Malá Věra

Tento film patril medzi tými, kde sa konečne prestalo vykresľovať socialistické Rusko ( Sovietský zväz ) v krásnych farbách. Ukazuje spoločnosť v plnej nahote so všetkými nedostatkami, ľudí, žijúcich vo svojich obmedzených svetoch, ktorým stačí k životu obmedzený materializmus a ukájanie pudov. Režisér Vasilij Pičul sa prezentoval v tej dobe z odvážnym filmom, čo treba oceniť. (18.04.2007)

Po viacerých rokoch sa mi podarilo opätovne si pozrieť Malú Vieru, na ktorú som mal výborné spomienky už z premiérového sledovania. Bol som v Moskve rok po jej nakrútení a teda ma oslovila už vtedy viac ako tých, ktorí v Rusku neboli alebo tam boli s Inturistom po vyznačených trasách. Áno, je to presný obraz bezútešného života bežných občanov, ktorých okrem iného gniavi alkoholizmus, chudoba, ľahostajnosť a šlendriánstvo. Zaujímavé, ako si zo Západu (ostatne ako aj my) berú to poklesnuté, bezcenné a škodlivé. Veľmi cenné je, že to režisér v žiadnom ohľade neprehnal a nevytvoril figúrkovité panoptikum vzdialené realite. Dialógy boli presné a plasticky vykresľovali duševný svet časti obyvateľstva, o veľkosti podielu ktorej sa neodvážim špekulovať. (28.08.2015)

Skvělý film s nádhernou hlavní představitelkou zobrazjící naprostou bezvýchodnost života v socialismu. Depresivní obrázek sovětské rodiny omezených alkoholem ubíjených lidí, kteří nic než kořalku a tupost pro život nepotřebují a se svou omezeností si vystačí - protože pro co by se měli snažit to změnit. A jakkoliv jsi mladý, plný energie a jakkoliv si to uvědomuješ, stejně ti to není nic platné. (18.02.2011)

Tento geniální/infarktový počin, reflektující jednu z přelomových událostí moderní historie z pohledu jedné rodiny a jejich mladé dcery Věry, spojuje několik žánrových rovin, z kterých může interpretován - rodinné drama, sociální dokument vypovídající o povaze života na ruském sídlišti před pádem sovětského svazu a otevřený politický film, ukazující dekadentní rozpad/dopad už zahnívajícího režimu. Film ve své době zlomil veškerá cenzurní tabu ohledně otevřené sexuality, alkoholismu podanému v negativním vyznění a obrazu sovětské rodiny, který se změnil v depresivní ru(t)inu, bezvýchodnost a neporozumění. Nejvíc šokující na Malé Věře podle mne není samotná explicitnost některých tabuizovaných témat, ale způsob, jakým se s těmito tématy zachází. Snímek ukazuje následky komunistické režimu v Rusku bez ohledu na záměry režimu nebo rozdělení na viníky a oběti. Všichni jsou totiž obojím. Divákův vztah k postavám je od začátku do konce ambivalentní – Věra je líná, ale zoufalá z neporozumění si s rodiči, otec je alkoholik a skorovrah, ale jen proto, že je stejně jako jeho žena lapen v pasti předsudků a dávno minulých tradic. Nejděsivější jsou pak scény, kdy zvláště matka vyvíjí snahu tyto oživlé mrtvoly stereotypů přimět k životu zlehčováním závažnosti situace předstíráním, že se nic nestalo. Předstírat se však nedá donekonečna. (21.08.2010)

To byl nezapomenutelný film o životě dospívajícících v "Gorbačovském" Sovětském Svazu poloviny 80.let.... Žádné: "Lépe! Radostněji! Výše! Světlé zítřky! Budovatelští hrdinové!" ale naprostá nezkreslená syrová realita... Všichni chlapi chlastaj, v krámě maj tak leda rajčatový protlak a rybí konzervy a sem tam maraženoje.... a totální beznaděj...a vše pod heslem : Vezmi, než vezme někdo jiný... moc se soudruhům tenhle film nelíbil... :-) To by se mělo promítat před volbama, abychom nezapoměli, jak vypadaly světlé zítřky s velkou stranou a vládou“ Promítalo se to na FFP (filmový festival pracujících) pod názvem Malá Věra Jinak ho mám pro zájemce na DVD s anglickými titulky (02.11.2004)