Kámoš

Příběh je jednoduchý stejně jako celý tenhle film. Kdyby nešlo o film ze severské produkce, ale americké, asi by bylo složité se ztotožnit s hrdiny. Tady jsou ale hrdinové stejní jako u nás v Čechách, mají stejné problémy a žijí obdobné životy. I my v Čechách někdy musíme volit mezi přáteli a kariérou, dvěmi ženami nebo mezi svými osobními cíli a neočekávanými následky činů z minula. Přijetí osobní zodpovědnosti za sebe i za své okolí, tradiční hodnoty jako je přátelství a láska, to je oč tu běží. Je tu možná spousta klišé, kterým se na Severu říká mainstream, ale u nás v Čechách, kde frčí spíš zámořský styl emocí, tyto klišé fungují skvěle. Film mne strhl a stal jsem se nadšeným fanouškem Kristofera a jeho party, a nevadil mi závěrečný happy end, který v případě mnha příběhů znechutí. Skvělá zábava, mnoho k zamyšlení, užil jsem si to. Jak lepič plakátů ke štěstí přišel... (03.02.2007)

Počáteční rozpaky vydržely možná i déle než hodinu. Potom se to trochu rozjelo, konečně se začalo něco dít a já už jsem nemusel tolik myslet na to, že je to o lidech bez mozku i bez charismatu, ten dlouho očekávaný, vymodlený děj jim nějaké, byť minimální charisma dodal, ale ten mozek mi tam chybel pořád, a já jsem se utvrdil v tom, že prostě nechci ztrácet čas hloupými filmy o hloupých lidech. A tohle byl jeden z nich. Bohužel pro mě. (31.01.2015)

Ač v některých pasážích příliš melodramatické a notně šustící papírem, tak o to více pak uvěřitelnější v rámci vybudování jakéhosi filmového uzavřeného světa. Jeden ze snímků v níž se skloubí osobní prožitky s plynulým vyprávěním a divák si odnáší přesně to, co uzná za vhodné. Díky silné zpětné vazbě silně nadhodnocuji. Pro ty, kteří mají náladu něco změnit je to za plný počet, pro všechny ostatní či ty co si chtějí jen zavzpomínat na mladá léta bude šedesátka stačit. Záležitost která nakopne... (24.08.2005)

Ačkoli se to z mého hodnocení nemusí zdát, Kámoš není vyloženě špatný film. Možná je průhledný, ale to bych mu odpustil. To, co mne ovšem na Kámoši mrzí je plytkost. Naprosto ploché charaktery, jejichž vnitřní komplexnost se vytrácí někde ve třetí minutě po jejich objevení. Scénář našroubovaný tak kodrcavým způsobem, že by to drncalo i v tanku. Naproti to mu má ovšem krásnou "malou" atmosféru, příjemné herecké výkony a nadprůměrného Aksela Hennieho. Jenže právě kvůli neduhům to celé působí jako tak nějak divně poskládané a bez nápadu. A to u skandinávského filmu zamrzí o to víc, protože to pak působí, jako strašně klišoidní kaňka v sešitě plném vynikajících filmů ze severu. (22.04.2012)

I k této komedii jsem se dostal primárně skrze Norsko a moji lásku k této zemi i její kinematografii. Film je to dosti rozporuplný, kdy vlastně nevím jak se k němu stavět. Kristoffer táhne děj svým věčným úsměvem a takovou pozitivitou, aby zas proti tomu působil jako "zlatokop", který klidně podrazí kamaráda. Jeho vztahy jsou zamotané a někdy z nich vyjde jako padouch, aby jindy byl obětí. I přátelství s Geirem je pohodové, ale zde mne moc nebavila ta "protipólová" zápletka. Stejně jako role Stig Inga, kde mi bylo mnohdy až nepříjemně, což naštěstí vyrovnala koncovka filmu (možná až přílišný skok kupředu). Kladně hodnotím roli krásné Henriette (Pia Tjelta) a vlastně i "mrchy" Elisabeth (Janne Formoe).  Suma sumárum opravdu zvláštní film, kde asi poprvé souhlasím s protichůdným žánrem "komedie/drama". Ve finále za koncovku s polepy, fotbalovým pokřikem a molem dávám 4z5. Slabší, ale 4z5. (21.01.2022)