May December

(5/10). Musím říct, že takto jsem si otvírák měsíce zamilovaných rozhodně nepředstavoval. May December má tematický název, takže jsem si jej chtěl pustit poslední dubnový den, jako takovou pomyslnou značku, která odstartuje tento kvetoucí měsíc. Musím říct, že pro mě bude květen velice náročným měsícem a doufám, že jsem si tímto filmem vybral všechno negativního, co mě v následujícím měsíci čeká. Přeci jenom budu potřebovat u státnic i trochu toho štěstíčka. May December mě zaujalo především díky tomu, že na režisérskou židli usedl Todd Haynes. Tento tvůrce si doslova libuje v tématech, které rezonovaly americkou společností a tím příběh, který stojí za tímto filmem rozhodně je. Jeho přechozí projekt Dark Waters ve mně totiž rezonoval ještě dlouho po závěrečných titulcích. To se však nedá říct o tématu, které rozebírá film May December. Největší problém vidím v celkovém uchopení tématu, protože mnohem lepší by bylo, kdyby se snímek odehrával v době, kdy se to celé stalo. A ne se na to dívat až po nějakých x letech zpětně, kdy už ten věkový rozdíl není tak očividný. May December sice ukazuje, že psychologie v tomto případě není pouze pro srandu králíkům, protože tady máme ukázkový příklad nepřipravenosti na rodičovské povinnosti. A jak by ne, když otec rodiny je na tom podobně věkově, jako je vlastní děti. Ovšem člověk by od takového tématu čekal, že se vám bude zvedat žaludek vzhledem k takovému činu. Místo toho jsme svědky toho, jak Natalie Portman slídí u duševně labilní ženy v domě a snaží se jí poté zachytit ve filmu, který točí. Herecké výkony jsou jako vždy přesvědčivé a izraelská kráska zde ukazuje, že zraje jako víno. Její protipól - Julianne Moore tady hraje přesvědčivou predátorku, které v určitých chvílích Natalie Portman svým precizním herectví až děsivě podobá. I tak patří May December k filmům, který hrubě nenaplnil svůj potenciál a řadí se k těm slabším filmům o skutečných událostech. Přitom karty byly rozdány velice slibně. "I thought you actually liked me, and that we had a connection. - I like you. - Then what was this about? - This is just what grown-ups do." (01.05.2024)

Filmový festival v San Sebastianu, film číslo 8. Zvolené téma se mě osobně dotýká, ale bylo tak chladně podáno, že jsem celému příběhu byl na míle vzdálen. Pořád jsem čekal, kdy se výborná dramatická hudba setká s dramatickým gradováním příběhu, ale to se nedostavilo prakticky nikdy a ve mně tak spíše převládlo zklamání z obsahu. Nejvíce se mi líbila postava Elizabeth v podání Natalie Portman, dlouho jsem ji nikde neviděl, pokud pominu Thora, o to více jsem si díky tomu mohl vzpomenout na její slavné role. Julianne Morre je samozřejmě také tradičně výborná a překvapila mě vedlejší role Charlese Meltona známého díky Riverdale. Snímek, který by si zasloužil více silných emocí, protože ty by měly být základem pojednávaného příběhu. (25.09.2023)

Nominace na Zlaté glóby v kategorii "komedie/muzikál" je dobrý vtip. Humoru je v novince Todda Haynese sotva stopové množství, řada diváků ho nepostřehne vůbec, bych řekl. Každopádně je to suverénně zrealizovaný a vymyšlený snímek o rozbitých lidech a jejich rozbitých vztazích. Vyloženě to na mě při sledování přeneslo pocit úzkosti a nervozity vyplývající z té neupřímnosti a nonstop přetvářky de facto všech postav. Působením vysilující a nepříjemné. Přitom to paradoxně svižně odsýpá a nejedená se o žádný těžkopádný art. (23.12.2023)

V jádru zajímavý příběh a dvě velké herečky v hlavních rolích na straně jedné a Todd Haynes na postu režiséra na straně druhé. Věřím, že kdyby to režíroval kdokoliv jiný, dostal bych silné a zajímavé drama. Jenže s Haynesem a jeho filmy nejsem kamarád a tohle je stejné jako jeho předchozí kusy. Pomalé, bez tempa, odosobněné a emočně nevtahující a ploché. Ale dobře mi tak, měl sem to čekat…60% (16.12.2023)

Vynikající, suverénně zfilmované melodrama s několika fantastickými inscenačními řešeními záběrů a scén (hello Věrná kopie). Sirkovskou zakázanou romanci starší žena-mladší muž z All That Heaven Allows tentokrát Haynes převádí v podchlazeně perverzní studii tvorby vlastního sebeobrazu, v níž předstírání existuje na obou stranách: ve vztahu Gracie a Joea a v postavě herečky Elizabeth, která se na návštěvě u Gracie snaží dopátrat pravdy, ale paradoxně se nedokáže odpoutat od špatně předstíraných sympatií, afektovanosti a cynického záškodnictví. Takřka každá scéna je jaksi vychýlená, znepokojivým způsobem "špatně", a to způsobem, jaký nepamatuju z žádného jiného filmu. Je tam tolik vrstev, rozporů, ambivalencí (a samozřejmě paralel), že se k May December budu chtít rozhodně ještě vrátit. Nejlepší Haynes od Carol. (07.12.2023)