La Maman et la putain
The Mother and the Whore
Režie:
Jean EustacheScénář:
Jean EustacheKamera:
Pierre LhommeHrají:
Bernadette Lafont, Jean-Pierre Léaud, Françoise Lebrun, Isabelle Weingarten, Jacques Renard, André Téchiné, Jean Eustache, Jean Douchet, Geneviève Mnich (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Hlavní hrdina příběhu, intelektuál Alexandre, je bez práce a bez peněz, životem jsou pro něj filozofické debaty s přáteli a stárnoucí milenka Marie, která o něj pečuje s mateřskou láskou. V kavárně se pak Alexandre seznámí s mladou dívkou Veronikou, která se stane jeho druhou milenkou. Všichni tři prožívají problematický vztah plný vášně a žárlivosti, do příběhu mezitím vstupují také další postavy a Alexandre je postaven před řešení složitého dilematu...
Režisér Jean Eustache, který dosud realizoval jen dokumentární nebo krátké filmy, dal ve svém celovečerním debutu MAMINKA A DĚVKA průchod svému názoru na život a dění kolem sebe. Svou osobnost ostatně ve vlastním scénáři vtělil do hlavního hrdiny Alexandra, kterého působivě zahrál Jean-Pierre Léaud. V dalších rolích zazářily Bernadette Lafont a začínající Françoise Lebrun. Celý film se přes svou značnou délku (téměř tři a půl hodiny) odehrává na minimálním prostoru a prakticky nemá žádný děj, akcentuje spíše řešení vztahů za pomoci více či méně duchaplných dialogů. Kritici film přivítali jako jeden z posledních významných počinů francouzské nové vlny, zatímco diváky příliš nezaujal. V roce 1973 byl uveden na festivalech v Berlíně a Cannes a z obou přehlídek si přivezl významná ocenění. Nejen díky vysoké minutáži, ale také kvůli volnomyšlenkářskému stylu vracejícímu se k událostem roku 1968, byl málokde ve světě uveden v klasické distribuci, dodnes bývá uváděn spíše na filmových přehlídkách a projekcích pro odborníky.
(argenson)
Recenze (32)
Jednou v květnu ’68, v kavárně bylo narváno, a všichni plakali. Celá kavárna v pláči. Bylo to překrásné. ... Pustili tam slzný plyn. Z bezmála čtyř hodin poflakování mezi bytem Marie, Veroničinou nemocniční komůrkou, kavárnou Flore a kavárnou Deus Magots jsem si odnesl: 1)Pocit, že jsem s Alexandrem, Veronikou a Marií nějakou dobu žil. Což je s přihlédnutím ke stopáži filmu vlastně pravda. I s částečným odhlédnutím od patosu nové vlny, bez něhož nelze všechno to jen částečně chytré a zábavné intelektuální žvanění konzumovat, to nebylo výrazně špatné, ani výrazně dobré v žádném směru; věrné zrcadlení umění a života. Jean Eustache byl jedním z těch srdnatých tvůrců, kteří je schopen napsat a režírovat scénu poslechu celé písně Edith Piaf. Z vinylu, včetně pokládání desky na gramofon, bez střihu, pohybu kamery, švenku, pohybu herců. Opakovaně. 2)Chuť pustit si nějaké filmy od Kevina Smitha, jehož hrdinové vyznávají podobnou životní filosofii jako Alexandr a jeho kámoš, který ve čtyři samozřejmě nebude děla nic. I když nehulím, nedělám ve večerce, nedealuju a Hvězdnými válkami, jsou mi o něco bližší méně vážným pohledem na tento legrační svět. Volba asi padne na Mallrats; film, který 'zničil kariéru Shannen Doherty' nemůže být v jádru špatný. 3)Prozření, jak moc je saturnská osoba Jean-Pierre Léaud [s tmavými brýlemi a polodlouhými vlasy] podobný Bono Voxovi. Jelikož je film důsledně vystaven jako nedějová ilustrace nevyzpytatelnosti vztahů, opíral jsem se o to, co je v životě nejdůležitější: Kozy. A musím se tedy zřetelně vyslovit pro pětatřicetiletou 'maminku'. Jak jde o alkohol, tak se neztratím. ()
[3,5*] "Počuj, čo robíš zajtra o štvrtej?" "Nič, samozrejme. Prečo?" Nezvyčajná romantická dráma zaradená v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, ktorá je akýmsi oneskoreným príspevkom do La Nouvelle Vague. Odohráva sa koncom 60. rokov "storočia lenivosti" v Paríži, ktorý je prezentovaný ako mesto lásky a kaviarenských povaľačov. Hlavný hrdina Alexandre (Jean-Pierre Léaud) sa podobne ako jeho priatelia vôbec neunúva pracovať a všetok čas trávi ponevieraním sa po podnikoch, pitím, fajčením a vedením premúdrených rečí o ničom. A keďže odniekiaľ potrebuje získať peniaze na chľast, cigarety a na svoj "bohémsky" život vo všeobecnosti, potrebuje k tomu ženu, ktorá by si ho vydržiavala. Napodiv sa taká ochotná aj nájde v podobe Marie (Bernadette Lafont) a dokonca nie je jediná. Na