Eileen

Filmoví tvůrci nasadili hned na začátku laťku docela vysoko. Mladá dívka Eileen sedí v zaparkovaném autě a sleduje muže a ženu v jiném autě, jak se líbají a posléze začnou souložit. Eileen při pohledu na ně masturbuje a tak se přitom rozhicuje, až si musí frndu ochladit sněhem. Tomu říkám slibný začátek filmu. Eileen pracuje jako administrativní síla ve věznici, ale není tam moc platná, neboť se v pracovní době oddává fantaziím, např. si představuje, jak ji šuká jeden pohledný vězeňský dozorce. Přitom není tak šeredná, aby na ni žádný chlap nevlezl, ale je spíše plachá. Svoji roli zde zřejmě hraje i to, že její otec, bývalý policista, je alkoholik a když se napije, bývá agresivní. Začít si něco s holkou s takovým rodinným zázemím je přece jenom riskantní. Otec se v podnapilém stavu chová hrubě i ke své dceři a ve střízlivém stavu ji buzeruje, aby popel z cigarety neklepala na podlahu. Špatný vztah s otcem má možná vliv na to, že se v Eileen probudí náklonnost k ženám, konkrétně k nově nastoupivší vězeňské psycholožce, která její city opětuje. Inu, když se lesba k lesbě vine, tak se dílo podaří, a to i bez přispění muže. Jak poetický by to mohl být happyend! Další děj, který spěje ke stále větším nechutnostem a bohužel i nelogičnostem až k nepovedenému konci, nebudu prozrazovat. Připojuji záznam tematicky korespondujícího snu. - - - Sen o Brunhildě a Metchildě (v noci z 2. na 3. října 2023) - - -     Můj nakladatel mi přeposlal mail od jedné studentky, která by se mnou chtěla konzultovat některé aspekty své diplomové práce. Není to poprvé, co se mi to stalo, a mám s tím špatnou zkušenost. A tahle holka, co mi teď píše, navíc studuje na katedře genderových studií. Na druhé straně ovšem napsala mail bez pravopisných chyb. No dobře, domluvíme si po mailu schůzku s tím, že téma probereme v hospodě.      Na schůzku se však dostaví dívky dvě, protože „kolegyni to také zajímá,“ jak mi vysvětlí pisatelka mailu. Následuje dívčin výklad. Tématem její diplomové práce jsou různá zpracování jednoho lesbického příběhu s magickými motivy. Nejstarší verze jsou indická a egyptská. Sumerská ani babylónská verze není známá, ale možná archeologové příslušné hliněné tabulky zatím ještě nevykopali. Existuje řecká a latinská verze, ba dokonce i židovská verze, která se nachází v agadické části jednoho málo známého midraše. Nejmagičtější je středověká germánská verze – Příběh o Brunhildě a Metchildě. „Tato jména jsme přijaly za své pseudonymy,“ objasní slečna. „Já jsem Brunhilda a tohle je Metchilda.“ Potom ještě vzniklo jedno poměrně rozverné zpracování tohoto příběhu v renesanční Itálii. To je všechno. Děvčata z toho vyvozují, že později, zvláště s nástupem osvícenství, začaly být lesby utiskované. Míním, že příčina může být i ta, že se na lesby prostě přestalo věřit, a proto se o nich přestalo i psát. „V magii tvoříme slovem, obrazem a gestem,“ říkám. „Jenže ono to funguje obecně. Než začala působit propaganda LGBT, nebyly lesby skoro nikde k vidění. Pak se o nich začalo psát na webu, začaly se o nich točit filmy, začaly se pořádat duhové pochody a hle, dnes člověk o lesby zakopává na každém kroku, i když přísně vzato neexistují.“ „Ale my jsme lesby!“ zvolá Brunhilda. „Stoprocentní?“ zeptám se. „Asi tak na 99 procent,“ zaváhá Brunhilda. „Možná na 95 procent,“ upřesní Metchilda. No jo, pomyslím si, ženská si to s chlapem musí zkusit, i kdyby to bylo jenom proto, aby zjistila, že jí to vlastně nevyhovuje.      Pak z děvčat vypadne, že se vlastně přišly zeptat na magický rituál, který se v příběhu popisuje. Co si o tom myslím? Může to fungovat? Odpovím, že nevím, protože ten příběh neznám. Brunhilda vykulí oči. Zdá se, že někteří lidé mé vzdělání trochu přeceňují. Slečna vytáhne z kabelky německou knihu, podle vazby z 19. století, a přečte mi příslušnou pasáž. Říkám, že v principu nevidím důvod, proč by to nemělo fungovat, protože je to jen normální mentální magie, do níž jsou zapracované sexuálně-magické prvky. Pro diplomovou práci by bylo třeba porovnat všechny existující verze příběhu, vzít v potaz magické praktiky používané či preferované v daných dobách a kulturách a z toho pak vyloupnout jádro rituálu, jež by mohlo ukazovat na to, jak ten obřad asi původně vypadal. Je to velmi pěkné a nosné téma. „Tématem a účelem práce je dokázat, že lesby byly od konce renesance utlačované. Nemohu do toho montovat magii. My ten rituál chceme vyzkoušet. Kvůli tomu jsme vlastně přišly,“ kápne božskou Brunhilda. Navrhnu jim, aby i tak postupovaly doporučeným způsobem kvůli dynamizaci obřadu. Když mi mailem pošlou všechny verze, udělám to samé a pak se můžeme sejít a porovnat své výsledky. Ona na to, že texty má k dispozici buď v angličtině nebo v němčině, takže vlastně skoro nic není v originálním jazyce. Jsem toho názoru, že pro orientaci by to mohlo stačit. „Máme použít i tu renesanční pornografii?“ táže se Metchilda. „Jasně,“ odvětím, „v renesanční Itálii se pěstoval hermetismus, takže tam klidně může být něco, co je z okultního hlediska zajímavé.“ (03.02.2024) (méně) (více)