Quella sporca storia nel west

Rozhodně originální nápad. Líbilo se mi, že western zachovával většinu jmen z původní hry nebo volil jména podobná, např. Z Ofélie je Emily a z Hamleta je Johnny Hamilton, ale jinak tu máme ranč Elsenor, Guilda a Rossiho, Clauda atd. Nejvíc cool postava byl pro mě Johnnyho nejlepší kámoš Horace, který se vždycky zjevil v pravou chvíli. (18.08.2018)

Tak začátek jak z hororu, pokračování až budí dojem, že to bude jakási pochybná legrace. To je ovšem brzy popřeno, Giordana odjíždí za solidní hudby a v moc hezkých exteriérech domů. Tam ho ovšem čeká nemálo nepříjemných překvapení, a tím hlavním je Horst Frank ve vlastní domácnosti! Co se týče umělecké stránky, byla pozoruhodná. Točení s kamerou a podivné záběry, stejně jako nezvyklé interiéry (ten hřbitov byl fakt podivný) nás přesvědčily o tom, že jde o skutečně podivný film. Andrea Giordana jako ne zvláště sympatický pasivní hrdina, jemuž ze životních peripetií vypomáhá Gilbert Roland (nevidět ho prvně v Samu Cooperovi, asi by nedostal druhou šanci), objevující se nečekaně vždycky v pravou chvíli a s bohorovným americkým výrazem: mě se, pánové, nemůže nic stát, poradící si se všemi v kol. Horst rozehrává ošklivé intriky, Andrea neví coby, spousta dějově neurčitelných osob a do toho vstupy zcela nepochopitelné grotesknosti dvojice bouchačů, kteří se v průběhu děje opakovaně s našimi dvěma hrdiny perou a když je něco vyruší, odchází s tím, že příště to dotáhnou do konce. Zvláštní herci, zvláštní film, zvláštní závěr. Ale odchod Ennia Girolamiho ze scény skutečně stojí za to. (30.01.2013)

Zajímavá variace na Shakespearova Hamleta v intencích spaghetti westernu. Němci, jako obvykle, zakomponovali do názvu jméno Django pro vyšší atraktivitu: "Django-hrobníci už čekají", v italském originálu něco jako "Špinavý příběh ze Západu". Poutavé drama o zradě a pomstě s nezbytnými akčními souboji a s kvalitní vizuální složkou (mimo jiné exotická krajina s hřibovitými skalami ve španělském Ciudad de Cuenca Encantada, kde točil Harald Reinl svého Posledního Mohykána). V roli kladného hrdiny-mstitele Andrea Giordana, jako jeho Anděl strážný Horác dobře obsazen Gilbert Roland. Významnou složkou filmu je náladová hudba schopného Franceska de Masiho. Konstrukce napětí, dynamické scény a přestřelky však nebyly nijak zvlášť mistrně zvládnuty. Slabší čtyři, ale toto dílo určitě patří do lepší poloviny z celkové sumy eurowesternů... (05.10.2011)

Tak nám Vilko Šejkspír napsal námět na western. V témže roce vznikla i adaptace Bizetové Carmen. Zdá se, že klasika ve studiích Cinecittà frčela. Ač L' Uomo, l'orgoglio, la vendetta (1968) dopadla lépe, ani táto adaptace není špatná. Vyjímaje hlavního hrdiny (dřevo), má film slušnou režii, slušné dialogy a bylo znát, že pán kameraman si ze záběry pohrál. V rámci žánru za 3,5. (29.05.2017)

Zajímavý western vykrádající Shakespeara (nevím, který název je hloupější, jestli anglický, italský, nebo německý), se zpočátku úžasnou gotickou atmosférou (úvodní sen, hřbitov, kříže, vybavení ranče), která se v průběhu filmu vytrácí, stejně jako věrnost Shakespearově hře. Čili se do příběhu o pomstě zaplete ještě spor s mexickou bandou o zlato, konec je samozřejmě úplně odlišný. Na druhou stranu některé nové nápady jsou dobré. Stejně jako Kubaso mám problém částečně i s obsazením - Andrea Giordana typově sedí přesně, zrovna Nera nebo dokonce Gemmu bych si tady představit neuměl, ale Giordana není dost charismatický, aby film utáhl, a kromě toho jeho postava jenom říká "já se pomstím, já se pomstím", ale ze všech problémů ho tahá jeho schopnější přítel Gilbert Roland, který se sem taky moc nehodí. Horst Frank sem naopak sedí perfektně. Ještě se mi líbila hudba a kamera, naopak akce se moc nevyvedla, pozdější Castellariho filmy jsou v tomhle směru lepší. PS. Původně ten film plánoval udělat Corbucci s Anthonym Perkinsem v hlavní roli. Řek bych, že by to bylo lepší. (09.10.2011)