Gymkata

Většinu filmů, u kterých jsem byl jakožto malé dítě přilepený na obrazovce, hodnotím alespoň za čtyři. Ale dnes musím udělat výjimku. Ne snad kvůli scénáři nebo něčemu podobnému, koneckonců se jedná se o hodně dobrý béčkový akční film. Spíš jsem se asi nedíval v té správné náladě. Nicméně jsem se opět mohl podívat na moje oblíbené scény z města šílenců (kosák a useknutá ruka, vidle v prasečím chlívě) a vůbec celý ten nápad s "karatogymnastou" tvůrcům vyšel. GYMKATA určitě musel být a stále, dle mého, je osvěžující prvek na akční scéně. (09.04.2010)

GYMKATU možno nazvať excelenciou béčkového kinoproduktu 80. rokov. Tu proste nikto nerieši scenár, alebo akýsi vývoj postáv ( mladík - gymnasta sa proste bez akýchkoľvek okolkov pustí do špionážnej misie, či má alebo nemá na to, aj keď ide o jeho otca ). Hlavný hrdina sa stane akýmsi mladým Jamesom Bondom s olympijským nadaním a to okolo toho sú už len frakcie akčných scén prameniacich buď z jeho talentu, alebo proste len z toho, že mu to nenáročný divák zhltne aj z navijákom. (09.08.2018)

Ty nejbizarnější scény už tu byly vypsány a těžko k nim něco dodávat, snad jen citát: ,,To jsou dvacátníci! Mladí lidé, kteří bojují za to, aby se naše země připojila k 20. století!" Esence osmdesátek zabalená v nehorázně sračkovitý příběh o agentovi spojujícím to nejlepší z bojových technik západu (gymnastika) a východu (karate), který má samozřejmě svého mistra pronášejícího rádoby-chytrá moudra ve stylu ,,Musíš slyšet hvizd sekery!" a který samozřejmě musí pomstít svého otce a utkat se v podivné zemi uprostřed Ukrajiny v podivné hře, která nemá žádná pravidla. Děj dospěje přes jedno neuvěřitelné klišé za druhým až k poslední (napsané) větě o americkém jaderném programu, což je dostatečně tragikomická tečka za už tak dost tragikomickým filmem. (03.03.2012)

V dalekém Parmistánu, kdesi u Ruska, se hraje každoroční zábavná hra smrti. Kvůli vlastním politickým zájmům Amerika do soutěže vysílá svého nejlepšího gymnastu, aby hru vyhrál (přežil), protože jedině tak se může na půdě Parmistánu postavit projekt Hvězdných válek. Gymkata (alias Asijská mise) je předchůdce Battle Royale, ale vznikl dokonce dříve než Running Man. Pravidla soutěží si jsou velmi podobná, takže tenhle film lze označit za jakýsi prototyp soutěžních survival filmů. Gymkata si mě získala také asi dvacetiminutovou horrorovou pasáží u konce. Soutěžící, aby se dostali k cíli, musí překonat les, skály, propast a nakonec město šílených lidí a to se tvůrcům rozhodně povedlo. Celá pasáž působí značně strašidelně a možná by obstála i v nejlepším horrorovém filmu. Gymkata je opravdu zvláštní film. Není nijak zvlášť dobře natočený, ale jeho špatnost je tak skvělá, až ji filmu vyloženě chcete prominout. Nutno poznamenat, že děj je naprosto šílený. Vůbec konání hry v Parmistánu pořádané ninjovským státem nedává moc smysl. Proč se pořádá? Ale především: kdo by takovou hru chtěl dobrovolně hrát? Hru, kde vás probodne ninja schovaný za stromem nebo šíp letící zpoza stromu. V případě gymnasty víme proč, ale co ostatní? Na akci je každopádně radost pohledět: hlavní hrdina svými výskoky, otočkami a kopy předvádí kvalitní gymnastickou šou. Věřil bych, že kvůli tomuto filmu byl v roce 1985 zřejmě rekordní počet přihlášek na gymnastiku. Hvězdičky jsou v případě Gymkaty nicneříkající. Tohle se musí vidět. (29.08.2015)

V kině Aero na Festivalu otrlého diváka mi u tohoto skvostu tekly smíchy slzy. Nevím, o čem ten film vlastně byl a rád bych věděl, jestli režisér zamýšlel udělat film vtipným nebo to myslel fakt vážně. Každopádně jsem se nepřestával smát. Ať už do záběru přijel svalnatej černoch v modrejch elasťákách a tílku na koni, nebo kamera snímala Japonce s páskou na hlavě, jak předvádí své bojové umění s ninja kosami v rukou, nebo hlavnímu hrdinovi problesknou slova z tréninku: "Poslouchej vítr." Vrcholem je ale v komentářích již několikrát zmíněné město šílenců, kde na vás čeká zabiják se dvěma obličeji, týpek, kterej si srpem usekne ruku, poté co se nasere, že mu nejde zabít hlavní hrdina, či zpomalené záběry na bezzubé obyvatelstvo, jak se rozbíhá ulicemi za hlavním hrdinou. V prvních řadách jsou samozřejmě jakési bezzubé ošklivé babky s vytuněnejma paličkama na maso. O těch scénách by se toho dalo vyprávět ještě hodně - otec a syn a jejich shledání po letech s velmi rychlým rozloučením, závěr filmu, včetně prologu, šílený běžecký závod, záporák v prasečím chlívě s šípem zabodnutým v srdci, hlavní hrdina chodící po rukou po schodech, honička auto versus hlavní hrdina po svejch v úzkých uličkách, zamilované pohledy hlavního hrdiny na jeho lásku, kterou sbalil a poprvé políbil velmi neotřelým způsobem, prostě je toho moc a ta bizarnost se nedá slovy dost dobře popsat. Jen tak na tento zážitek nezapomenu. (16.02.2012)