Koumi

Ačkoli se to z mého hodnocení nemusí zdát, Kámoš není vyloženě špatný film. Možná je průhledný, ale to bych mu odpustil. To, co mne ovšem na Kámoši mrzí je plytkost. Naprosto ploché charaktery, jejichž vnitřní komplexnost se vytrácí někde ve třetí minutě po jejich objevení. Scénář našroubovaný tak kodrcavým způsobem, že by to drncalo i v tanku. Naproti to mu má ovšem krásnou "malou" atmosféru, příjemné herecké výkony a nadprůměrného Aksela Hennieho. Jenže právě kvůli neduhům to celé působí jako tak nějak divně poskládané a bez nápadu. A to u skandinávského filmu zamrzí o to víc, protože to pak působí, jako strašně klišoidní kaňka v sešitě plném vynikajících filmů ze severu.

Možná je to tím, že mám rád tuto čistou filmařinu, která je tak nějak sama pro sebe. Možná je to tím, že jsem sám hudebník. Nebo tím, že všichni účastníci na téhle úžasné desce patří k opravdové české špičce. Snad mi chybí jen Tom Vtípil a Traband. Každopádně je to krásná dokumentace (je to vskutku pravý dokument) a já jsem se mohl cítit jako tichý pozorovatel a tahle role se mi velmi zamlouvá. Možná si to těch pět opravdu nezaslouží, ale pro mě je to opravdu srdcová záležitost.

Den cvoka je svébytný film. Je jako pokřivené zrcadlo, přišroubované v naší zevšednělé koupelně. Nebojí se zobrazovat a do detailů vykreslit to, co si vlastně jen představujeme. Zároveň lze film vnímat jako zdvižený prst. Jako varování, kam některé cesty mohou vést. Je to vyhrocená skutečnost představ. Alespoň těch mých. Nic smiesznego bylo skvěle absurdní. Tohle je ovšem tak reálné, že se absurdita rozpíjí v ambivalenci deprese, smutku, křiku, naděje i směšnosti. 95% pro jeden z klenotů polského filmu.

Dokument, který není svou formou nijak zvláště inovantní. Při promítání tak zůstane rozum stát spíše nad zvoleným tématem, který se pohybuje někde mezi vtipem a zděšením. Musím ale naprosto vyzdvihnout práci s kamerou. Spousta "fotografických" záběrů svědčí o obrovském talentu pro obrazový cit. A to se pak pod 80% jít nemůže.

Jako velký fanoušek Dylana Morana jsem byl trošku v nedůvěře, zda-li může Bailey naplnit má očekávání v dobrou show. Po prvních několika minutách má skepse přerůstala ve zklamání. Poctivě jsem však setrval a dobře jsem udělal. Přede mnou se strhla TAKOVÁ JÍZDA, že jsem si ani nestíhal odpočinout od křečí smíchu! Plný počet!

Příjemný film, který je protkaný prvoplánovou citovostí a zakončen velkolepou cukrovou kostkou. Ale víte co? Vem to ďas. Já jsem ten příběh pana Hollana prožil jedním dechem. Ať už byl opentlen čímkoliv a ať už je učebnicovou ukázkou "životních" hollywoodských filmů. To nejdůležitější - ryzí příběh, má totiž zpracovaný krásně. 80%

Každý fanoušek severských filmů je už tak trochu zvyklý na hrátky s krásnou psychologií postav a skvělý výběr herců. U Himmelfall to platí dvojnásob. V podstatě všechny charaktery jsem si zamiloval na první pohled. Příběh je zajímavý, poměrně neotřelý a pozvolna plyne, aniž by měl jen na chvilku vůni nudy. Je to film o našich rozhodnutích, o světě kolem nás a o tom, jak zároveň jsme i tak trochu nejsme jeho součástí. Himmelfall je pro mne velmi milým překvapením a v jeho plodech jsem nenašel jediný kaz.

Předlohu jsem bohužel nečetl, ale díky filmu se po ní rozhodně podívám. To je na celém filmu nejlepší. Jeho schopnost navnadit. Má kouzelný námět a naprosto skvělé zpracování. Zejména první polovina filmu je velmi příjemná a já jsem si připadal, jako ve vrcholných Burtonových dílech. Malou Koralínu jsem si zejména díky výtečně propracované mimice opravdu zamiloval. Bohužel s ubíhajícími minutami film spadá do monotematičnosti a spád je snad až příliš rychlý. Vše je najednou moc snadné, moc rychlé. Zničeho nic přichází konec a je to konec rychlý s nádechem již mnohokrát čtěného rozbředlého příběhu. Coraline je nádherně zpracovaný film s kouzelnou hudbou a originálním námětem. Přesto všechno mi na něm něco chybí. A snad u žádného filmu mě to nemrzelo tak, jako zde.

Výborná divadelní hra, u které je jasné, proč její premiéra způsobila takový poprask.Ať byl Havel jaký byl (respektive je), vystihnout dobové myšlení dokázal skvěle. Dnes už je toto téma víceméně zazděné a tak se počet diváků, kteří chápou její podstatu radikálně snižuje. Co se filmu týče, výborně se drží absurdních postupů, které jsou pro Havla typické. Herci jsou prostě skvělí a celé zpracování pohladí svou lehkostí a nenuceností. Dialogy jsou "havlovsky" vypilované a až nemožně absurdní situace svým způsobem jedinečné a vtipné. Žebrácká opera je kultem a divadelní recesí mnoha epoch a té naší náleží neotřelé Havlovo zpracování. Menzelův film si nehraje na svébytnost a legendárnost. Pouze nastavuje zrcadlo myšlenkám, které byly v sedmdesátých letech politicky nežádoucí. A to že se sám režisér od filmu jistou měrou distancuje? To už je úplně jiná pohádka :-)

Rád bych se někoho zeptal, co jsem to vlastně viděl. Tento film byl tak strašně nudný, až jsem se začal ztrácet v ději a nabýval jsem tušení, že se v něm vlastně vůbec nic neděje. Rádoby silná, emotivní místa ve scénáři jsou hrůzná a neskutečně vtíravá, že jsem málem plakal. Díky kvalitám snímku to však rozhodně nebylo. Hrůza, hrůza, hrůza! Sám sebe se ptám, za co je ta jedna hvězdička.