Ohně na planinách
-
Nobi
-
Fires on the Plain
Drama / Válečný
Japonsko, 1959, 108 min
Režie:
Kon IchikawaHrají:
Eiji Funakoshi, Mickey CurtisKomentáře uživatelů k filmu (12)
-
molotov
Včera jsem dočetl knižní předlohu Šoheje Óoky Ohně na planinách a celý natěšený jsem si pustil film. Film rozhodně nebyl špatný, vlastně byl dobrý, ale moje očekávání byla větší. V knížce působí všechno mnohem dramatičtěji a odpudivěji. Během filmu se od knížky liší jen pár drobností, ale co je jiné je celý konec. Kniha je mnohem humanističtější, na druhou stranu rovněž mnohem drastičtější a naturalističtější. Samotný hlad jako jedno z ústředních témat je knize mnohem hlubší. Ve filmu například není scéna, kdy Tamurovi granát utrhne kus ramene a on ho sní. Nebo všechno okolo slimáků a much. Po pravdě řečeno, kdyby byl film tak brutální jako knížka, asi bych ho těžko rozdejchával. Po dokonalé knížce mírné zklamání, ale přesto jde pořád o skvělý film.(7.3.2008)
-
belldandy
(český název: Ohně na planinách) Svého času působilo velmi kontraverzně natočit takto krásný film s protiválečným námětem. Hrůzy války a krásno to přece nejde dohromady. Každopádně je na tomto filmu znát japonský estetismus - vše udělat tak, aby to bylo krásné (ať je to cokoli). Ičikawa se počítá ještě ke klasické generaci japonských režisérů jako byl Kurosawa, Imai nebo Kobajaši. Krásná černobílá kamera s důrazem na kompozici a užití světla. - Ikdyž je téma kanibalismu z našeho úhlu pohledu podáno velice decentně svého času to byla šokující výpověď, protože tento film toto téma v jap. kinematografii otevřel. Hrůzy války tentokrát reprezentuje především hlad. Příběh je skoro psychologická studie o podléhání hladu. A třebaže jde o příběh založený na autentické zkušenosti autora literární předlohy, má až surrealný snový nádech. - Pokud jde o mě, velmi silný příběh a přitom krásná podívaná. Vřele doporučuji.(15.3.2005)
-
Lavran
Bezútěšný až apokalyptický epitaf filipínské fronty sice postrádá sílu i hloubku průzračně čisté Barmské harfy, kterou Ičikawa natočil o tři roky dříve, i přesto se však jedná o podivuhodné (protiválečné) dílo. Opětovně se zde setkáváme s řadovým vojákem, který je během bojů separován od své jednotky a bloudí po neznámé zemi, kde na každém rohu číhá nebezpečí, smrt, zoufalství a hlavně... hlad. Avšak tam, kde Barmská harfa nabízela vykoupení ve "vyšším" duchovním aktu, v sebeobětování pro druhé, konání dobra navzdory nepřízni osudu a naději i porozumění v umění (hudbě), nabízejí Ohně na planinách jedině falešná východiska a rozčarování - vždyť dokonce i před vraty kostela, ke kterému se hlavní hrdina s vypětím sil dovleče, nenalezne nic jiného než hromadu tlejících mrtvol a hejno vran. A podobné zklamání mu koneckonců přinesou i titulní ohně na planinách... Vlezlý pesimismus na druhou stranu kompenzuje nevídaná obrazová krása. Ta zdařile kontrastuje se "špinavostí" válečného pekla a činí z filmu velmi silný estetický zážitek. Nicméně, celkový "obraz" bolestivého úpadku lidských hodnot a hladu po přežití je ve výsledku poněkud konvenční a utahaný - a to zejména na vrub minima kamerových pohybů, ospalého tempa střihu a linearity vyprávění.(9.6.2010)
-
stub
Skvělé zpracování vynikající předlohy, samozřejmostí je precizní vizuální stránka. Ichikawa se přímých, rovných záběrů štítí o něco méně, než většina jap. režisérů a jeho vizuály jsou proto poměrně netypické; v kombinaci s jeho perfekcionismem je výsledkem velmi originální úchvatná estetika. Příběh z konce války, jehož ústředním tématem je hlad, potažmo kanibalismus a jiné jeho extrémní dopady, a vlastně i cesta na dno jako taková. Zajímavostí je, že Eiji Funakoshi zkolaboval a bylo třeba odložit natáčení - v zájmu věrného ztvárnění role dva týdny nejedl...(17.7.2009)
