Kage no džicurjokuša ni naritakute!

Přijmout toto anime je poměrně složité. I přes všechny snahy vyprávět složitější příběh s důmyslnou politikou seriálu samotného je totiž nejzábavnější sledovat protagonistu, jak se snaží žít vysněný život všech introvertů: hezky v pozadí s minimem sociálních interakcí. Jako celek tedy dílo nenadchne, ale ni neurazí, možná snad i mate svým podivným světem, kde lidé bojují meči, dělí se na šlechtu a neurozené, ale jezdí vlakem, nosí sako a chodí do fastfoodů či tajných moderních laboratoří. Jedním z výraznějších pozitiv ale bude jistě zvukový design, hlavně momenty, kdy postava doslova promluví divákovi do duše. Ale co je to všechno platné, stejně sem všichni přišli pro edgy antihrdinu, který neváhá srovnat se zemí celé město a zabít tisíce lidí, krvavé akční scény a záběry na vnadné křivky armády žen, jež ani nemají vlastní jména, ale jsou označovány písmeny řecké abecedy či rovnou čísly (protože respektovat je jako lidské bytosti je evidentně přežitek). (13.03.2023)

Jakože jenom tady stačí ty recenze číst a člověk fakt nemůže uvěřit, jak moc je ČR haters národ. Fakt, prostě všechno špatně co? Mangu jsem nečetl a vzhledem k tomu, že je venku teprve 8. díl 2. sérky, tak asi i lepší, člověk se zrovna tady má na co těšit. Teď už k anime, je to peak. Mr "IM ATOMIC" co ze sebe dokáže udělat bombu neskutečných měřítek se zástupem "z prokletí osvobozených holek", který si v honbě za zničením kultu vytvořili kult vlastní. Nvm koncept je super, postava co se snaží po introvertsku schovávat ve stínech, ale moc se jí to nedaří. Jednoznačně nejsilnější charakter, kterej se snaží vypadat jako charakter nejslabší... Tahle myšlenka je fakt super. Navíc se tam natahujou vztahy mezi postavama, takže je divák neustále napjatej "jestli už se to stane, co se stane, jestli se stane, proč se to stane".  Jako bonus je to dost často funny a část  s reinkarnací do malýho mimina s uchováním vědomí je absolutně bombastic. Tohle anime podporuju 10/10. (25.11.2023)

Obecně kombinaci isekai a power fantasy příliš nevyhledávám, protože ve většině případů autoři kromě pár základních odlišností jedou podle stejné, vyčerpávajícím způsobem mdlé a nudné šablony. A do jisté míry by se to dalo říct i o stínovém Cidovi. Tedy, první epizoda zaujme svým zábavně diváka za nos trochu tahajícím úvodem, kde si chvíli člověk může být nejistý, zda teda dostane žánr, který čekal nebo půjde o anime s wannabe Batmanem. Nicméně po očekávaném zvratu (i když znovu pojatém trošičku jinak než je obvyklé, přesně tak, jak by si to Cid přál) se děj překlopí do klasického isekai/power fantasy s neomylným a neporazitelným hrdinou, kolem kterého obletují prakticky všechny ženy, které samozřejmě předtím pokaždé zachrání a staví si tak harém, reputaci a legendární status v příběhu a světě, který slouží jen jako sotva funkční, generická podpěra zejména pro epické souboje, kde si po chvilce pohrávání s arogantními záporáky divák užije jejich naprosté rozbití na atomy. A pak samozřejmě slouží pro zmíněnou výstavbu harému. No, ano. Je to přesně tenhle typ anime. A zároveň vůbec není. Protože hlavní hrdina je taky ten wannabe Batman, který netouží po hrdinském statusu, slávě ani necítí k svým členkám "harému" (ve skutečnosti by přesnější popis byl válečnický kult beznadějně loajálních a zamilovaných uctívaček :) téměř žádné city, natož přitažlivost. Místo toho si vytváří v hlavě klukovské fantazie o tom, jak ovládá/chrání celý svět ze stínů a bojuje proti ďábelskému kultu, který se snaží tento svět zničit, přičemž před všemi kromě těch, co znají jeho Shadow-sama identitu, hraje prosťáčka, případně komparz, charakter v pozadí, naprostého průměrňáka. A kvůli extrémně zábavným náhodám, nedorozuměním a v případě Shadow Garden "harému" naprosto beznadějné oddanosti mu tyhle fantasie znovu a znovu prochází a vychází. V několika případech by se skoro zdálo jako by jeho vůle přepisovala realitu. Díky tomuto absurdně podvratnému přístupu a celkové kvalitě komedie (balancující přímo dokonale na hraně trapnosti a samoúčelnosti a parodie obojího) náhle i takto vyčpělá kombinace funguje. Nicméně je pravda, že některé epizody přesto trpí kvůli tomu, že příběhový podklad je z většiny stále velmi průměrný tak jak by to člověk přesně čekal a pokud teda zrovna Shadow-sama naplno nerozjíždí svoje ztřeštěné role a zápletky, do kterých se mu pletou ostatní postavy aniž by se vzájemně chápali, přichází nuda. Naštěstí je Cid mužem soustředěným, zapáleným a odhodlaným vyzkoušet na tomto svém hřišti (světa) co nejvíce často za vlasy přitažených (ale v jeho adolescentních očích temně badass a cool) scénářů, takže se to nestává až tak často. Jsem zvědavý, kam posunou (nebo Cid posune?) příběh po překvapení na konci druhé série. The frenzy has begun. The moon is red. We are out of time. 8/10 (13.01.2024)

Lucidní sen emocionálně retardovaného incela, který neuvěřitelným způsobem selhává v té úplně nejzákladnější rovině vyprávění. Všechno, ale opravdu úplně všechno je tu jen na efekt. Nikoho nepřekvapuje, že většina owerpowered hrdinů přišla ke svým schopnostem dost nepravděpodobným způsobem, ale pan "I am atomic" je fakt zbrusu nový a dosud neviděný level debility. Lore světa se utápí v nesmyslech, hlavní hrdina je lehce odpudivý sociopat s nejasnými preferencemi, všichni ostatní naplňují vzorce nezajímavých až otravných šablon a narativ to v zásadě žádný nemá, děj připomíná spíš sled tematicky spřízněných videí na TikToku. Nicméně zcela jasně chápu, proč to tady všichni hodnotí tak vysoko - ten pocit mám absolutní převahu nad vším a nad všemi, to je zjevně droga, která se nedá odmítnout. (26.02.2023)

Je známo, že mnoho Japonců se dodnes nesmířilo s použitím jaderných zbraní na konci 2. světové války a tak si v rámci terapie vymysleli Cida, hustě ultra mega krutopřísného hrdinu, který atomové bomby používá jako čípky a v jehož přítomnosti slečny vlhnou a mladíci tiše závidějí. Pro milovníky bezduché zábavy a cool bitek naprostá povinnost. (07.08.2023)