Její oči

Manžel cholerický prodavač ledniček, manželka zaměstnankyně muzea, které by se líbilo povídat o obrazech. Velmi věrně podaná Marriage story, která nesází na krátkodobý dojem diváka, ale na skutečné silné vyznění. Ukazuje nevyrovnaný vztah v jeho světlých i tmavých barvách a přestože jasně dává vinu manželu Antoniovi, tak cesta k této pravdě rozhodně není jednoduché a samotný cholerik je velkou část snímku s hrdinou, který se s problémem snaží bojovat, protože ve skrytu duše přece svoji Pilar miluje. Te doy mis ojos se potýká s nepochopením na obou stranách, se slepou žárlivostí, s tvrdým domácím násilím, ale nebojí se zabřednout i do humorné sféry, k níž patří občasné seance klubu anonymních násilníků, u nichž se Antonio snaží vyléčit ze svého problému. Velmi zajímavá (a zábavná) jsou i sezení u psychologa. Snímku velmi pomáhá, že i přes všechen ten důraz na naději a snahu o nápravu nakonec končí v naturalistickém tónu, kdy po jistém velmi ponižujícím aktu ztrácí Pilar naprostou důvěru i lásku v Antonia a přes jeho nechápavý výraz se s kámoškami z muzea vystěhuje. Zprvu mi to přišlo jako jednoduchá vztahovka, ale postupně mi Te doy mis ojos ukázal, že má navíc. (12.03.2021)

Pochmurná sonda do světa domácího násilí se zabývá osobou oběti i agresora.Týraná žena najde odvahu k útěku ze života s mužem, který jí léta ponižoval a bil, ale to nejtěžší ji ještě čeká, musí si nejprve začít vážit sama sebe, osvobodit se i vnitřně a v tom jí dosud brání zbytky citů, které k manželovi chová. Muž prožívá neradostné chvíle samoty a stesku, které ho přivedou k terapii u psychologa a prostřednictvím proseb, slibů a dárků přiměje ženu k návratu. Na šťastnou domácnost je však už příliš pozdě a výbušnou povahu se záchvaty vzteku nezmění pár sezení. Z celého snímku je cítit číhavé napětí, odcizení, nejistota a strach, kromě režie určitě i zásluhou výborných herců v hlavních rolích. (15.02.2009)

Film se sice odehrává ve slunném španělském Toledu, ale je mrazivý jako led...Ta mrazivost spočívá především v tom, že se v postavě Pilar jistě najde mnoho a mnoho žen (vzhledem k tomu, že v naší rodině došlo k něčemu podobnému, o to víc jsem snímku rozuměl). Kromě samotné tématiky jsou největší pilířem neskutečně věrné herecké výkony, kromě hlavní hrdinky i násilnický manžel a Pilařina sestra. Věřím, že dost chlapů by se na film dívalo skrz prsty vzhledem k tomu, že to natočila ženská, ale režisérce rozhodně nešlo ukázat to, jak jsou všichni chlapi špatný (v tomhle ohledu jsou výborné scény z psychologických sezění), spíš se jen tímto filmem chtěla určitým lidem otevřít oči. Jinak plné hodnocení dávám kvůli lehkému poklesu ve druhé třetině filmu, kdy trochu přešlapoval na místě a osobně si myslím, že k tomu, k čemu se hrdinka odhodlala už na konci by v realitě došlo už o něco dřív. (15.11.2008)

Chápem, že niekedy nám láska zabráni vidieť svet a toho druhého reálnymi očami, no v prípade Pilar toho už bolo dosť aj na otvorenie vrát do stodoly. Keď už raz dá muž žene facku, tak dá aj druhú, tretiu.... tomu sa žena nevyhne a je smiešne si myslieť, že tento problém vyriešia skupinové sedenia. Pred takým človekom nezostáva nič iné, len zabuchnúť dvere a kľúč hodiť do kanála. Silné a zároveň smutné, bolo mi ľúto hlavne toho malého, tie pocity nie je nič príjemného a človek si ich so sebou nesie až do smrti. Slušný nadpriemer. 80/100 (10.06.2019)

Slušne nakrútený snímok na filmársky docela prevarené téma domáceho násilia. Scenár síce šustí miestami papierom (denník), ale mierne oživenie žánrového klišé (sestra, psychiater) ho zachraňuje. Výborní herci dvíhajú u mňa tento v Španielsku vysoko cenený film (7 cien Goya) nad bežný priemer. 3 1/2* P.s. Twerpov koment mi prišiel tak tragický, že ma donútil zas po dlhšom čase niečo napísať. Okrem tých radobyintoušských blábolov mám na mysli najmä časť "no násilia, z ktorého by vám išiel mráz po chrbte, sa nedočkáte". (22.02.2008)