The Thing Behind the Door
Obsahy(1)
Mladou ženu Adèle (Séverine Ferrer) doslova pronásleduje smrt jejího manžela Jeana (David Doukhan), který zahynul v zákopu během první světové války. Zoufalá a neschopná čelit této tragické ztrátě se Adèle obrací k černé magii v naději, že jí milence přivede zpět. (JasonCZ)
Videa (1)
Recenze (23)
Prvá svetová vojna, Francúzsko. Adelin muž zomrel vo vojne, no jedného dňa sa jej zjaví a ukáže na knihu, vďaka ktorej sa môže vrátiť späť. Adele vykoná rituál a z pôdy sa začne rodiť jej manžel. Lenže sa vôbec nechová ako človek a ku tomu, nerodí sa len jedno telo, ale je ich celá hromada. Tento horor mal veľký potenciál. Dokonca si viem predstaviť, že na papieri vyzeral dobre. Pokúsil sa zmixovať monster horor s psychologickým presahom, no nevydarilo sa. Chýba mu odvaha, logika a pri scénach, kde trebalo niečo spraviť, zlyhal. Monštrá vyzerali super (praktické masky!), no vôbec nič nerobili, iba kráčali. Absolútne nepôsobili nebezpečne, čo veľmi narúšalo atmosféru. Komornosť, minimum postáv a dialógov, praktické masky, výborný motív, všetko hralo do karát maličkého hororu, no filmu by sa zišiel šikovnejší režisér. Avšak finálna scéna sa podarila. Hodnotenie: 5/10 ()
Film pre hluchonemých, takmer bez replík, avšak treba uznať, že možno práve vďaka tomuto má film celkom podmanivú atmosféru. Takú hnusnú, špinavú, mŕtvolne zapáchajúcu a to je určite niečo, čo každý hororový fanúšik ocení. Tempo môže byť niekedy ale až príliš spomalené a tak napriek nedlhej stopáži sa film pocitovo predlžuje. Na nízky rozpočet ale celkom ušlo, aj Séverine Ferrer na svoj vek ušla, no a ušla aj jednoduchá pointa, že ak ste vdova, nesnažte sa zbytočne vyhrabávať manžela z hrobu. Jednak bude problém s dedičstvom a jednak na dušičky by ste na frekventovanejšom cintoríne mohli vyzerať divne. ()
Pozor, tento zvratek je jeden velký bojler! Já tedy na rozdíl od zdejších hororových exprdů a jiných prüdce heteroseksuálních kapacypů viděl následující: Přitroublé žabožroutské selce z regionu Centre-Val Côcôte d’Retard pošel její mongoloidní manžel v První světové. Předtím se ale spolu prošli po poli, což mělo za následek dvouminutový padialog. Naštěstí jí nebožtík záhy expresně dodal ze záhrobí věhlasnou nekrozahrádkářskou příručku Jardincromicon aneb Jak si konečně vypěstovat pořádnou okurku, kterou tam ve středověku zanechal u dadaporodu ječící mnich. I selka nelenila, uplácala sazenici přesně dle návodu, riskujíc tetanus přihnojila vlastní krví, a děsně se těšila na tu macatou úrodu. Takový rostlinný manžel je dozajista velmi zdraví prospěšný, plný vlákniny i vitamínů a snem každé náruživé veganky, nicméně co fytočert nechtěl, on se těch fotosyntetizujících milovníků ujal celý záhon! A kluci, pořád ještě obalení ve floroplacentě v podobě rozžvýkaného igelitu, ihned začali bloumat po zahradě, dělali jakože ukrutně děsivé „vrrrrrr“ a snažili se selku opíchat. Šlahouny! A nedali se vykořenit ani sekerovým herbicidem. Pak jí to konečně jeden z nich pořádně udělal lodyhou a milá hospodyně začala být ve sladkém očekávání. Kedlubny! Načež zeleninželům náhle skončil vegetační cyklu. Střih. Dva vojáci, vracející se z fronty, se stavili na frťana. Druhý akontextuální minutový padialog o ničem! A jakmile odešli, selka porodila nosorožce. FIN. Kromě vrčících igelitů ke všemu tomu narkáčskému vegeneštěstí kamera ze zjevně úsporných důvodů přičinlivě uhýbala téměř před vším podstatným a já zjistil, že skoro němé, laciné amatérské žabožroutské mentálhorory jsou na mě patrně příliš hluboké. Příště je s radostí přenechám těm esoterickým müslitelům, co tolik oduševněle umějí nasávat hovna. ()
Příjemně morbidní a málomluvná záležitost ve stylu novogotických strašidelných příběhů. Já vzpomněl třeba na Svatební košili z Erbenovy Kytice. A bezduchý muž-homunkulus mi zase připomněl aškenázské legendy o golemech. Stejně tak by se ovšem našlo pár mizerných digitálních triků, které nepříjemně narušují "viktoriánskou" atmosféru (dvouplošníky, stonožka na tváři). A ani výprava není z nejokázalejších, vizuálně mi film občas evokoval spíš televizní inscenaci než celovečerák. Ale nějaká ta drobná negativa vynahradí několik milých nechutností a brutalitek, korunovaných působivou závěrečnou scénu "porodu". ()
Ženě, odejde muž do války a už se nevrátí. No, jakýmsi rituálem, ho přivede zpět, mezi živé. Ale jak už to tak bývá, né v takové podobě, v jaké by si přála. Pár postav, minimum dialogů, u některých scén, byl ten nižší rozpočet znát. Chválím jen podařenou atmosféru, celkem pěknou herečku a zajímavé finále, ve kterém dojde na květinkový porod. (89. hodnocení) ()
Reklama