Smrt panen

We will never find the pieces to put them back together... Jsou chvíle, kdy se i to nejzářivější slunce pokryje tmavými slunečními skvrnami, kdy se na tváři největšího smíška objeví bolest a něco v nás volá po vnějším zranění duše melancholickými tóny, posmutnělými řádky, bolestnými filmovými políčky, zkrátka blues jakékoholi tvaru. Ale i čirou esencí dramatizujího mládí, které vnímá citlivěji, bez odstupu a s intenzitou, která z malicherností vyrábí životní tragédie, probleskuje paprsek naděje. V porcelánově křehkém, herecky i režijně svěžím (a zároveň zralém) debutu sledujeme s dospíváním pěti sester v tuhém puritánském domácím režimu. Kaskádovitý příběh skrz střídání zcizujícího dalekohledu klukovské zvědavosti a zvětšovací lupy, atmosférické hudby a rozverných melodií, bláznivé revolty a vynucené poddajnosti, pozvolna roztáčí kola blížící se tragédie. Nenápadně. Ale rychleji a rychleji, jak sestupujeme do spodních pater. Sofia Coppola se úzkostlivě vyhýbá doslovnosti, kličkuje mezi daností připomínající nevyhnutelný osud hrdinů antické tragédie, mezi kostlivci ve skříni (i jinde) jedné americké rodiny z předměstí , a přesto z celého snímku dýchá určitá morbidní poetičnost, rozechvělá bezstarostnost člověka, který jde po úbočí skály a ví, že každou chvíli může spadnout. Dospívání je takových propastí plné a Smrt panen je živoucí pamětí mládí jako navždy ztracené, ale nezapomenuté a nezapomunutelné gesto. Dívčí mávnutí na rozloučenou, perlivý smích a pak...věčný spánek Šípkové růženky...Opravdu věčný? Vy jste zjevně nikdy nebyl třináctiletou dívkou, říká jedna z postav psychiatrovi, když se podivuje nad tím, jaké by mohla ona mít starosti. Ale tahle smutná dívenka v nás spí. Tak pozor, ať ji neprobudíme. (29.07.2007)

Sofii Coppola podle mne patří mezi největší současné režisérské talenty. Její režijní styl není kdovíjak rozmáchlý ani okázalý a nestrhává na sebe příliš pozornosti, zato je chirurgicky přesný, jemný a velmi osobitý. Ve Virgin Suicides pracuje Sofia velice citlivě s charaktery jednotlivých postav, na těch vpodstě nenalezneme žádnou chybičku, zvlášť když jsou tak skvěle zahrané. Jedinečná na tomto filmu je ale hlavně jeho cleková nálada - převážně jemná a něžná, tam kde je to třeba ovšem nenásilně přechází až do úplné mrazivosti. Pochvalu bych směřoval i na přesně padnoucí hudbu a výtečně namluvený over-voice Giovanni Ribisiho. Sofie Coppola mě svým debutem nesmírně příjemně překvapila a popravdě také trochu zastínila Jana Svěráka, kterého jsem si vážil (a stále vážím) z velké části právě pro jeho režijní jemnost. (25.09.2007)

Hodně zajímavý a zvláštní film, který vyzařuje takovou neobvyklou, ale velmi působivou atmosféru. Jsou v něm skvělé režisérské nápady, na některé scény je radost pohledět. Na druhou stranu v příběhu trochu chybí nějaké větší osvětlení motivace jednání postav, které vede až k onu tragickému vyústění. Smrt panen je ale každopádně velkým zážitkem. (11.09.2006)

Pouštění desek přes telefon se mi hodně líbilo. Docela ale nerozumím několika komentářům, ve kterých se píše o nezodpovězených otázkách nebo nedostatečné motivaci k ukončení života. (Tady bych ještě podotkla, že mi vadí český název filmu, protože sebevraždy se nedají nahradit slovem smrt, aniž by se nepokazilo celkové vyznění). Nikdy nemůže vědět, jak se holky cítily, když byly neustále zavřené. Na druhou stranu - pokud byly tak nespokojené a nešťastné, mohly něco dělat. Kromě scény pálení desek neproběhla jediná hádka. Co si ale budu dlouho pamatovat je zlatý křížek visící matce na krku, symbolizující katolickou víru, kterou se snažila praktikovat, a to velmi tvrdě. Její chování nemělo s pravou vírou mnoho společného... DVD: Jen několik fotografií a trailer. Když najíždíte na konkrétní položky označí se růžovým obtiskem nalíčených rtů. Fuj, to se tam vůbec nehodí. (03.04.2008)

Vyborna komedie-drama a jeden z nejlepsich debutu co jsem kdy videl. Dcera Francise Forda Coppoly se holt nezapre. Herecky tu nejsou jen hezky, ale skutecne vyborne hrajou, v cele s Kirsten Dunst. Jen mi nejak neprislo, ze by Hartnett (i kdyz hraje dobre) byl tak krasnej, aby po nem vsechny holky silely (spis vypadal jak teplous) a to, ze si vybere zrovna Dunst (jedina holka co ho nechce) mi prislo celkem neverohodny. A hlavne kdyz je pak ukazanej jako starej tak si neni vubec podobnej. Fajn byl i DeVito, ktery se tady objevi sice na nakejch 60 sekund, ale je skvelej. Dej neni nijak slozity a vypravi o 5(4) sestrach, ale vypravi skutecne nadhernym zpusobem. Cely je to udelany jako vypraveni chlapku o tom co se tehdy stalo, ale prekvapive to neni nijak sentimentalni. Jediny co mi trosku vadilo je, ze Coppolova moc nevysvetlila duvody sester k tomu co delali. I kdyz se skoro celou dobu filmu nic nejak napinavyho nedeje a film ubiha velice pozvolna, tak ani na chvily nenudi. A ten konec ten opravdu stoji za to. Tohle se Sofii fakt povedlo, skutecne nadhernej film s vybornou hudbou. (07.06.2005)