Athena

Romain Gavras ukazuje, že je aktuálně jedním z nejlepších klipařů. To dokazuje v naprosto frenetické jízdě, která trvá zhruba první půl hodinu. Jeden z nejlepších začátků filmů, které jsem kdy viděl. Šíleně efektní scény s kamerovými průlety, které by mohl kde kdo závidět. Bohužel film má ale 100 minut a dojde mu velice rychle dech. Postavy nemají téměř žádný vývoj a dějově se také nejedná o nic extra zajímavého. Takže se nedaří napodobit nedávné Bídníky. Velká škoda, ale beru Athenu jako velký příslib do budoucnosti. (17.11.2022)

Ghetto War z Francie! Athena je příbuzný filmů Miserables a Shorta a kdo má pro podobné filmy slabost, tak bude spokojen. Režisér Romain Gavras diváky už od úvodu pohltí hutnou atmosférou. Úvodní přepadení policejní stanice je opravdu intenzivní a nemilosrdné ( natočené na jeden záběr!!) a docela z toho mrazí. Tragická smrt kluka na sídlišti vyvolá naprostou anarchii, chaos a občanskou válku v ulicích, která 3 bratry vrhne do nepříjemné situace. O příběh zde moc nejde, je docela jednoduchý, ale funguje to. Kápo mladých gaunerů Sami Slimane byl perfektní, na neznámého herce si to dává neskutečně a celou roli jsem mu úplně sežral ( Bavil mě jeho image i projev). Potěší i skvělá kamera, která celý chaos zabírá téměř na jeden záběr, úžasně podmanivá hudba a bezútěšná atmosféra celé situace zde funguje náramně. Ke konci se film přehoupne spíš na Drama a lehce padá řetěz, ale dá se to filmu odpustit. Adrenalinová jízda jak má být.75% (25.09.2022)

Netflix jsem zrušil před více jak 2-3  lety, Gavrasovy videoklipy neznám ani mě nezajímají, jeho předchozí film s Casselem si nevybavim, ale na ATHENU mě nalákal Fincherův marketingový citát na plakátu, který je v plném znění trošku delší: “Sprawling and propulsive. Romain's gifts for staging and excavation of character are on remorseless display. He makes mind-numbingly complex coordination seem ordinary, spoiling his audience as we bear witness to this painful story's unspooling. Slack-jawed and agog.” Nicméně film samotný mě nijak neohromil. Opěvovaná úvodní 20minutová sekvence bez přerušovaného střihu je sice řemeslně perfektně vystavěná, ale zároveň ji chybí jakákoliv dynamika právě díky onomu nepřerušovanému střihu. Stejný problém, díky němuž jsem trpěl u 1917. Gavras tlačí na maximální možnou intenzitu, ale zapomíná ta prohloubení postav, které jsou jednorozměrné a chovají se strašně teatrálně až hloupě. Skoro mi to přišlo jak koukat na divadelní hru o klasické řecké tragédii (což byl podle rozhovorů záměr, viz. jeho původ) v "moderních" panelákových kulisách. Za mě osobně bylo tohle téma zpracováno mnohem líp již téměř před 30 lety v LA HAINE. (20.03.2023)

Svůj názor na celou věc kolem té přistěhovalecké vlny zde raději nebudu rozvádět, jelikož jednak to sem nepatří a jednak by mě to mohlo i klidně přivést do problémů, každopádně asi k tomu jen takto stručně: když si to tam natáhli, tak ať si to tam užívají. Mě je každopádně z těchto filmů s tímto tématem úplně zle, doslova ve mně vře krev a … a radši nic, prostě je to jiná kultura, která zde nemá co dělat, ale mám prostě jen vážné obavy o budoucnost Evropy, aby se jednoho krásného dne taková nějaká podobná agrese všech těch neandrtálců nepřenesla z francouzských sídlišť dál a pak abychom se nedivili všichni, hlavně tedy ti přiblblí ,,vítači,,. Teď už ale opravdu k filmu samotnému. Nebavil mě. Ani zápletkou, ani zpracováním, ani v žádném jiném ohledu. Dějově to byl i přes svou jednoduchost jeden velký chaos, tu Ahmed, tam Muhamad, tu zas Omar, tam zas Samer, a hovno z toho, pobíhání sem a tam, všude jen vykřikování jak liánící, což jsou ovšem od nich přirozené reakce, to se musí nechat, ze všech doslova ta inteligence pak jen doslova přetékala, no zkrátka o ničem, navíc tomu chyběly i jakékoliv emoce, respektive to ale může být i jen chyba na mé straně, jelikož s tím lidským hnojem vážně soucítit nehodlám, no a to zpracování té rebélie pak působilo sice autenticky, to jako ano, ale to si mám na druhou stranu jako užívat devastování bydlení od toho přičmoudlýho odpadu? To snad ne. Atmosféra jinak fungovala v rámci toho běsnění dobře, nicméně opakuji, ve mně tyto snímky vyvolávají skutečně jen ryzí strach z toho póvlu, Francie je podle mě definitivně ztracená, každopádně co mě na celém tom filmu štve ze všeho nejvíc, že já nevím, co tím vším vlastně chtěli ale tvůrci vůbec sdělit, či zdali mělo jít prostě jen o rekonstrukci oné události, prostě nevím, a tak mi tom připadlo jako film bez názoru a bez pointy, a to já fakt nemám rád. (16.01.2023)

Athena je inovativní kus francouzské filmařiny, která na vás křičí a zavaluje vás především choreografickým úžasem. Kamera Boucarda a hudba Surkina dělá s vašim tělem i duší podmanivé kusy. Pastva pro oči. Ale pro srdce nic nezbylo. Těžko cítit tragédii v propasti tří bratrů, když k jedinému z nich necítíme naprosto vůbec nic. Jeden chce pomstu, druhý chce přežít a namastit si kapsu a třetí se snaží celou situaci uklidnit. Jsou to jednorozměrné figury co "pobíhají tam a sem vytuněnou" scenérií, křičí nebo zadumaně čučí. Takže se může dít ve filmu cokoli a já vlastně pokaždé jen řeším, kolik záběrů že to teď bylo a říkám si woow. Ale cítím něco? Vůbec nic a co je nejhorší, je mi úplně jedno, jak to s kým dopadne. Athena se snaží okatě být něčím mnohem víc a v tom právě selhává. A těch pár hovorů s mámou, které se to snaží posunout do osudovější hloubky? Marná snaha, nedaří se. Bohužel. Je to škoda. Dát stejnou péči postavám jako zbytku a mohlo jít o jeden z nejzásadnějších francouzských filmů poslední doby. Takhle jde v mých očích jen o úchvatnou ukázku brilantně vypiplané - choreografické filmařiny. Nic víc, nic míň. 70% (30.09.2022)