Ame agaru

Ako keby na sklonku života potreboval Kurosawa písať o pekných veciach. O ľudskosti. A namiesto akcie a tragédie sa utiekal k jemnosti a ľahkému humoru. Mrzí ma že nenatočil všetko čo natočiť chcel. V jeho prevedení mohol tento film zarezonovať ešte viac. Ale Koizumi odviedol dobrú prácu. Snaží sa zachytiť atmosféru a formu majstra a nenásilne prezentuje milý príbeh starnúceho ronina s dobrým srdcom. Prostredie koexistuje s postavami a postavy samé sú archetypmi na ktoré sa dobre pozerá a ktoré spĺňajú presne to, čo sa od nich vyžaduje. Je to príjemný žánrový oldschool. Takých akých veľa nie je. Po dopozeraní zostáva veľmi príjemný pocit. Á tá hodinka a pol ubehne doslova ako voda. Jeden z tých malých veľkých filmov. Pre fanúšikov žánru povinnosť. (13.08.2020)

Namlsán Yamadovými samurajskými snímky, byl jsem tímto chudším bratříčkem mírně zklamán. Stopáž je vzhledem k ději poměrně dlouhá, herci jsou občas toporní a scénář jim hraní rozhodně neusnadňuje. A závěrečná proměna samurajovy manželky z nechápající na chápající šla nějak mimo mě. Zkrátka tento film neurazí, ale ani dvakrát nenadchne. (11.03.2014)

Taková jemná masáž duše. Dílko je veskrze pozitivistické a lidumilně pojaté, zcela souhlasit mohu se Shadwellovým tvrzením, že "...začleňuje vyčleněné a směřuje k (sociální) rovnosti...". Scénář napsal Akira Kurosawa a jeho rukopis je docela patrný - jako mnoho jeho souputníků má sklony k určitému rovnostářství (byť k radikální levicovosti jiných má poměrně daleko), jako vždy se však vyhýbá banalizované prezentaci "hodní chudí vs. zlí bohatí". Jde o malebnou utopii, která dává ochutnat, jak neuvěřitelně málo by stačilo, aby bylo na světě lépe (a neobtěžuje se zbytečně vysvětlovat, proč to tak ve skutečnosti není a nebude). Prostředí, sestávající ze dvou základních prvků, jimiž jsou hory a déšť, připomíná člověku jeho nepatrnost a umocňuje pocity sounáležitosti. Btw předpokládám, že tento snímek inspiroval Yojiho Yamadu k natočení jeho samurajské "trilogie" (byť se v této souvislosti uvádí spíše Ronin-Gai Kazua Kurokiho). Roli lorda Shigeakiho ztvárnil Shiro Mifune, syn legendárního otce. Obecně podobně idylickým filmům příliš neholduji, ale toto je doslova filmová poezie a ani na vteřinu jsem nezvažoval jiné hodnocení... (30.08.2009)

Zapomeňte na uřvané agresivní samuraje, které ztělesňoval Toshiro Mifune. Samuraj z tohoto filmu je totiž mírný, skoro až budí dojem starého ňoumy, který se za vše jen omlouvá a samurajské řemeslo neovládá. Pozor na první dojem! Tento film není nijak překombinovaný. Není zde kladen velký důraz na dějový spád. Je zde spousta dlouhých pasáži, věcí, které děj zdržují, retrospektivní vyprávění atd. Tyto tradiční japonské nešvary však vůbec nevadí. Divák se baví citlivou hudbou a stejně jako hlavní postavy si uživá hezký den, slunečné počasí a kochá se nádhernou okolní krajinou. Velmi milé překvapení! (13.09.2010)

Tenhle film si budu asi pravidelně pouštět, až si budu chtít trochu zpravit náladu. Není nijak ambiciózní, nijak přeakčněný, spíš jako rozjímání nad šálkem čaje, které dopřeje odpočinku od reality. Krásného a poetického. Alespoň tak na něj vzpomínám měsíc od shlédnutí. Nejde o žádný rozsáhlý příběh, ale o epizodu z života samuraje se srdcem Budhy, který hledá, komu by mohl sloužit. Škoda, že neexistuje nějaký seriál, kterého by Ame agaru byla jen část. (04.04.2010)