Vlčice

David'82 to ve svém komentáři vystihl naprosto trefně. Být z toho maximálně hodinévá povídka, bylo by to natřískané nádhernou atmosférou, mysteriozitou a strašidelným nevědomím. Takhle mě zřejmě nejznámější (a některými pokládaný za nějlepší) polský horror docela i zklamal, protože jsem se dost často nudil a film je spíše jakousi historicko-dramatickou romancí o hnilobě a morální degradaci tehdejší vyšší společnosti a ty lidové strašidelné prvky, jež jsou pojaty hodně dobře, leč je jich na celý film poměrně málo, se v tom trochu ztrácí. Při těch horrorovějších pasážích ta atmosféra i sem tam vystoupá do příjemných rovin, ale celkově mě ten film moc nezaujal. Zaujala mě postava a herecké ztvárnění Kacpera Wosińského, takový trochu rozporuplný a kontroverzní samorost, naopak, Iwona Bielská mi docela lezla na nervy a působila na mě velice nepříjemně (což byl možná vzhledem k charakteru její postavy asi účel). No, jsem rád, že jsem to viděl, ale znovu do toho už asi nepůjdu a že bych to někomu doporučoval. Rozhodně znám více zajímavějších a lepších polských horrorů... (04.11.2011)

Polská hororová legenda, která i dnes dokáže na několika místech obstojně strašit, ale většinu času jen nudí. Atmosféra 19.století, odlehlého zámku a zasněžené krajiny je slušná, ale využita mohla být jistě daleko lépe. Film mého mládí to nebyl, nemám k němu nostalgický vztah, dnešním pohledem tedy vlkodlačí raritka, až po okraj rozvleklého děje naplněna vatou. (16.01.2009)

Tento polský horor patří po umělecké stránce k tomu nejlepšímu, co bylo v žánru vytvořeno. Ačkoliv, pokud je mi známo, sami Poláci si tohoto filmu nijak zvlášť neváží, předčí i mnohou západní produkcí (Corman, Fisher). Spojuje v sobě prvky gotického hororu a romanticko – povstalecké atmosféry 19. století s legendami o vlkodlacích. Je tu velmi dobře vytvořeno pochmurné prostředí i démonická postava neřestné svůdnice. Spolu s filmy SVETO MESTO a PJUSCHYE KROV řadím k nejlepším hororům produkce slovanských zemí. (26.02.2008)

Tohle muselo připadat divákům nepovedené i v době svého vzniku, ačkoliv nějak moc hororů tehdy v socialistických zemích neběželo, takže se bral každý pokus. Scenáristicky je to nejmizernější - nevíme dlouho a často kdo, proč, kde, kdy, a když už se člověk zorientuje, jsou najednou ty postavy zbytečné. Kamera má sice k dispozici zámky (jako budovy) s mnoha zajímavými chodbami a venku je zima, ale stejně to nemá atmosféru, jakou by člověk čekal, tu tísnivou, hutnou, nervózní. Teprve posledních cca 15-20 minut za něco stojí, ale k těm jsme se museli propracovat víc jak hodinovou nudou, kdy postavy chodí nebo jezdí sem a tam a pro děj to nemá význam. A i ten závěr kazí naprosto, ale naprosto děsivé triky, z nichž tak useknutá ruka někde u prsou husara je asi nejsměšnější. Celá historka zkrátka na celou hodinu 38 minut nestačila - jede strašně lineárně, bez nějakých zvratů a konfliktů. Asi si máme chvíli říkat, jestli jde o skutečné převtěleni, nebo Kacperovi hráblo, ale ani to není nijak přesvědčivě natočeno. A koneckonců mi chybělo, co se stalo s Kacperem - třeba se taky převtělil ve vlka? Ale to už bych na tvůrcích chtěl, aby moc přemýšleli. (21.05.2021)

Najlepšie horory nehľadajte v Hollywoode, pretože vznikli v starej dobrej Európe. Votrelec v Anglicku, Vlčica v Poľsku. Šľachtic Kacper Wosinski sa vracia na svoju vidiecku usadlosť, kde zomiera jeho žena. Umierajúca, ktorá nebola žiadnou sväticou, sľubuje mužovi, že si ho po smrti nájde. Brat presvedčí Kacpera, že je nutné vraziť do mŕtvej osikový kôl. Po pohrebe, na ktorom sa z dobrých dôvodov odmietol zúčastniť kňaz, odchádza Wosinski na zámok grófa Ludwiga. Pri jednej z bitiek počas revolúcie v polovici 19. storočia dopadne granát na cintorín, kde je pochovaná pani Wosinska. Nasledujú udalosti, pri ktorých omdlieva nielen Kacperov brat Mateusz, žijúci v rodinnom sídle, ale i divák... Práve som Vlčicu videl po dlhšej dobe znova a vzhľadom na to, že je cca 23.30, úprimne dúfam, že náhodu nevypadne prúd skôr, než dopíšem túto minirecenziu a neocitnem sa v posteli... Áno, Vlčica je horor, pri ktorom sa zastavuje srdce a vlasy ježia na hlave a pritom je to banálny príbeh ťažiaci zo strašidelných ľudových povestí o vlkolakoch a ľuďoch vracajúcich sa zo záhrobia. Zároveň je to ale autorský film (režisér Marek Piestrak je spoluautorom scenára) udivujúci svojou delirantnou obraznosťou. Nápad situovať hororový príbeh hlboko do 19.storočia je rovnako skvostný ako skľučujúca je všadeprítomná pustá zimná krajina ("Čo je to?" "Vlk... Zima bude dlhá."). Odkedy sa ozve prvé vlčie zavytie, atmosféra je permanentne mrazivá, od vynaliezavej scény s prebodávaním mŕtvoly cez prízrak na krížnych cestách a neviditeľné zviera na pôjde až po záverečnú exhumáciu. Odľahčujúce scény tu takmer absentujú. Zato scény, kde hrôza kulminuje, nemajú obdobu svojou strašidelnosťou a zároveň určitou kultivovanosťou (poľská Ursula Andress - Iwona Bielska - si zahrala najobludnejšiu zombi strieborného plátna). Dramatická romantizujúca hudba Jerzyho Matulu celkový dojem umocňuje na druhú. Surový, drsný naturalistický filmový jazyk pripomína Juraja Herza a jeho "Pannu a netvora". V polovici 80. rokov, kedy bol v Československu "vlčí" hlad po hororoch, málokto tušil, že jeden z najlepších práve beží v socialistických kinách. Prispievateľov narodených po roku výroby tohto filmu varujem - s hollywoodskym spôsobom tvorivého myslenia nemá "Vlčica" nič spoločné. (19.11.2004)