Elerrina

Komedie to není ani omylem, spíš taková zdlouhavá vánoční deprese o vlastně ne moc příjemných lidech. Zásadní problém mám hlavně s Dominicem Sessou, který sice hraje skvěle, ale je mu už přes dvacet (a vypadá na pětadvacet), takže když fňuká po rodičích nebo pubertálně blbne, působí to spíš strašidelně. Výskyt proklamovaných hřejivých lidských chvilek je navíc omezen spíš jen na stopové množství. To vysoké hodnocení kolem připisuji tomu, že dobře udělaných filmů s touhle tematikou dnes moc není, přesněji, nejsou vůbec žádné. Takže vlastně palec nahoru.

Jako důstojná a slavné románové předloze celkem věrná adaptace o střetu dvou odlišných kultur to funguje výborně, i přes některé menší odchylky v ději. Ambice tvůrců byly ale zjevně mnohem vyšší. Snaží se totiž udělat ze seriálu výstavní skříň japonských dějin a tradiční kultury, a k tomu (asi) i uspokojit chutě mainstreamového publika, rozmazleného Hrou o trůny a podobnými krvavě intrikánskými opusy. A i když se jim většinu času daří tyto dva přístupy dobře vybalancovat, v samém závěru se tak trochu střetnou - a pochopitelně to není historická přesnost a logické jednání postav, kdo vyhraje. Což je velká škoda, protože jinak se jedná skoro ve všech ohledech o vysoce nadstandardní počin.

Co to proboha bylo? Potom, co se dařilo celých devět epizod držet scénaristickou laťku tak vysoko, že o ní letadla drhla spodkem trupu, se nám teď najednou válí někde trávě. Celá (v románu naprosto klíčová!) pointa s rukojmími je vyřešena jednou větou, některé zvraty v jednání postav si tvůrci tahají ze zadele a velké finále se odbyde formou trapné vysvětlovačky. Ano chápu, že na pořádnou bitvu nebyly prachy, ale tohle je prostě jen takové hodně smutné vyšumění do ztracena.