Gymkata

"Gymkata" je spolu s "Hrou smrti" a "Black Belt Jones" dalším dokladem, že když Warner Bros. dali Bruce Leemu na natočení jeho první americké koprodukce k ruce Roberta Clouseho, nebrali asijskou hvězdu jako uznávanou osobnost, ale jen nějakého brakového tajrtlíka. Zetkový fušer Clouse se dnes jeví jako největší příživník na nehynoucí slávě Leeho, protože si známost rozhodně nevysloužil svými režijními kvalitami. Na druhou stranu si rozhodně zaslouží pozornost coby camp autor. "Gymkata" představuje fenomenální fantazii na téma studené války a programu hvězdných válek. Máme tu esenciální průnik naivitou, machismem, campem a úsměvně patetickým heroismem 80. let – jako by výsledek zvráceného křížení hrdě nacionálních akčňáren Chucka Norrise a klukovsky eskapistických fantazií MacGyvera. Ostatně sám hrdina, karatistický gymnasta, v sobě spojuje to nejlepší z choreograficky zpackaných bojových filmů, neboli Clouseho speciality, a MacGyvera (konkrétně tílko a mulet). Motivaci k jeho fyzickým eskapádám zavdává souboj národů o umístění vzdušné obrany či naopak raket dalekého doletu v typické středoevropské zemi Parmistán, které můžeme pro potřeby popisu spíš říkat Prehistoristán. Jugoslávské reálie zavdaly k portrétu střední Evropy jako regionu ustrnulého ve vývoji někdy okolo středověku. V Buranystánu se každoročně konají zcela nesmyslné hry bez hranic, během nichž zcela nesmyslně občas sudí někoho z účastníků zabijí a jejichž vítěz má právo požádat vládce země o cokoli. Toho chtějí využít světové mocnosti a vyžádat si ve Sto-let-za opicema-stánu strategické situování zbraní. Expert Clouse se postaral o to, aby už tak dementní premisa byla ztvárněná co možná nejpatlalštěji a s co možná největší nelogičností z hlediska času, prostoru i děje. Samozřejmě kdykoli je hrdina v nesnázích, objeví se v uličkách města či uprostřed lesů tu hrazda či koza (ta gymnastická, ne živá), aby s jejich užitím mohl zlikvidovat davy nepřátel. A nesmí chybět pár troufalých pokusů o herectví ze strany ústředního atleta či zcela absurdní milostná linie. Z celého snímku vyčnívá sekvence z města bláznů, která je svou vyšinutostí a funkční atmosférou jak vystřižená z něčeho od Moctezumy nebo Jodorovského, takže v akčním Cvičme v rytme vyznívá ještě bizarněji. Nejdivočejším faktem celého projektu nicméně zůstává, že se jedná o adaptaci jakéhosi románu. (02.12.2011)

V dalekém Parmistánu, kdesi u Ruska, se hraje každoroční zábavná hra smrti. Kvůli vlastním politickým zájmům Amerika do soutěže vysílá svého nejlepšího gymnastu, aby hru vyhrál (přežil), protože jedině tak se může na půdě Parmistánu postavit projekt Hvězdných válek. Gymkata (alias Asijská mise) je předchůdce Battle Royale, ale vznikl dokonce dříve než Running Man. Pravidla soutěží si jsou velmi podobná, takže tenhle film lze označit za jakýsi prototyp soutěžních survival filmů. Gymkata si mě získala také asi dvacetiminutovou horrorovou pasáží u konce. Soutěžící, aby se dostali k cíli, musí překonat les, skály, propast a nakonec město šílených lidí a to se tvůrcům rozhodně povedlo. Celá pasáž působí značně strašidelně a možná by obstála i v nejlepším horrorovém filmu. Gymkata je opravdu zvláštní film. Není nijak zvlášť dobře natočený, ale jeho špatnost je tak skvělá, až ji filmu vyloženě chcete prominout. Nutno poznamenat, že děj je naprosto šílený. Vůbec konání hry v Parmistánu pořádané ninjovským státem nedává moc smysl. Proč se pořádá? Ale především: kdo by takovou hru chtěl dobrovolně hrát? Hru, kde vás probodne ninja schovaný za stromem nebo šíp letící zpoza stromu. V případě gymnasty víme proč, ale co ostatní? Na akci je každopádně radost pohledět: hlavní hrdina svými výskoky, otočkami a kopy předvádí kvalitní gymnastickou šou. Věřil bych, že kvůli tomuto filmu byl v roce 1985 zřejmě rekordní počet přihlášek na gymnastiku. Hvězdičky jsou v případě Gymkaty nicneříkající. Tohle se musí vidět. (29.08.2015)

Jako guilty pleasure nefunkční. Nejen, že veškerou humornou retardovanost vyseká v prvních dvaceti minutách, ale tu správnou trapnost tahá z filmu akorát hmatatelný osmdesátkový peklo, který ale neni tak agresivní jako třeba v Cool as Ice. Vyloženým zklamáním je i poměrně zdařilá (!) choreografie soubojů. Hlavní hrdina je spíš debil než vtipný debil a tak nějak to celý vypadá. Vyslovená hrůza je většina zdrhacích akčních scén, který jsou sestřihem (na akční film) neúměrně dlouhých záběrů, který se utnou až když všechny postavy z nich odejdou, což těžkej mouthfuck dynamiky a tedy se dostáváme k pointě - Gymkata je nudná. Doufám teda, že to není tím, že moje laťka na guilty pleasure zábavu je neúměrně vysoko postavená díky filmu Birdemic a produkci studia Asylum. (18.02.2012)

Viděl jsem to kdysi dávno na VHS v otřesné kvalitě, ale vím že jsem to jako malý kluk miloval!Gymnasta kterého vytrénují na jakýsi závod o přežití kdesi v Rumunsku kde se probíjí nejen přes zapadlé vesnice plné šílenců, ale i pře jakési naháněcí komando. Velmi rád bych si to ještě někdy zhlídnul:)PS: Richard Norton tam byl hlavní záporák, hlavním hrdinou byl nějaký neznámý gymnasta:) Tak jsem si to už sehnal a opětovně zkoukl :) co se týče bojového umění tak žádná sláva to není, ale hodně filmu z tehdejší doby předčí, myšleno hlavně americkou produkci! Film má brutální atmosféru a 20 minut v parmistánské vesničce šílenců je skvělá, takže s klidným svědomím přidávám ještě jendu hvězdu vzhledem k roku vydání! (15.02.2007)

Ty nejbizarnější scény už tu byly vypsány a těžko k nim něco dodávat, snad jen citát: ,,To jsou dvacátníci! Mladí lidé, kteří bojují za to, aby se naše země připojila k 20. století!" Esence osmdesátek zabalená v nehorázně sračkovitý příběh o agentovi spojujícím to nejlepší z bojových technik západu (gymnastika) a východu (karate), který má samozřejmě svého mistra pronášejícího rádoby-chytrá moudra ve stylu ,,Musíš slyšet hvizd sekery!" a který samozřejmě musí pomstít svého otce a utkat se v podivné zemi uprostřed Ukrajiny v podivné hře, která nemá žádná pravidla. Děj dospěje přes jedno neuvěřitelné klišé za druhým až k poslední (napsané) větě o americkém jaderném programu, což je dostatečně tragikomická tečka za už tak dost tragikomickým filmem. (03.03.2012)