scénu prichádza aj Veronika (Françoise Lebrun, ktorá žiaľ veľa krásy nepobrala), a tak vzniká dosť podivný milostný trojuholník, v ktorom sa dve pracujúce ženy trhajú o jedného darebáka. Je zvláštne, že film má extrémnu dĺžku, takmer nevystrčí nos z interiérov, prakticky nič sa v ňom nedeje, jeho postavy neustále tárajú dve na tri (takmer všetko sa točí okolo sexu) a napriek tomu všetkému ma ani na chvíľu nenudil. Netuším, akým kúzlom to Eustache dosiahol, ale určite to veľa vypovedá o kvalite tohto filmu. Vyzdvihnúť musím najmä výborné dialógy, na ktorých som sa musel v kuse smiať, napriek (či skôr vďaka?) tomu, že sú "o ničom" a aj perfektné (nielen sexuálne) iskrenie v spomínanom trojuholníku. "Nevšimla ste si? Chodia okolo ľudia. Čakajú, až sa pomilujeme." "Nevidím nikoho. Čo je to za ľudí?" "Voyeuri, homosexuáli, policajti. Možno to všetko v jednom." ()
(1001) Proste ja tie štýlové francúzske keci v podstate o hovne fakt nemusím toto bolo trápenie ja tieto filmy nezvladam nevidím v tom nič. ()
Velmi realistické ve smyslu opravdové, dobře kopírující a odrážející realitu. A jako každá imitace i tato je lepší než originál, abych si vypůjčil slova jedné z postav. Dialogy jsou skvělé, herecké výkony jsou skvělé, myšlenky jsou podnětné, situace výstižné a vtipné. Hlavní hrdina lavíruje mezi několika ženami a pořádně není s žádnou. Je sebevědomí, ale nerozhodný. Kolikrát už musel zírat doširoka otevřenýma očima na svět, že v sobě nosí tolik myšlenek a úvah? Mnoho číst a vnímat, méně psát a nejvíc ze všeho přemýšlet to je hezký a obdivuhodný způsob života. Ač se někomu hlavní hrdina může jevit jako lenoch a pozér, je to spíše bohém co si skutečně užívá život, ač přiznává, že si s ním neví příliš rady. Je velmi skromný co se týče hmotných statků a prostředků. Když něco má, neznamená to automaticky, že chce víc. Opak je však pravdou pokud jde o city a myšlenky. Pozn.: Délka filmu je odpovídající o něco delším dialogům a monologům, oproti těm které se běžně vedou ve formálně konvenčnějších snímcích. ()
Mně dostalo se chutných plodů, jež ochutnati jsem směl, však na místě libých svodů, zápach čpavku od šťáv čpěl. ()
Filmu chybí rozumná délka a aspoň nějaký koncept (na absenci děje si divák zvykne), jako prezentace zajímavých myšlenek dobré, jako kritika volné lásky zajímavé, ale na plnohodnotný zážitek je to pořád dost málo. ()
Kdybych se chtěl dívat na nějakého oduševnělého kreténa, co tři a půl hodiny mele vysokou kavárenskou filozofii a tváří se u toho jako kdyby sežral encyklopedii, ale zároveň ho to strašně nudilo, tak bych si pustil radši... no nevím no, tyhle tužby jsem nikdy neměl. Určitý náznak děje tam sice je, ale co naplat, když ho totálně zazdívá šílená délka a pětiminutové zamyšlení nad kdejakou nesouvisející píčovinou během každé scény. Jeden z 1001 filmů, u kterých budete chtít umřít. ()
Prý pařížský intelektuál... u nás se mu říká budižkničemu. No dobrá, ale proč o něm natočit tři a půl hodinový film... nechápu. Snad proto, že nesnáším pivní řeči. Z filmařského hlediska nám "režisér" servíruje jen chlast a cigarety, zato v různých pozicích. A ovšemže se dočkáme životního "moudra" od člověka, který nezvládl ani svůj vlastní život. Zato se to o to lépe prodává. No nekupte to! V rámci žánru za 2. ()
Už na tohle umění nemám. Kde všichni vidí hloubku, tak já jen spoustu monologů na úrovni samomluvy. ()
Hlavním představitelům snad byly v průběhu natáčení podávány prostředky utlumující psychickou a fyzickou aktivitu, jinak si pohled, který naskýtali, nedovedu vysvětlit. Abych se vydržel dívat na film dlouhý 219 minut, musí mne pohltit, ne uspat herectvím, které není přirozené. ()
Nesnášim tu Léaudovo postavu. Taková pýča. A mele po celý tři a půl hodiny filmu. Nebo mu možná jenom závidim. A sere mě, že celou dobu taky kouřej. Podmanivý. Veroničin závěrečnej monolog je skvělej. ()
Hodně nadčasové. Dneska by to byla "obsahová" pecka. Samozřejmě by se to muselo natočit dramatičtěji, muselo by to být více ploché a samozřejmě kratší. Příběh o mnohoznačnosti mladých singles, kteří vůbec nevědí, co od života chtějí a končí v experimentu polyamorfních vztahů. V tomto podání je to přitažlivé jen pro fanoušky francouzské nové vlny a specifického herectví Leauda, které je pro takové role stvořený. ()