Rane

Na jednej strane trochu pritiahnuté za vlasy (15-roční mafiáni a drogoví dealeri), ale aj napriek tomu veľmi účelne zobrazené obdobie v Srbsku, kedy sa takéto veci diali a ľudia boli v tomto drsnom období ozaj iba akýmisi smiešnymi bábkami v rukách politikov a čo je ešte horšie - mafiánov. Výborne som sa na tomto filme bavil a drsný čierny humor, ktorým je prešpikovaný, je absolútne skvelý. (01.08.2007)

Divokejší ako UNDERGROIND, roztrieštenejší ako SUD PRACHU, tragickejší ako ZEM NIKOHO, zábavnejší ako NIE SME ŽIADNI ANJELI a vulgárnejšie ako čokoľvek.. to je zhrnutie ťažko popísateľného videoklipu srbskej reality 90.rokov, ktorý svojou komediálnou prehnanosťou presvedčivo ilustruje vnútorný chaos a spoločenské pomery totálne izolovaného národa vo vojne so všetkými. Úpadok morálky a hodnotového rebríčku je samozrejmý, a efekt na mladých ľudí, ktorí v tom vyrastajú, je prijatie zákona džungle. K slovu prichádzajú inštinkty mladého zvieraťa. Takže násilie, sex, drogy a zbrane.. v tak šialených kombináciách, že šokujú aj skúseného diváka. Subjektívne najznepokojujúcejší bol fakt, že som seriózne rozmýšľal, či v záverečnej replike, že aj tak obišli lepšie než tí, čo tu zostali, nemal hlavný hrdina náhodou pravdu.. (12.06.2018)

Po Pekných dedinách som asi očakával niečo diametrálne odlišnejšie ako to, čo Rany ponúkajú, ale aspoň je dobré, že sa Dragojevič neopakuje. Čo je horšie, to sú postavy- karikatúry, viac menej jednorozmerné figúrky, presne zapadajúce do formálneho stvárnenia celého filmu svojho tvorcu. Nedokážem posúdiť, nakoľko sa tu vycházalo z drsnej skutočnosti, nakoľko chcel byť Dragojevič iba cool a nakoľko chcel osloviť húliace teen publikum, takže nedokážem ani objektívnejšie hodnotiť. Ale Rany majú určite vnútornú silu, dokážu vtiahnuť do svojho ujetého sveta a "niečo" o tom Balkáne aj napriek určitej prvoplánovosti vo svojom jadre prezrádzajú. (29.10.2018)

Srdjan Dragojevič je živočišný filmař, který nezná limity a jde za hranice všech konvencí, což je přesně to, co mu škodí, protože kdyby trochu ubral plyn, mohl vzniknout mimořádně silný film, taková temnější a cyničtější verze Kustorici. Jeho válečnou výpravu do nitra balkánských válek Hezké vesnice hezky hoří mně přišla strašně chaotická a vyloženě mi nesedla. Tady jsem v první půli cítil, že si s Dragojevičem rozumím a koukám na čtyřhvězdičkový film, jenže najednou té absurdity a násilí bylo příliš. Překročilo to nějakou hranici a chtě nechtě musím jít s hodnocením dolů. Rozumím si se Srdjanem s jeho radikálním zúčtováním s nacionalismem a válečným fanfarónstvím, ale čeho je moc... Celkový dojem: 60 %. (24.09.2019)

Kdyby stejný film natočil jakýkoliv zahraniční tým s vlastním pojetím jugoslávské historie a povahy, dopadlo by to buď jako parodie nebo ošklivý stereotyp. Ovšem bravurní režie Dragojeviče a neuvěřitelně civilní hraní všech tří ústředních postav vytváří perfektní kombinaci ostrého a bezvýchodného dramatu rozvrácené země a zároveň udrží humornou rovinu tak, že se vzájemně vůbec nebijí. Není úplně jasné, zda se jedná o kritiku či obhajobu a nebo určitou sebelítost, ale nic to nemění na tom, jak realisticky a zároveň nadsazeně (ha? :-) ) je drsný devadesátkový Bělehrad vylíčen. Underground se může jít zahrabat, to Dragojevič by měl světu představovat Srbsko. (14.03.2016)