Černý Orfeus
-
Orfeu Negro
-
Orphée noir
(Francie) -
Orfeo negro
(Itálie) -
Black Orpheus
Drama / Komedie / Romantický
Brazílie / Francie / Itálie, 1959, 100 min
Režie:
Marcel CamusHrají:
Breno Mello, Marpessa DawnObsah
-
Moderní variace na starou antickou legendu o nesmrtelné lásce Orfea a Eurydiky. Režisér Marcel Camus ji přenesl do karnevalového mumraje brazilského velkoměsta Rio de Janeiro, kde má své místo radost ze života, tanec a hudba stejně jako smrt. (oficiální text distributora)
Moderní variace na starou antickou legendu o nesmrtelné lásce Orfea a Eurydiky. Režisér Marcel Camus ji přenesl do karnevalového mumraje brazilského velkoměsta Rio de Janeiro, kde má své místo radost ze života, tanec a hudba stejně jako smrt. Komentáře uživatelů k filmu (11)
-
Houdini
Oscar 1 : Cizojazyčný film... Zlatá Palma(17.8.2004)
-
Lavran
Potící se tváře v Mankiewiczově Juliu Caesarovi považoval Roland Barthes za znak urputného vnitřního pnutí, formující se ctnosti, projev námahy, která doprovází myšlení. V Černém Orfeovi se nepotí pouze tváře, ale rovnou celá těla, ba desítky rozpálených těl, která se prolínají, vlní, přelévají a natřásají v barokně přehlcených obrazech karnevalového opojení a pot, jímž se lesknou, který po nich stéká v ohromných kapkách, není vláhou intelektuální činnosti, ale fyzické rozkoše, živočišnosti a smyslnosti. Není studený, nýbrž sálá horkem, je substancí divoké, spalující touhy po lásce a po životě, touhy stejně nesmrtelné jako mytická láska, jež proměnila všednost ve Smysl, když opětovně připoutala připoutané. Krůpěje potu jako by říkaly: Chci žít, i kdyby to měla být ta poslední věc na světě, kterou vykonám! Chci žít pro tuto chvíli, ne včera, ne zítra, ne nikdy, ale tedy a teď, dokud horečka barev trvá, dokud nás unáší ve svém ornamentu, dokud je smrt pomalejší a rytmus srdcí, noci a samby roven extázi!(19.8.2011)
-
pm
Vizuálně a hudebně naprostá fantazie, tragický příběh Orfea a Eurydiky zasazený do prostředí slumů městské chudiny se skvěle zvládnutými neherci a skutečně všudypřítomnou sambou. 90%(30.1.2009)
-
RHK
Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/.(4.9.2011)
-
Iggy
Nádherný symbolický a poetický film, který znovuvypráví úžasný mýtus o Orfeovi a Eurydice. Obraz brazilských slumů a městské chudiny je tu hodně idealizovaný a karneval v Riu má hodně jinou podobu, než na jakou jsme zvyklí dnes, ale příběh a jednotlivé postavy jsou natočeny fascinujícím způsobem.(13.11.2008)
-
Revanx
Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.(25.1.2009)
-
Bubble74
Orfeu Negro oplývá podobnou mýtickou silou jako ona řecká tragická báje a přidává jí živelný, pestrobarevný punc. Hlavní představitelé jsou obdařeni pověstnou, fyzickou krásou, doplněnou vitálním, jihoamerickým temperamentem. Jejich milostný příběh je zde situován do ulic a strání Rio de Janeira v divokém rytmu bosa-novy a samby. Právě hudba je bez pochyb největší předností filmu. Tanec, oslnivé kostýmy a rozjařená, pulsující zábava představují rozkvět života, ale smrt číhá na každém kroku a je trpělivá. Je zajímavé sledovat brazilský karneval ve své primární podobě, kdy ještě nebyl takovou masovou atrakcí pro zahraniční turisty.(14.5.2011)
-
danecek24
17. Zlatý Glóbus za rok 1959 - cena (1) - *Nejlepší cizojazyčný (zahraniční) film - Francie(16.1.2009)
-
vypravěč
Deset let po geniálním Cocteauově Orfeovi vznikla tato nápaditá "orfická variace" Marcela Camuse, v níž je drama sestupu do podsvětí zasazeno do karnevalového Ria padesátých let. V extatickém mumraji propukajícího karnevalu, oplývajícího kaleidoskopicky se proměňujícími zvuky a obrazy, se jakoby samovolným pohybem, daným snad nějakým pradávným dotekem či pohledem, rezonancí dvou vyřknutých jmen, začne nově rozplétat či poznovu splétat mýtický příběh o Orfeovi a Eurydice. Podmanivost filmu je dána především dokonalým spojením obrazu (zejména tělesného pohybu) a hudby, čili odevzdáním se tanci, poddáním se zvuku a světlu, proměnou v samotný prostor. Mýtická dimenze příběhu také pozoruhodně krystalizuje na pozadí téměř dokumentaristického utváření města. Obě roviny, jak ta spirituální, tak i ta zdánlivě „jen“ zemská, jsou přitom svorně emocionálně bohaté, plné vášně a touhy žít a milovat. Řidič tramvaje Orfeus je básník-pěvec, bytost se silným mytickým vědomím, intenzivně prožívající kontinuitu minulosti a budoucnosti, svářící se s touhou zvrátit veškerou předurčenost. Poezie a imaginace, reprezentovaná jeho zpěvem a hrou na kytaru, jsou nástroji jeho poznání a lépe než kdo jiný právě on ví, že Eurydika je zosobněním jeho tíživé cesty, která je současně zkouškou skutečné vnitřní síly a lásky. Závěrem se musím ještě sklonit před Jobimovou hudbou, především před Orfeovou ústřední písní A Felicidade, kterou jsem znal již dlouho před shlédnutím a která mne v tomto kontextu zasáhla ještě hlouběji než kdykoliv předtím.(19.2.2011)
-
d-fens
ocenenia : Oscar 1960 - Najlepší zahraničný film(31.1.2012)
-
arthur.22
Tohle je snad jediný film, kde se všichni pořád potí, a i tak mě baví. Špína chudých příbytků, podmanivá hudba.. a samba, samba, samba. Ač je to vlastně pohádka, působí chvílemi dost opravdově. Mám asi slabost pro výrazné vedlejší postavy a střelená Serafina je určitě jednou z mých nejoblíbenějších. A závěrečná scéna s dětmi? Aaaach.. "You will not find missing people in papers.. on the contrary,that’s where they get lost."(25.9.2011)
