Režie:
Celine SongScénář:
Celine SongKamera:
Shabier KirchnerHrají:
Greta Lee, Yoo Teo, John Magaro, Isaac Powell, Jojo T. Gibbs, Kristen Sieh, Nathan Clarkson, Emily Cass McDonnell, Keelia Clarkson, Seung-ah Moon, Jane Kim (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Spisovatelku Noru a její dětskou lásku Hae-Sunga sice dělí tisíce kilometrů, spojuje je však výjimečně hluboké pouto. Po více než dvou dekádách odloučení se dvě spřízněné duše setkávají během pár dní v New Yorku. Nečekané shledání s osudovým mužem přiměje Noru klást si otázku: „Co by bylo kdyby?“ Režisérka Celine Song v citlivé moderní romanci jedinečným způsobem v několika časových rovinách vypráví příběh dvou lidí, jež se navzájem velmi milují, a přesto se jejich osudy fatálně míjely. Oduševnělý příběh uchvátil diváky na festivalech Sundance i v Berlíně, a teď se chystá dojmout i vás. (Aerofilms)
(více)Videa (6)
Recenze (145)
Tenhle film jsem vidět nechtěla, nic moc jsem nečekala, ale zbyl na mě v tom letním večeru, a bylo to buď film, nebo nic. Dala jsem mu šanci, filmu o tom, kolik životů se rodí osudovost, a jak nenaplňující může být její naplnění, a jak naplňující může být učit se to nenaplnění unést. *** Film o zkušenosti lásky, která má tisíce a miliony podob, a my musíme spolu projít všemi, abychom rozuměli, abychom byli opravdu propojení hlubokým "injonem". Láskou prožitou v odevzdání i láskou prožitou v odloučení, láskou prožitou v setkání mezi větví a ptákem, na kterou jedinkrát v životě kratičce usedl, mezi dvěma cestujícími ve stejném vagónu, kteří se ani neseznámí, mezi dvěma silně si nakloněnými, jejichž životy k sobě nepasují tak, jak možná čekali - a i k takové osudovosti, vzniká-li právě mezi určitými dvěma, směřujeme osm tisíc různě prožitých životů a nezbývá, ač se nenaplní naše představy o blízkosti, než se stejnou pokorou, pevností, silou a důvěrou, s vnitřním klidem a v posledku i hlubokou radostí přijmout a milovat ne tu podobu, jakou jsme si vysnili, ale jaká se nám nabízí. *** Tenhle vnitřně pevný, silný a klidný film, v němž smutek a bolest jsou jen jiné cesty k porozumění, lásce a přijetí, a tedy i životnímu humoru a laskavosti, mi byl ve skutečnosti souzený :) A budu ho chtít znovu vidět a sdílet i s O. a R. a taky J. a Lí. (Sama v Aeru, v předpremiéře.) *~ ()
"Prečo sa hádate?" "Len tak. To je ako keď dáš dva stromy do jedného kvetináča. Korene oboch si musia nájsť svoje miesto." Intímny príbeh dvoch spriaznených duší, podaný jemným, nenásilným spôsobom (cítiť v ňom jemnú ženskú ruku režisérky a scenáristky v jednej osobe). Plynie veľmi pokojne v troch časových rovinách (sú medzi nimi 12-ročné odstupy), pričom si vystačí s málo slovami, príliš nevysvetľuje, takže si divák musí veľa toho domýšľať (to píšem ako pozitívum). Namiesto slov sa dosť rozpráva len samotným obrazom, ktorý je miestami celkom pôsobivý (zaujali ma napríklad pomerne neopozerané pohľady na New York). K celkovej atmosfére snímky sa veľmi hodí použitá hudba (Daniel Rossen), ktorá je taká náladová, rozjímavá. Veľmi pekná je aj pieseň "Quiet Eyes" od Sharon Van Etten, ktorá znie v záverečných titulkoch. Snímka sa mi celkovo páči, ťažko jej môźem niečo zásadného vytknúť, ale na druhej strane ma zase emotívne príliš nezasiahla (k dvom hlavným hrdinom som si akosi nevedel nájsť cestu). Z toho dôvodu je moje hodnotenie "iba" dobré. "Musela si odisť, pretože si to proste ty. A dôvod, prečo ťa mám rád, je ten, že ty si ty. Pokiaľ ide o to, kto si, si človek, ktorý odchádza." ()
He is not Korean American, he is more like...Korean Korean. Za mě nejlepší film letošního ročníku, ale neřikam, že je to fakt pecka, co musí sednout každýmu. Je to taková zvláštní subtilní poloromance o nenaplněnym vztahu, porozumění a souznění. A to dokonce všemi směry v tomhle zvláštnim trojúhelníku. Kromě dobrýho tématu divák navíc dostane áčkovou produkci, výpravu a hudbu. Což je u šikmookejch filmů na KVIFF v podstatě pravidlem, i když se jedná o debut. Asi se korejská FAMU zaměřuje víc na řemeslo (než třeba aktivismus). #in-yun #kviff57 (90%) ()
Trochu mi vadilo práve to, čo mnohí chvália. Prílišná jednoduchosť, nechcem povedať vyslovene nuda, ale pravda je, že ma to chytilo až od druhej polovice. Pochváliť musím hlavne dobrý výber hercov, páčil sa mi hlavne kórejský fešák v roli Hae-Sunga. Myslím, že podobné myšlienky sa melú v mnohých hlavách, aj v tej mojej. Kde by som bol, s kým by som bol, keby, keby... Jednoduché, citlivé, nenásilne prirodzené, ale čakal som trošku viac. Vzhľadom na to, že ide o debut, však klobúk dole... 60%. ()
Po dlhšej dobe som mal zo sledovania pokojne plynúceho americko-kórejského filmu dobrý pocit. Je ho možné bez väčších problémov považovať za romantický film, a to sú filmy, s ktorými mám často problém, pretože som na ne náročnejší, ako na iné. Našťastie minulé životy mi v niečom pripomenuli Pred súmrakom a Pred polnocou, s ktorými som bol nadmieru spokojný. Aj v tomto filme sa vyskytli miesta, kde strácal rytmus, ale zachraňovala to žena na režisérskej stoličke, pričom nebolo viditeľné, že išlo o jej prvý film. Bolo rozumné, že vsadila na jednoduchosť a prirodzenosť, pretože v nich je nielen krása, ale vedú aj k úspechu. ()
Reklama