La tarantola dal ventre nero

Pozor, komentář obsahuje spoilery. Black Belly of the Tarantula je ukázkové, perfektně zpracované sedmdesátkové giallo, které dělá čest svému žánru. Režisér Cavara velice obratně využil Bavovo klasické schéma (Sei donne per l'assassino), takže vrah zabíjí mladé a krásné ženy, které mají tentokrát spojitost s lázeňským salónem. Snímek je navíc vybaven notnou dávkou krve, takže vrah se opravdu při zabíjení vyžívá, nejprve totiž své oběti paralyzuje akupunkturní jehlicí a pak kuchá nožem. Hlavním hrdinou Tarantule je inspektor Tellini, který se snaží vraha dopadnout, ale díky krizi v jeho osobním životě, mu vrah neustále uniká...... Co bych na snímku vyloženě vyzdvihnul, tak to je parádní atmosféra. Ta je tvořena především delikátními vraždami, klasickými giallo postupy a také díky geniálnímu Morriconeho hudebnímu doprovodu. No prostě pro horrorového a hlavně pak giallo fanouška jasná volba! Pokud bych někomu chtěl doporučit nějaký giallo snímek, aby si udělal představu o tomto žánru, byl by to právě tento. (17.04.2009)

V rámci gialla síce možno priemer, ale tu ide skôr o to, či vám film podobajúci sa atmosférou skôr na klasickú detektívku sadne. A ide aj o to, či máte radi Giancarla Gianniniho. Krásne talianske ženy máme (v tomto žánri) radi všetci, len vás možno z tohto hľadiska v závere na pár minút zamrazí, ale podľa očakávania až zas takú odvahu tvorcovia neprejavili, aby boli k hlavnému vyšetrovateľovi nepatrične krutí. Všetko sa točí okolo pašovania a predaja kokaínu, nakoniec to celé ale vypáli inak a asi to ani nikoho neprekvapí. (07.10.2021)

Umíte si představit situaci, že s někým vedete obšírnou konverzaci, zdárně chňápete význam všeho, co do vás druhá strana hustí, protože nejste žádnej blbec a v hlavě prostě tu průměrnou slovní zásobu máte, když najednou bum, podlomí se vám kolena, jelikož v rozhovoru někdo řekne giallo a vy netušíte která bije? Jo, možný je cokoliv, rozumbradů je všude dost, takže není od věci jejich řady doplnit a předcházet tak společenskému znemožnění. S klidným svědomím tak mohu všem hltačům tohohle žánru napsat, že na mě už jste krátký, neboť já mám povinnou návštěvu v těchhle neklidných vodách čerstvě za sebou. Klika, že Tarantola nejspíš obsahuje všechny potřebné ingredience, které bych měl znát, tedy kozy venku, pěkné baby, něco rozlitého kečupu, lehce depresivní kameru, šílený soundtrack (promiň, Ennio) a vraha, který překvapivě není zahradníkem .. tudíž jsem po dnešku poučen a dělám rovnou giallu pápá, protože mi to jednou bohatě stačilo .. (08.03.2015)

Slušné giallo, které ještě nestálo na přemíře zobrazování explicitních scén. Příběh se od ostatních žlutých kriminálek nijak neliší, snad kromě vraha, který ženské oběti nejprve paralyzuje jehlou a následně dodělává nožem. Bohužel tahle procedura je docela nevyužitá, mrtvol taky není moc a identita "tajemného" vraha je jasná od prvních minut. Naštěstí je tu sympatický detektiv, podmanivá hudba veterána Morriconneho, několik nahých dam, prohraný souboj tarantule s vosou hrabalkou a příkladná ukázka toho, jak se díky pavoukům dá úspěšně pašovat heroin... (04.03.2011)

Vkusné typické giallo se silnou vizuální stránkou, luxusní stylizovanou kamerou, s překvapivým množstvím akčních sekvencí a jemným mistrovým hudebním doprovodem (dirigent Bruno Nicolai). Navíc byl tento film opravdu perfektně obsazen, samá známá eurobabes (dokonce tři "Bond Girl" pohromadě!), co jméno, to ve svém žánru už nějaký pojem (Bouchet, Auger, Bach, Incontrera, Sandrelli, Falk nebo Giorgi), tolik hereckých es pohromadě v jiném filmu jen tak nenajdete. K mému zklamání si zde moje oblíbená kráska Barbara Bouchet zahrála jen v úvodních cca 10 minutách (mimochodem první pětiminutovka je opravdu parádní pamětihodná sekvence), ale snad jako jediná se zde pořádně odhalila, škoda, počítal jsem s hlavní rolí, ale co by měla říkat taková Barbara Bach v jednom ze svých prvních filmů, musela si holt ještě na tu svou první pořádnou roli počkat. První polovina je vážně silná, pak spiknutí trochu ztrácí na rychlosti a spíše se přesune do rutinní záležitosti, konec je ale opět překvapivý a myslím, že i dobrý. Mnoho výtek bych k této obrazové lahůdce neměl, snad jen podobně jako píše Koly k hlavní roli nejistého a na první pohled i poněkud znuděného inspektora Telliniho, jehož postava mě moc neoslovila, a pak ke krvavým efektům. Ten kečup se vážně moc nepovedl, v mnoha jiných filmech poté tuto rekvizitu uměli tvůrci napodobit daleko věrohodněji, ale už jen ta představa celkem vynalézavého a nápaditého provedení oněch sadistických vražd vyvolá v člověku více nevolnosti než ohromné kaluže krve. Cavara natočil vkusný film, který je opravdu podobný "Sei donne per l'assassino" od Bavy nebo Argentově prvotině "Bird with the Crystal Plumage", která sklidila světový úspěch a ohlas, ale rozhodně ho nelze vinit z nějakého kopírování jako spíše z toho trochu profitovat. Canavara, spíše druhořadý a nedoceněný režisér, lepší film už poté nikdy nenatočil. (01.10.2010)