Smrt panen

........Vskutku zajímavý debut začínající režisérky. Jak se říká, jablko nepadlo daleko od stromu a u Sofie jakbysmet. Řemeslné umění otce, od kterého se hodně naučila, morální podpora svého manžela Spika Jonze, její herecké začátky, studium výtvarného umění, vytváření scénářů, to vše je zahrnuto ve všech jejich zajímavých a nezvykle komorních dílech. Zde jde o adaptaci románu J. Engenida. Její zdařilý dobový kousek ze 60..70 let je teenegerský vyprávěný příběh. Hudební kolorit k filmu vytvořili dva mladíci z městečka Versailles. Soundtrack Air je jemná instrumentální hudba, která úžasně splývá s dějem a v některých chvílích nabývá převahy nad vlastní vizuální stránkou....Pokud další činnost Coppolové zůstane ve stejném tvůrčím myšlení a pojetí, pak se tedy máme SAKRA na co těšit !! (13.11.2004)

Tehdy to byla docela událost. Znepokojivá prvotina, kterak pětice dospívajících sester vyrůstá v konzervativním domácím prostředí, a kterak jedna z nich spáchá na první pohled nesmyslnou sebevraždu. Bezpochyby nejpůsobivější postavou je tu vyzývavá Lux Kirsten Dunst, která funguje jako spouštěč řady událostí. Talentovaná debutantka Sofia Coppola se k osamění a prázdnotě života vyjadřovala i mnohokrát poté (tokijská tíha na duši ve Ztraceno v překladu, prázdnota bytí u dvora v Marii Antoinettě či vyprázdněný život v luxusních hotelech a s obdivovaným hercem v Odnikud někam…). Tady skvěle uchopila jednotlivé postavy, užívala výraznou symboliku a prokázala slušný cit pro vykreslení dané doby. (19.12.2021)

Dosti zvláštní film, jehož vyznění jsem patrně nepochopil nebo je vskutku natolik nelogické. Po zhlédnutí mi vyvstala řada otázek, na které snímek neodpověděl či je dostatečně nevysvětlil. Namátkou (SPOILER): Proč dívky pozvaly chlapce k sobě domů, když se rozhodly hromadně spáchat sebevraždu? K čemu je potřebovaly? Proč si po telefonu pouštěly s chlapci hudbu a nehledaly řešení, nezavolaly si pomoc? Když se společně rozhodly pro sebevraždu, tak proč každá zvolila jiný způsob? Atd. (/SPOILER) Každopádně nelze filmu upřít jeho primární myšlenka o stylu výchovy a také jeho pointa, kdy si osoby, jež za tragédií stojí, neuvědomují svůj podíl viny. (07.09.2016)

Strašně divnej film a musim teda říct že mě nijak zvlášť neoslovil. Nikdo z herců moc nevyčnívá ani v hraní ani v rozsáhlosti role(Jenom Kirsten Dunst tam byla o něco víc a taky to bylo na jejím výkonu znát) a celej příběh se vleče v takovým poklidným tempu, který až chvílema nudí. Celý to je postavený jenom ne chorobným strachu matky o své dcery a problémech dospívajících dívek a když se to tam opakuji v různých verzích už poněkolikátý, tak to přestává být zajímavý. Asi to mělo být nějaký umělecký dílo nebo co a to se možná povedlo, ale zrovna tohle téma mě nějak nechytlo, ale zase na druhou stranu jako debut Sofie Coppola to je velmi dobře natočený a ten konec stojí za to to dokoukat (23.06.2005)

Smrt panen je technicky bravurně zvládnutá, má skvěle napsané postavy, zajímavý námět a cit pro vykreslení prostředí i doby. Sofia vypráví o čtveřici chlapců v sedmdesátých letech, kteří fascinovaně sledují přísným způsobem vychovávanou pětici překrásných dívek, bydlících naproti domu jednoho z nich. Jedna z nich se totiž pokusí o sebevraždu a zanedlouho ji i dovede k „úspěšnému“ konci... A to je jen začátek. Poměrně depresivní příběh vypráví Sofia Coppola skrze objektiv zdánlivě idealizujícího retrostylu sedmdesátých let, všechno je barevné, načančané, plné fajnové muziky, ale člověk cítí tu postupně gradující nenápadnou tragédii, kterou si skuteční viníci vůbec neuvědomí. Příběh je navíc neustále obohacován výpověďmi „očitých svědků“, ukázkami z televizních zpráv a především monologem vypravěče příběhu, který kdysi byl jedním ze čtyř chlapeckých hrdinů, a dnes z pohledu dospělého poutavě komentuje, co se tehdy vlastně stalo. (15.11.2005)