Příliš krásná

Jak to jenom ten Blier s vyprávěním dělá... tady už totálně opoustil logiku času a prostoru, až by jeho dílko s prazvláštním řazením scén, řádkou prostřihů a někdy i explicitně nerozehraných důležitých zvratů mohlo na první pohled zavánět těžce ztrávitelným experimentem s kapkou pohrdání divákem. Ale ono to má kupodivu silnou atmosféru, scény dýchají podmanivou filmařinou s krásným spojením obrazu a (převažně klasické) hudby, která tu pomáhá dotvářet emoce. Taky samotná forma v kombinaci s obsahem není samoúčelná, ale děj plný vztahových, milostních a sexuálních propletenců, které (jako mnohdy jindy v Blierových filmech... a možná někdy i v životě? :o)) jakoby též postradali závaznou logiku s jasně rozpoznatelnou motivací. Samozřejmě, je to Blier mladší, který si jen málokdy odpustí, aby se jeho film pravidelně netočil i kolem sexu, ale tady to překvapivě zvládl bez jediné explicitní scény a většinou o ožehavých intimních stycích nechává své postavy pouze mluvit. Je to taková pocitová romance o lásce, nespokojenosti i samotě, občas doprovázená absurdním nádechem, navrch se skvělými herecký výkony... úspěšný muž a otec zahýbá své ženě kvůli milence, zatímco ani pro jednu z těch dvou žen to také není jediný vztah, se kterým se právě potýkají – dějově to zní možná banálně, ale právě díky onomu neotřelému vyprávění měla pro mě tahle vztahová hříčka osobité kouzlo. Blier mě zase překvapil, že mi sedl víc, než bych čekal a to navzdory ústřednímu obsazení, protože mě tu výjimečně neiritoval ani Depardieu a také bych nikdy neřekl, jak může být i Josiane Balasko zajímavou herečkou. :-) [75%] (01.07.2022)

Toto byla pravděpodobně jedna z těch nejzvláštnějších milostných romancí, jaké jsem ve filmu dosud viděla. Očekávala jsem, že se děj bude odvíjet zavedeným schématem o postupném seznámení. Každodenní rostoucí sympatie, poznávání se, intenzivní pohledy, náhodné doteky a postupné něžné sbližování. Jenže Příliš krásná se řídí zcela jinými, neobyčejnými postupy. Především je děj předkládán poněkud nenavazujícím, jakoby kouskovaným stylem. Jednotlivé scény na sebe nenavazují chronologicky, ale jsou spojeny do jakési útržkovité mozaiky. Občas jsem nevěděla, jestli právě probíhá současný děj či flashbacky. To hlavní tkví v nevšedním pojetí celého snímku. V samotném scénáři, a především v chování postav. Nějak se to ani nedá popsat, podívejte se a uvidíte sami:) Každopádně mladistvý, fešný Gerard je zde jako dokonalý milovník výborný, stejně jako "příliš krásná" Carole Bouquet, a správně ženská a zajímavá Josiane Balasko. (03.10.2011)

Typický Blier - neřídí se žádnými pravidly, ta si vytváří sám - postavy spolu rozmlouvají napříč časem i prostorem - rozmlouvají i s námi v lehce provokativním tónu - všechno podmalovává Schubertova melancholická hudba a ponaučení z filmu je - vždycky si vyber jednu nebo ti utečou obě a zbyde ti jen ten "hnusnej" Schubert. Trochu jednoduchá poučka, ale rozhodně není od věci. Závěrečná scéna mi připomněla podobnou v Šampónu - oba filmy jsou si podobné v konverzačním ladění, tento film je ale laděn vážněji, Schubertovsky (do třetice). (04.10.2011)

"Láska je jako sportovní zápas." Tenhle film má určitě smysl i co do sebe, jen by to neměl všechno servírovat na tak otevřeném podnose. To jen láká mouchy a další neblahé havěti a ty já fakt nemusím. Chvílemi nadprůměr (především díky přirozeným hercům), chvílemi přiblblé. Rozhodně ale hezky natočené. Schuberta mám ráda, ale na konci filmu už se mi také chtělo řvát. Díky, Bernarde, že jste to udělal za mě. Jo, podle titulků vás prý oblékal Yves Saint Laurent. Až tak? A kdo oblékal nebohou sekretářku? Až moc okaté rozdíly ve všem. Mně by stačil jen lehký náznak. Ale tady jsem byla jen na návštěvě a bylo by nezdvořilé, když už jsem si to jednou z toho podnosu vzala, to celé odložit někam do kouta nebo smést pod stůl. Návštěva to celkově byla příjemná, jen mám teď trochu horší trávení, ale to se občas stává. "Člověk by chtěl žít víc životů, ale nejde to. Má jen jeden a navíc krátký." (03.10.2011)

Jediné, co bych tomuto velmi zvláštnímu filmu vytkla, je fakt, že jsem tu komediální složku moc nepostřehla. Tady zapomeňte na čas a na prostor, protože pro lásku tyhle pojmy nemají žádný význam. Nevím, kde a kdy jsem v které chvíli byla, ale vnímala jsem jen ten prazvláštní propletenec lidských srdcí, jejich vášně a nenávisti a kde hrála velkou úlohu Schubetrova hudba, která v určitých pasážích u mě dokázala vyvolat slzy, ačkoliv jsem se tomu bránila. Blier tady velmi umným způsobem zapůsobil na moje emoce s každým obrazem, které se vzájemně někdy zcela nelogicky prolínaly........ ale chtějte po lásce, aby byla logická? V každém případě je to originální mozaika lásky tří osob. " Ženy mohou mít něco jako vnitřní krásu, která má stejnou hodnotu, když víte, jak jí najít." (10.02.2015)