Kroužek sebevrahů

Co dodat.Další pecka od mistra Sona.Hned úvodní scéna mě dostala a doslova zarazila do sedačky.Plus hudba která u ní hraje je geniální.Ostatně jako v celým filmu.Kroužek sebevrahů je zatím nejstarší Sonův film kterej jsem viděl.Ale i tak je výbornej.Sice není tak vymazlenej (co se týče vizuální stránky)jako jeho novější kusy,ale přesto famózní.Se spoustou překvapivejch a nezapomenutelnejch scén a s nepředvídatelným dějem.Všem doporučuju.Tohle se prostě musí vidět. (12.08.2015)

Pro pořádné pochopení a tedy i ohodnocení se na film nejspíš budu muset podívat ještě jednou, ale i tak můžu říct že se jedná o velmi zajímavou záležitost s působivou atmosférou (zejména v první polovině). Naneštěstí je v něm také několik naprosto zbytečných scén a dokonce i dějových linií které zážitek z filmu dost ničí a do děje a stylu filmu vůbec nezapadají (mluvím hlavně o celé části s Genesis a scéně s krájením ruky) (28.12.2006)

Opět jsem si po delší době pustil japonský film a opět jsem nechápal... Námět dobrej a originální, leč úchylnej jako prase, scénář o hovnu a pointa totálně z prdele. Nechápu, co tímhle chtěli tvůrci říci a snad to ani vědět nechci. Chápání národního japonského komplexu a frustrace z jejich zdegenerované společnosti už dávno není mým hobby. Na to, abych podlehl myšlence typu "Máš vztah sám k sobě?", se nenacházím v dostatečné depresi. Takže: "Bacha, házím ti ucho!"... (11.08.2007)

Nesedí mi asijské filmy, opravdu jen málokterému dokážu přijít na chuť. Už je to tak 4-5 let zpátky, co jsem si "Suicide circle" pustila a hodně mi z tohoto filmu utkvělo v paměti. Hromadné sebevraždy jsou prostě šokující, to se v hlavě uchytí spolehlivě a v tomto případě byly masakry (zvlášť ten úvodní) opravdu drtivé. Film není primárně hororem, spíše tvrdou kritikou společnosti, konzumního stylu života, potlačování individuality, vlivu médií atd.. Snímek vlastně nemá ani pevnou dějovou linii, což je pro mě jedna z iritujících věcí: první mrazivou polovinu jsem sledovala v očekávání, kdy se to konečně rozvine a kam to bude směřovat... marně. Druhá půlka se pak změnila ve frašku, jakou bych nejraději vypudila z paměti - japonský psychedelický muzikál s mravoučnými a mravokárnými texty. Nebyla to vyloženě ztráta času, zklamání však jistě. Prvním dojmem po dokoukání byl vztek a znechucení, roky odstupu přece jen ubraly na trpkosti a daly mi možnost docenit některé scény. 35% (14.04.2009)

Rozhodne to nemožno vnímať ako bohapustú vyvražďovačku. Tento film je veľmi sugestívny najmä svojim spracovaním, i za 17" monitorom som mal pocit, že SOM na tej stanici a že SOM na tej streche. Tieto scény sú natočené takým polodokumentárnym štýlom a v tom je sila ich sugestívnosti. Každopádne ide o vynikajúci neobvyklý širokospektrálny (thriller, horror, filozofická a sociálna výpoveď) thriller (podľa mňa i na Japoncov), či už námetom alebo spracovaním, ktorý je potrebné vidieť. Podľa mňa tento film možno úplne chápe len režisér a scenárista....a ja asi prestanem počúvať J-Pop. :-) 9/10 (10.05.2005)