-
Pepinec
Příliš dlouhé na to, aby bylo možné udržet veškerou pozornost tolik potřebnou pro plné pochopení. Tak jsem to viděl já.(2.9.2011)
-
dezorz
Vacsina nejaponskeho publika iny film o japonskej perspektive ako Eastwoodow Iwo Jima poznat nikdy nebude. Pritom je druha svetova vojna dolezitym milnikom japonskej historie a samotni japonci sa jej venovali a venuju nadalej velmi casto. Eastwood asi nepozera filmy japonskych klasikov, Ichikawa by mu mohol ukazat ako natocit velky vojnovy film za malo penazi a s malohercami. Staci sa sustredit na postavy a nie na nejaku skalu v mori. Staci sa naucit pouzivat sirokouhly detail sikovne kombinovany so sirokouhlymi celkami. Proste staci tak malo.(8.4.2007)
-
tigre
genialni film - pro me hned po seppuku od kobayashiho to nejlepsi vubec z japonske (potazmo asijske) kinematografie.(19.2.2008)
-
ScarPoul
Ono toto je jeden s tých prípadov, kedy výborná kniha vytvorí tak vysokú laťku, kvôli ktorej sa stali moje očakávania až prehnane vysoké. Mrzí ma, že film na ktorý som sa tak veľmi tešil zostal niekde na pol cesty. Ichikawa ma neuveriteľne upútal svojou Bharmskou harfou. Malo to silný príbeh a hlavne to ukazovalo vojnu s trocha iného pohľadu, ku ktorému sa ak sa toho nechopia američania zase až tak často nedostaneme. Príbeh Ohňou na planine je o konci vojny a o dôsledkoch, ktoré roztrúsená cisárska armáda zažíva. Príbeh sledujeme s pohľadu Tamuri, ktorý trpí tuberkulózou a ktorý sa snaží celú tú hrôzu čo sa deje okolo neho prežiť. Problém je, že stráca samého seba ako človeka a ako ľudskú bytosť a neustále v jeho vnútri bojuje pud sebazáchovy s morálnym presvedčením. Kniha v tomto smere ponúkala množstvo existenčných otázok, ktoré umocňovali Tamurovo zúfalstvo. Film sa voice overu až na pár výnimiek vyhýba a tým je subjektivita vo filme značne potlačená. Obrazy aj príbeh sú silné, bez ohľadu na spôsob adaptovania knihy na scenár, ale tí čo čítali knihu mi rozhodne dajú za pravdu, že pocit stiesnenosti a hrôzy bol podstatne väčší ako v prípade filmu. Inak ale skvelý vojnový film, kde veľa vecí funguje tak ako by malo a kde sú vojnové scény okorenené o štipku naturalizmu.(22.5.2012)
-
d-fens
ocenenia : "Vatikánsky zoznam" (vznikol v roku 1995) - zaradené v sekcii 'Morálne hodnoty'(10.3.2010)
-
pwh
Tento film téměř nemá zápletku a je jen přehlídkou válečných hrůz, které vidí a zažívá voják pendlující mezi svou jednotkou a improvizovanou nemocnicí. Je moc nemocný, aby moh bojovat a málo nemocný aby ho přijali do přeplňené nemocnice, tak se jde zabít, ale ztratí svuj granát. Kromě masakrů se vojáci potýkaj hlavně s hladem, který je postupně donutí ke kanibalismu. Byl sem trochu zklamán, protože sem po Ičikavově úžasné Barmské harfě čeka taky něco úžasného a ono je to jenom dobré. Knížku jsem nečetl a podle toho, co jsem slyšel je film o něco méně brutální, ale i tak má snahu divákem otřást. Ještě vypíchnu hezkou vizulní podobu, kterou jsem po Barmské harfě očekával. Tentokrát jsem mohl vidět, jak Ičikawovu vidění sluší širokoúhlý formát.(24.4.2008)
-
black.mao
Rok 1945 na filipínské frontě, kdy se snaží několik zbylých japonských vojáků dostat zpět do týlu. V cestě jim ale stojí silnice obsazená americkou armádou. Hladové a dezorientované skupině tak nezbývá než se pokusit o cestu džunglí. Očima Tamury sledujeme strastiplnou cestu v které už nejde o čest vojáka císařské armády, ale o holé přežití. Jíst, či nejíst lidské maso - to je otázka.(21.11.2009)
-
ReoSTAT
...deziluzivní pohled, ničí a pokřivuje...(13.3.2005)
