Černočerná tma

černočerná tma překvapí, že na začátku není vůbec černá. dokonce se zdá, že ani být nemůže, když nám tu svítí tři sluníčka. jenže čas od času nás jedna planeta počastuje svou návštěvou a pak je tolik tmy, že by se z toho jeden pos****. rozhodně nejimpozantnější je celá scéna s postupným stmíváním. a propo: nikdy bych nestrčila hlavu do podezřelého otvoru (22.10.2011)

Černočerná tma počítá s vaší znalostí Vetřelce - má podobný koncept, ale nepracuje s ním s takovou pečlivostí. Značně zjednodušuje sci-fi prvky, zkresluje realističnost (atmosféra a klima planet se vůbec neřeší), ale o to dříve přináší kupu mrštných příšer a s nimi všudypřítomný pocit nebezpečí. Atmosféra je poměrně hutná hned od počátku, i nekonečné světlo tří Sluncí dokáže působit podobně znepokojivě jako "černočerná tma". Tempo zůstává u plíživého nebezpečí s tím, že zběsilá akce ja na dosah ruky, ale přímo k ní nikdy nedojde. Škoda, že film je dosti přímočarý a postavy dvourozměrné, kromě Riddicka dokonce nezajímavé a zapomenutelné. 7/10 (01.12.2013)

Na tenhle film jsem se opravdu tešil a o to víc mě pak zamrzela ta studená sprcha, která přišla po jeho závěrečných titulcích. I když nepostrádá slušnou atmosféru a charismatického Diesela, strašně ho táhne dolů slaboučký scénář. Nijak zvlášť mě neuchvátil ani design "vetřelců", kteří mi připadli trochu jako kříženci rejnoků a pterodaktylů a navíc při záběrech z blízka vypadali nechutně uměle. (18.02.2006)

|84%| Celá léta mi tahle série byla ukradená a nic mi neříkala. Ukradená je asi silné slovo. Až při blížení premiéry třetího dílu jsem si říkal, že bych si tuto slavnou sérii měl zkompletovat. A ono se to vyplatilo. Alespon prozatím v tomto případě, v tomto prvním díle. Jedním z důvodů proč jsem se do toho pustil byl fakt, že mám Vina Diesela rád, především a hlavně v rychle a zběsilé sérii pro kterou mám slabost. Nyní k tomutu dílu. Úvod mi přišel trochu obyčejný a až moc laciný - na pohled, havárie lodi a tak dále, ale po zhruba 10 minutách mě ta pachut, nebo spíše nezáživnost velmi rychle přešla - zvláštní. Film se začal hezky rozbíhat. Prvních 30 minut krásně se vše vyjasnovalo, postavy, uprchlý vrah a vězen Riddick, kterému nakonec tým posádky začal více důvěřovat, nebot jejich nepřítelem byly kdejaké monstra na oné planetě. Potenciál mohl být více využit, nějaké nejasnosti, detaily k Riddickově osobnosti, jeho oči atd. Ještě tak nějaký nápad mohl přibýt. Emoce totálně chyběly, ale nevadilo to. Prostě drsný, surový styl filmu, kde je v normálu, třeba krvavé zabití malého kluka, nekompromisnost od Riddicka atd. Občas zde byl humor trochu. Nejlepší hřebem filmu byly hlášky od Diesla, které mě dostali. "Stoprocentně věřím v boha a zároven ho nenávidím." A tak dále. Takže pěkná žánrovka jako sci-fi to fungovalo výborně jako staré klasiky. Cítil jsem obdobnou atmosféru jako třeba u vetřelce, kde je skupinka lidí, kteří jsou pohromadě a postupně je vraždí nějaké monstra. Takže to se opravdu cení. Vylepšit to trochu, přidat nápady, dotáhnout potenciál, přidat nějaká další mostra, více napínavosti atd tak jdu do plného počtu, něco tomu chybí, ale to mi nepřekáží. Ani ta celková lacinost mi nevadí až na úvod. Takže se z toho vytřískalo co se dalo teda. Poslední zhruba čtyřicetiminutovka velmi svižná a už napínavá. Rko zde bylo a krev taky, ikdyž to mohlo být drsnější. Hudba úplně obyčejná, ale fungovala a měla svůj základní motiv. Herci byly výborní, rom Diesla mě zde hodně bavil Cole Hauser a i Radha Mitchell. Finále zvládnuté. Co k tomu víc dodávat ? Po letech film působí furt dobře jak jsem zakusil, takže se nestydím, že mi tento film unikal. Určitě se k němu ještě vrátím. Velmi dobré pocity mám a to je hlavní. (02.10.2013)

Temná sci-fi kdysi odstartovala hvězdný status Vina Diesela. Ten, jakožto člen vesmírné lodi, která musela nouzově přistát, čelí hladovým potvůrkám, které na téhle pouštní planetě jednou za čas vylézají z děr. Je ozdobou (s plným trestním rejstříkem) bandy vyděšených „turistů“, jenž se ocitají v zápletce, která nepřináší zhola nic nového. Z klasických problémů (nedostatek vody) vyvstane boj o holý život z neznámého (v neznámém prostředí), naštěstí režisér David Twohy přidal leccos ze své zahrádky a tuhle béčkovou laskominu řádně přikořenil – a na nic si nehrál. Chemicky upravil filmový materiál, takže se střídají obrazy o sto šest, atmosféra houstne.. scénáristům dochází dech, nenápaditých míst přibývá, ale i tak má tahle invaze na to, aby párkrát zabrnkala na divákovy smysly. (18.05.2008)