Režie:
Woody AllenScénář:
Woody AllenKamera:
Vittorio StoraroHrají:
Lou de Laâge, Niels Schneider, Melvil Poupaud, Valérie Lemercier, Yannick Choirat, William Nadylam, Elsa Zylberstein, Arnaud Viard, Jeanne Bournaud (více)Obsahy(2)
Fanny a Jean působní jako naprosto dokonalý pár. Mají vše, o čem ostatní sní. V profesním životě jsou spokojení, žijí v nádherném bytě v krásné pařížské čtvrti a zdá se, že jsou do sebe zamilovaní stejně, jako když se poprvé setkali. Vše ale změní jedno náhodné setkání. Když Fanny potká Alaina, svého bývalého kamaráda ze střední, bezděčně propadá jeho neodolatelnému šarmu. Její pocit štěstí a poklidu v idylickém manželství dostává trhliny. A s každou další schůzkou jsou si s Alainem bližší a bližší… (Bioscop)
(více)Videa (3)
Recenze (41)
Tak nám 88 ročný Woody Allen predviedol úžasný šprint. Film má šialené tempo - a to sa zo začiatku tvári ako nudná konverzačka. Všetky zvraty a dejové zmeny sa dejú v podstate okamžite. Hlavná postava je veľmi rýchlo neverná a jej manžel veľmi rýchlo na neveru príde. A hoci film hovorí o zložitých životných situáciách, dokonca aj o zločinnom konaní, stále si drží istú grotesknosť a je nad vecou. Je to najlepšie využitých 90 minút vo filme, čo som za ostatný čas videl. Záver je v štýle "kto druhému jamu kope, sám do nej spadne" - mohli by to premietať ako šablónu deťom na prvom stupni základnej školy... Ale to neuberá snímke na kvalite, len podčiarkuje jej grotesknosť. ()
Je to skvělé, když dva veteráni (Allen a Storaro) natočí film, který sice motivicky vychází ze starších mistrových děl (Zločiny a poklesky, Tajemná vražda na Manhattanu, Match Point- Hra osudu), ale zase v něm zkoušejí formálně experimentovat (pohyblivá kamera, dlouhé záběry). Užil jsem si to báječně a znovu musím zopakovat: na co budu chodit do kina, až to tihle moji oblíbení tvůrci 80+ zabalí? Na Nolana? Ale, prosím vás... ()
Je to v Paříži, ale ani zdaleka to není Půlnoc v Paříži... Což vlastně ani tolik nevadí (pokud se postupně naladíte na trochu absurdní vlnu celého filmu - proč je to v thrillerovém žánru tedy netuším), protože to má pár vtipných momentů, nakonec úsměvnou "osudovou" pointu, vždycky parádní francouzštinu a v hlavní roli excelující a okouzlující Lou de Laâge... Jsou to slušné tři oriony, rozhodně jsem v rámci letošního Festivalu francouzského filmu viděl i lepší kousky, ale tohle je velmi příjemná jednohubka, na kterou stojí za to do kina pro příjemný filmový zážitek zajít... ()
Jestli je to vážně naposled, tak jsem upřímně šťastný, že to dopadlo dobře. Že je to malý, milý i nemilý, kousavý, romantický, byť tentokrát jen minimálně ironizující Woody Allen. Nejde o tvůrčí revoluci a ani bych ji nechtěl. Co je ze začátku kulometná a výletní konverzačka, taková, jakých jsme od něj viděli desítky, ukáže postupně i temnější podhoubí a ani to není úplná novinka. Kdo má v paměti a oblibě Match Point nebo Kasandřin sen, bude jako doma. Překvapivě je tenhle Zásah lehkonohý, neuvěřitelně svěží a něčím zkrátka svůj. Snad za to může fakt, že je francouzštější než sami Francouzi, plný parádně hrajících neznámých tváří a přetěžko opakovatelný pocit, že je mi s tímhle filmem zase dvacet, stejně tak jako třeba šedesát. Nejvyšší hodnocení nedám ani jako symbol, na to bych potřeboval pocit, že se vzhledem k tématu překročily obvyklé divadelní hranice, ale celková spokojenost je i tak naprostá. ()
Jean je slizký, žárlivý narcis a snob, až se nechce věřit, že na světě existuje žena, která by s ním chtěla být, ale budiž. Pozitivně hodnotím, že ve filmu z francouzského prostředí se mluví francouzsky, že tam prostě nenacpali angličtinu, jak se stalo zvykem. Bohužel z Paříže, kde se film hlavně odehrává, toho divák moc neuvidí, scény jsou většinou interiérové. I tak pro mě byl filmový výlet do romantické podzimní Paříže příjemný. ()
Galerie (238)
Photo © Gravier Productions, Inc. Photography by Thierry Valletoux
Reklama