Nejbáječnější Karkulín na světě

Nostalgická vzpomínka na mé dětství. Film na motivy známé knihy Astrid Lindgrenové, který ani chvíli nenudí. Dobrý herecký výkon a vtipné grimasy Matse Wikströma ještě podtrhuje svělý dabing Miroslava Vladyky. Přestože se jedná o dětský film, i po letech jsem se na něj zase rád podíval. Přesně tohle si představím pod pojmem nenáročná oddychovka. (12.05.2012)

Karkulín má svou poetiku a před spaním na děti funguje opravdu výborně, kdo by ty lumpárny nechtěl zažít. Pokud se nad tím ovšem člověk zamyslí, jde o dosti ujetou záležitost a to okouzlení až zamilovanost malého "Brášky" (což mi rve uši, v knížce má normální jméno) do Karkulína je naprosto nepochopitelné. Ve vyprávěné formě si posluchač udělá nějaký obrázek o Karkulínovi, aby mu byl příjemnější (pro mě je to něco mezi Sazínkem a kudrnatým medvídkem Pú), ale tady ve filmu je to drsná realistická podoba a podle mě to Karkulína pro "neznalé" úplně zabije. On je prostě naprosto příšerný... :-) (21.08.2017)

Jak mám knížky od Lindgrenové moc ráda, Karkulín mě už v dětství nezaujal, spíš mi byl odporný a pamatuju, jak jsem poprosila mamku, že tohle čtení na dobrou noc NE. Domnívala jsem se, že v dospělosti humor knihy, v tomto případě filmu, pochopím (tak, jak jsem si našla cestu k Spalovači mrtvol, Ptákům, Kladivu na Čarodějnice), ale bohužel, arogantní a bezcitný, navíc divně proplešatělý Karkulín mě nedostal ani teď. Celé je to natočené tak nějak dřevěně, výraz hlavního představitele ve mně vzbuzuje dost negativní pocity (jak nějaký pokřivený zlomyslný trpaslík, nedefinovatelného věku). Tak možná vhodné pro děti, jako odstrašující příklad - Červená Karkulka je vlastně taky jen varování rodičů dětem, že malé holčičky nemají lézt samy do lesa a dávat se do řeči s cizími lidmi........takže děti, Karkulína do bytu nepouštět! (Moje švédské neteře se moc smály českému překladu Karkulín, nemohly pochopit, proč ne Karlsson). (06.04.2014)

Taková nenáročná oddychovka pro děti i dospělé. Ačkoliv v porovnání s mnohem známější Pippi dlouhou punčochou je to pouze průměrný dětský film na jedno shlédnutí či dobré pouze jako televizní kulisa. Ukazuje dětský pohled na svět, rádoby romantické scenérie střech jako z filmu o Marry Poppins a idylický rodinný život 70. let v poklidném Švédsku. Nic extra záživného, ale také žádný průser. Celé se to točí kolem hlavního hrdiny Karkulína, arogantního, vypelichaného a tlustého chlapečka s vrtulkou, kterého příšerně nadaboval Miroslav Vladyka. [32. hodnocení, 6. komentář, 66%] (04.09.2019)

Lepší než kniha, řekl bych, Karkulín je se svým šibalským výrazem a legrační plastovou vrtulkou na zádech druhým špatným vzorem Lindgrenové pro dospívající děti a právě proto ho mají rádi. Stejně jako u Pipi je tu drobounce znejasnující konec, u kterého (v tomto případě) není jasné, jestli Karkulín byl nebo nebyl vymyšleným kamarádem/náhradou za psa...Ale to nic nemění na tom, že tenhle film z roku 74 je i pro dospělé, kterým bude Karkulín v případném dabingu anachronisticky připadat jako malý Will Ferrel a u kterého se i oni pobaví. Bráška: Ty jsi si vzal ten větší bonbon. Karkulín. No jasně. Který by sis vzal ty, kdybys byl první. Bráška: Ten menší. Karkulín: No tak vidíš, ten ti zůstal. (05.04.2014)