The Thing Behind the Door
Obsahy(1)
Mladou ženu Adèle (Séverine Ferrer) doslova pronásleduje smrt jejího manžela Jeana (David Doukhan), který zahynul v zákopu během první světové války. Zoufalá a neschopná čelit této tragické ztrátě se Adèle obrací k černé magii v naději, že jí milence přivede zpět. (JasonCZ)
Videa (1)
Recenze (22)
1. svetová vojna. Manžel sa vybral do boja a neprežil, jeho prízrak však priviedol jeho ženu k démonickej knihe, pomocou ktorej ho priviedla späť. Čoskoro však svoje rozhodnutie oľutovala, najmä keď z neho začali vyliezať stonožky a vytekať podivná kvapalina. Pokiaľ si však myslí, že sa ho len tak ľahko zbaví, mýli sa! Slizký, záhrobný horor s minimom postáv a dialógov. Dej je pomerne priamočiary, záver dosť rozporuplný (čo tým chcel režisér povedať, vie asi len on sám). Masky sú však brilantné. Dočkáme sa aj nejakého gore, hoci len v malej miere, obmedzený rozpočet bolo cítiť. Atmosféra dobrá, mne sa to vlastne páčilo - opäť niečo, čo sa neobjavuje každý druhý deň. ()
Mal som si pred filmom prečítať najprv komentár kamaráta Pornogrinda, ktorý píše, že je tento film pre okrajove publikum. Keď hororový fanúšik použije túto vetu, tak je jasné, že na film musíte mat nielen náladu, ale aj čakať, že film bude mat nielen pomalé tempo, ale bude i formou ci obsahom odlišný od bežných hororových vôd. A práve na niečo také som až tak náladu nemal. Chcel som si pozrieť niečo krvavé, s veľa postavami a s ľahko plynúcim priebehom. Nič z toho som nedostal, práve naopak, bolo to presne to, čo som nechcel, ale počas pozerania som sa s tým zmieril. Je tu malo dialogov, ale za to je tu ponurosť a masky boli tiež ukážkové. Film pomaly plinie a aj keď počas toho procesu odkrýva svoje karty, tá najdôležitejšia príde na zaver. Bola celkom divná, ale proti gustu žiadny dišputát. Slabé 3*. ()
Husband Sematary. Výsledkem zahradničení s mandragorou a umístění Ježíška na kříži do šuplíku, je uskupení choťů v podobách těla bez duše, zombie naplněných vanilkovým jogurtem či případně Groota. Do mytologie zasvěcující úvodní titulky, zasazení do pro žánr nestandardního historického období, přijatelná délka a hudba, beroucí si něco z Goldsmithova Aliena částečně vykompenzují nepřesvědčivé triky a lehkou bezradnost při interakci nemrtvých postav (viz. přítomnost sauerkrauta s klobásou). Apropo, Adèle měla smůlu, že nad jejím stavením nedošla šťáva Lordu Flashheartovi. Nějaký čas by měla stojan na ručníky a na manžela by úplně zapomněla.. ()
Prolog ze středověku napoví, že v lese se skrývá cosi strašlivého. Střih a píše se rok 1914. Adéle tuší, že její milý Jean se z války nevrátí, ale on narukovat musí. Nejprve prostřednictvím snů, pak náznaků a nakonec z listu - oznámení se divák dozvídá, že Jean padl. Temná síla z lesa si přisvojí podobu Jeana a nejprve jen v halucinačních obrazech vede Adéle tam, kde se ukrývá tajemná kniha. Rituál návratu z říše smrti je poměrně jednoduchý. Stačí kořen mandragory, krev a něco, co bylo součástí zemřelého. Adéle netuší, že bude oklamána a že její milý se rozhodně už nikdy nevrátí. Výborný pagan horor, co odkazuje tak trochu k Invazi lupičů těl a neopomene ani připomenutí památného Vetřelce. Vypadá to jako paralela s příběhy, jakými je Svatební košile, zde je to však o něco horší, jelikož Adéla vyvolala dávné temné síly, proti nimž se dá velmi těžko bojovat. Výborná kamera, zejména šerosvitné barokní obrazy při svíčkách mají atmosféru, smysl pro detail - chmýří z pampelišky bere vítr a skvělé speciální efekty a masky. Hudba navozuje neustále napětí a tajemno. Závěr je masakr a dojde na střeva ven. Rozhodně bych doporučil jen menšinovému divákovi. Děkuji riccimu za titulky. ()
Pozor, tento zvratek je jeden velký bojler! Já tedy na rozdíl od zdejších hororových exprdů a jiných prüdce heteroseksuálních kapacypů viděl následující: Přitroublé žabožroutské selce z regionu Centre-Val Côcôte d’Retard pošel její mongoloidní manžel v První světové. Předtím se ale spolu prošli po poli, což mělo za následek dvouminutový padialog. Naštěstí jí nebožtík záhy expresně dodal ze záhrobí věhlasnou nekrozahrádkářskou příručku Jardincromicon aneb Jak si konečně vypěstovat pořádnou okurku, kterou tam ve středověku zanechal u dadaporodu ječící mnich. I selka nelenila, uplácala sazenici přesně dle návodu, riskujíc tetanus přihnojila vlastní krví, a děsně se těšila na tu macatou úrodu. Takový rostlinný manžel je dozajista velmi zdraví prospěšný, plný vlákniny i vitamínů a snem každé náruživé veganky, nicméně co fytočert nechtěl, on se těch fotosyntetizujících milovníků ujal celý záhon! A kluci, pořád ještě obalení ve floroplacentě v podobě rozžvýkaného igelitu, ihned začali bloumat po zahradě, dělali jakože ukrutně děsivé „vrrrrrr“ a snažili se selku opíchat. Šlahouny! A nedali se vykořenit ani sekerovým herbicidem. Pak jí to konečně jeden z nich pořádně udělal lodyhou a milá hospodyně začala být ve sladkém očekávání. Kedlubny! Načež zeleninželům náhle skončil vegetační cyklu. Střih. Dva vojáci, vracející se z fronty, se stavili na frťana. Druhý akontextuální minutový padialog o ničem! A jakmile odešli, selka porodila nosorožce. FIN. Kromě vrčících igelitů ke všemu tomu narkáčskému vegeneštěstí kamera ze zjevně úsporných důvodů přičinlivě uhýbala téměř před vším podstatným a já zjistil, že skoro němé, laciné amatérské žabožroutské mentálhorory jsou na mě patrně příliš hluboké. Příště je s radostí přenechám těm esoterickým müslitelům, co tolik oduševněle umějí nasávat hovna. ()
Reklama