramatický příběh vraždy, nenávisti a posedlosti získáním vody, styl vyprávění je stále idylický a jaksi nezúčastněný jako v Tatínkově slávě. Kromě toho mi dojem kazilo nelogické chování postav. Jean by si za své vyběhnutí k místu exploze bezesporu zasloužil Darwinovu cenu. A opravdu by mě zajímalo, zda by někdo – jinde než ve francouzském románu – uvolňoval jím ucpaný pramen, pokud by se důkladně nepřesvědčil, že jeho bývalý majitelé odešli. (27.04.2017)