Raz dva

"Šok, který film Raz dva vyvolal na canneském festivalu (u diváků, tisku a poroty, která mu udělila svou Velkou cenu), nás potěšil. Se svými sedmi filmy za téměř dvacet let obsadil Edward Yang už dlouho místo ve stínu "čínomilné cinefílie" (la cinéphilie sinophile). Uznávaný, zčásti uctívaný, ale nevnímaný a nepochopený nikdy tak zřetelně jako Chou Siao-sien, vůdčí postava tchaj-wanské nové vlny, k jejímž hlavním hybatelům Yang patřil." "Ve filmu Raz dva není zkušenosti, která by nebyla kopií nebo replikou jiné zkušenosti, jejím sousedem v prostoru nebo v montáži. Realita se skládá z hřbetu a z tváře, vše se zdvojuje, odpovídá si nebo se vrací, japonský informatik Ota a jeho kontrahent Ato, hrací karty, samy tváře, které se stávají lakonickými týly na fotografiích malého Janga Janga, syna hrdiny s přezdívkou NJ. Transparence názvu, který v čínštině pokazuje na "jedna a jedna", "jedna po druhé", "každý a vše", nás nutí říci, že film Raz dva je celý konstruován kolem Dvojky, a možná ještě víc kolem nemožnosti Trojky. Dua jsou všudypřítomná ve skupinách, zakázána jsou naopak tria. Jedno z tajemství kompozice Raz dva, tak diskrétní jako nepostřehnutelné, neviditelné násilí postupujícího klidu, to je pravděpodobně toto vyloučení Třetího. Protože zde nejsou jiné konflikty, než vyvolané vinou tria: opakované hádky NJa a jeho švagra, mezi jeho ženou a jeho bývalou, milostná rivalita kolem Ting-Tinga a jeho sousedky Lili, jeho matky a jeho profesora angličtiny atd. Nebezpečí přichází od Trojky nebo od toho, že dva se jí často nebezpečně blíží. Vše se zdvojuje, štěpí, opakuje: jen je třeba vidět jak. Tři postavy, každá pro jednu generaci, soustředí pohyb tohoto velkého jednotného života. Nejprve je tu Jang Jang, maskot filmu, v němž snadno rozpoznáváme klasickou postavu dítěte-režiséra, "dítěte, které se jednoho dne stane filmovým režisérem". Jang Jang je naivní a neúplatný strážce čistého viditelna. Je to poslíček filmu, stejně chtivý vidění jako ukázání "druhé strany pravdy". Na opačném konci je babička strážkyní neviditelného. To ale vytváří, ač nevysvětlitelně, efekty ve viditelném. Uprostřed obou krajností se drží dospělí, kteří, pokud vyloženě netouží zmizet, nedovedou žít jinak než v uzavírání se. NJ v hudbě, jeho žena Min-Min v ústraní a osamělosti chrámu. Dospělí jsou bytostmi kompromisu (mezi viditelným a neviditelným), ale také nejistoty." Emmanuel Burdeau. Až do osmdesátých let se o filmy z Tchaj-wanu zajímala jen hrstka velmi specializovaných odborníků. Benátský Zlatý lev pro Zarmoucené město (Chou Siao-sien) z roku 1989 všechno změnil (tak jako tomu bylo kdysi po Rašomonu s japonskou kinematografií). Dnes nacházíme tchaj-wanské filmy pravidelně v soutěžích největších festivalů (české bychom v nich hledali marně). Tvorbu minimalistického mistra Tsai Ming Lianga nám v Čechách už "tradičně" zpřístupňuje MFF v Karlových Varech, méně známá pro nás zůstává tvorba obou o deset let starších zakladatelů tchaj-wanského "filmového zázraku" Chou Siao-siena a Edwarda Yanga (nar. 1947). Yangův Raz dva, oceněný v roce 2000 v Cannes Cenou za režii přichází nyní jako první tchaj-wanský film do naší distribuce. Předchází ho nejen dobré ohlasy kritiky, ale také divácký úspěch v některých západoevropských zemích, který překvapil i distributory. Jeho tajemství spočívá v nestrojenosti pohledu na všední život. Slůvka: "Raz dva", říkají jazzoví hudebníci, než začnou hrát. "Život by měl být jako jazzový tón", míní Edward Yang a jako téma k variacím udává život tchaj-wanské rodiny ze středních vrstev, střety generací a životních postojů. (oficiální text distributora)