Zakázané hry

Začátek a konec filmu jsou velmi působivé, troufám si však říct, že prostředek není až tak zvláštní, na to někdy vyznívá až trochu moc jako karikatura venkova. Třeba smrt staršího Michelova bratra jako kdyby se jeho rodiny skoro ani nedotkla a to se nedá říct, že by šlo o rodinu nějak zocelenou tvrdým životem. Ale s těmi kříži to bylo docela vtipné. Jak už jsem ovšem řekl, největší sílu snímek má vlastně tehdy, když malou Paulette zachytává na začátku úplně osamělou s mrtvým štěňátkem v náručí a na konci opuštěnou mezi spoustou lidí v sirotčinci. Z toho mrazilo. Její představitelka byla moc roztomilé dítě. (08.04.2014)

Velice zdařilý pohled na jeden z miliónů osudů odehrávající se ve válečné Evropě 40tých let. Tentokrát francouzský. Přirozená přizpůsobivost člověka k nastalé situaci, jasně dané priority přežití, ale i dobrosrdečnost a ochota postarat se a dle možností rozdávat radost. Bylo to období, kdy se děti stávaly dospělými, jelikož okolní svět to vyžadoval. Dětská duše a vnímaní světa je velice silné, a proto i realitu okolní smrti berou po svém. Napůl dětský a napůl dospělý Michel a pouze dětská Paulette Tě ohromí velice silnými filmovými momenty, které jsou nepochybně pevnými základy kvalit filmu. Ve snímku je i lehký humorný nádech. Normální život na úrovni lidskosti (v této době) a klasické sousedské starosti, film trošku zjemňují. Ovšem dramatická stránka je pochopitelně silnější a opravdu výborná. (20.10.2012)

Výnimočné a zásadné dielo francúzskej kinematografie režiséra Reného Clémenta,ktorý nekompromisným spôsobom vťahuje diváka do diania už famóznymi úvodnými titulkami so smutnou hudbou,kde „malá hrdinka” Paulette stratí rodičov potom,ako nemecké šťuky vyhádžu svoje zásoby na civilné obyvateľstvo,ktoré sa snaží utiecť niekde do bezpečia,Paulette po tomto smrteľnom akte vezme nohy na plecia spolu s mŕtvym psom,a tak sa začne „Krížová Odysea”,keď príde ku chlapcovi Michelovi Dolleovi,ktorého rodičia si ju „zatiaľ” ponechajú a starajú sa o ňu ako o vlastnú dcéru,pritom klasicky majú sami so sebou problémy,lebo je vojna,kto by vtedy nemal?Stávajú sa z nich najlepší priatelia v dobrom i v zlom,ktorí vojnu chápu „detským rozumom”,samozrejme Paulette vidí záblesk strachu,keď vie,že stratila preto rodičov,Michel žije do cela pokojným životom,ale jeho bratovi sa stane nešťastie a ocitá sa medzi životom a smrťou,na smrteľnej posteli leží a čaká na rozhrešenie...Na jednej strane sú Paulette a Michel,na strane druhej konfrontácia rodín a nenávisť,t.j medzi rodinami Dolleovcov a Gouardovcami panuje nevraživosť.Na začiatku som spomínal,že Paulette zobrala so sebou mŕtveho psa,teraz sa ho snaží pochovať.Michel jej k tomu pomôže a naučí ju ako sa modliť.Tým pádom malá Paulette pociťuje nutkanie vytvoriť „zvierací cintorín.”K tomu samozrejme chcú položiť na hroby aj kríže,ktoré Michel bezhlavo kradne z hrobov alebo z kostola.Michel vie,že Paulette trpí nejakou úchylkou,a tak začne úmyselne zabíjať zvieratá.Vzniká fascinujúci zvierací cintorín.Takto sa bude diať dovtedy,pokým si raz tieto dve rodiny nevlezú do vlasov a nastane Bod Zlomu...Hlavní detskí predstavitelia sa správajú reálne,autenticky bez prikrášlenia s víziou vytvorenia niečoho,s čím sa doteraz nestretli,stretávajú sa určite s utrpením z podobenstva vojny,a tak si tým pádom niečo kompenzujú a ocitajú sa vo vlastnom svete,ktorý im bude narušený a celý snímok končí v podstate ich odlúčením...Film má takú veľkú výpovednú hodnotu,že nevidieť ho by bol hriech! (03.01.2015)

Potešilo ma, že som na ČT2 natrafil na tento film, navyše v zreštaurovanej verzii. Úvodný nálet som zhltol s otvorenými ústami a uznaním, že na rok výroby 1952 je to vážne bezchybné. Detský pohľad na vojnu a smrť ponúka skvelý filmový zážitok. Neprekvapí, že dievčatko chodí v náručí s mŕtvym psom a ani smrť rodičov ju až tak nepoznamenala. Je to práve tým vekom, kde si tie hrôzy vojny ešte neuvedomuje. Detskí herci predvádzajú veľmi slušné a presvedčivé herecké výkony, čo u detí nebýva bežné. Smutnejší úvod rozjasní podstatne veselší tón, ktorý bude film sprevádzať takmer až do konca. Napríklad takú modlitbu si budem dlho pamätať. " Otče náš, ktorý si na nebesiach, hovno, hovno, hovno, bobky, bobky, hovno..." 90%. (28.10.2012)

Snad právě proto, že se zde o válce (vyjma samotného počátku) dovídáme vlastně velmi málo, je tenhle příběh tak silný. A také proto, že se jeho vyprávění nevyhýbá žádnému ze silných citů odehrávajících se v bezbranné dětské duši, aniž přitom upadá do sentimentu a sebelítosti. A přitom se člověku nad tou malou až srdce svírá. (20.10.2012)