Hrob světlušek

War. War never changes. Citové vydírání? Pravděpodobně ano. Ale kromě toho taky ještě relativně nedávná historie, jejíž silné příběhy se dají vyprávět donekonečna. A tady mě párkrát zamrazilo způsobem, který bych od animovaného filmu rozhodně nečekal, Už jen třeba při těch bezstarostných scénách, do kterých znenadání zazní sirény oznamující blížící se bombardéry. Jako celek je to hezky vypointované (příhodný název), po vizuální stránce příjemně umírněně animované i ozvučené (až na ze začátku trochu přehnaně upištěnou Setsuko). Anime příliš neholduji, ale toto dílo bych klidně doporučil komukoli. Protože zrovna tenhle kousek ve mně vyvolal chuť zkusit i něco dalšího. (16.09.2020)

Už dávno som pochopila, že Ázia je duchovne na úplne inej vlnovej dĺžke než Amerika. Tak dejovo jednoduchý a paradoxne hodnotný film, že som nemohla uveriť vlastným očiam. Citové vydieranie, veľa emócií? Hrôzy druhej svetovej vojny sú samy o sebe tak silné, že Takahata nebol vôbec nútený vydierať diváka nešťastným osudom dvoch súrodencov, ten sa totiž - ak nie je beznádejný cynik - v závere rozplače aj sám . To, čo sa dialo, je symbolicky premietnuté v jednej obyčajnej rodine, zbytočne platiacej za priam smiešne dôvody politických velikánov, ktoré sa pri sledovaní takého utrpenia ani inak nedajú nazvať. Takahata ma milo prekvapil a záver je duchovne nádherný. (29.07.2010)

Než zhlédnete tenhle snímek doporučoval bych předem nějaké to anime vidět, aby si člověk zvykl na styl kresby nebo na to, že pro Japonce "kreslený" neznamená automaticky "dětský". Byla by totiž velká škoda připravit se o zážitek, který film nabízí. Přestože je to film o dětech, určitě není pro děti. Nezvedá varovný prst, nemoralizuje a v žádném případě citově nevydírá. Není o válce a utrpení dětí, je o dětech ve válce a světě viděném skrze jejich oči, lásku Seita k malé Setsuko. A v tom je možná ta jeho obrovská síla a působivost. Jeden z mých nejemotivnějších filmových zážitků. (09.09.2005)

To, čo funguje v animovanom filme, nemusí fungovať v tom hranom a naopak. Sentimentalita Hrobu svetlušiek je tak podľa mňa úplne v poriadku a legitímna. Príbeh nie je vyrozprávaný v žiadnom rýchlom tempe, postavy sa v podstate výraznejšie nevyvíjajú, pretože ich úlohou je predovšetkým zháňanie jedla a strecha nad hlavou počas nocí a počas bombardovania. Tam však už strecha domu nestačí, vtedy treba nájsť vhodný bunker. Vojna očami detí bola v histórii kinematografie podaná rôznymi spôsobmi, Setsuko patrí medzi tie deti, ktoré si jej hrôzy plne uvedomujú najmä vďaka nedostatku jedla, ktoré vďaka bmbardovaniu v Japonsku nastalo. Samozrejme ak bude niekto argumentovať kolektívnou vinou všetkých obyvateľov Japonska kvôli neospravedlniteľnému vyčíňaniu ich vojakov na východnom pobreží kontinentu, tak mu to neberiem, ale vôbec tomu nerozumiem. (01.08.2019)

Děj: Během bombardování příjdou sourozenci Seita a Setsuko o matku i svůj domov. Otec sloužící na válečné lodi se stále neozývá. Seita dělá, co může, aby nahradil své malé sestřičce oba rodiče. Postupně je pro něj stále těžší sehnat někde jídlo. Po té, co Setsuko umírá, ztratí život smysl i pro něho. - Komentář: Můj nejlepší anime film. Mám ho radši i než třeba Akiru. Takahata mnoho filmů netočí, ale když se tak už stane - dokáže vytvořit skutečný skvost. Tento film v sobě skrývá jediné nebezpečí - že vás zaplaví bezbřehým smutkem. Doporučuji pro optimisticky začinající páteční večery. Jedině v takový den ho dobře unesete. (25.01.2004)