Džisacu sákuru
Suicide Circle
Režie:
Šion SonoScénář:
Šion SonoHrají:
Rjó Išibaši, Masatoši Nagase, Mai Hošó, Takaši Nomura, Rolly, Takatoši Kaneko, Kendžiró Cuda, Jukidžiró Hotaru, Kimiko Jo, Kei Tanaka, Tošijuki Kitami (více)Obsahy(1)
Tokijská policie se ujímá podivného případu masové sebevraždy 54 středoškolaček a během vyšetřování zjišťuje, že tento konkrétní incident byl jen jedním z mnoha projevů ohromného sebevražedného šílenství, které Japonsko neznámo proč zachvátilo.
Kontroverzní snímek JISATSU SAAKURU vzbouzející silně protichůdné a bouřlivé reakce tématicky vychází ze stejnojmenného komiksu, režisér Sion Sono na něm založil svoji knihu a samotný film následovalo ještě volné pokračování: NORIKO'S DINNER TABLE. JISATSU SAAKURU rovněž obdrželo ocenění za nejprůkopničtější snímek roku 2002 na festivalu Fant-Asia. (kiddo)
(více)Recenze (164)
Vážení přátelé... tohle šlo naprosto mimo mě - absolutně mě to nevtáhlo do děje a musel jsem to dokoukat asi na třikrát... nuda... ()
Téma "populárních" masových sebevražd. S tím jsem do toho šla a byla jsem vcelku překvapena, co z toho vylezlo. Zpracování je dosti surové, někdy až morbidně komické, myslím hlavně krvavé scénky, kdy stříká krev pomalu až z obrazovky ven jako v komiksu. Ale myšlenka, ačkoliv podávaná tímto nevybíravým zvláštním způsobem, je zajímavá a mě to zaujalo i přes tu "ujetost" s níž to bylo podáno. Shion Sono nám tu předkládá obraz unavené, uhoněné, apatické japonské společnosti našeho století a jasně až posměšně ukazuje nesmyslnost daného tématu. Nad závěrečným rozuzlením jsem se musela chtě nechtě pousmát. Taková ujetá konspirační teorie o původu masových sebevražd. Kdo ví co tím vlastně chtěl tvůrce říct, každý ať si udělá svůj vlastní názor. Jak jsem už řekla, mě to zaujalo, zase jednou námět k zamyšlení. Není to film pro každého, což bych si dovolila tvrdit, že všeobecně filmy Shion Sona prostě nejsou, ale pro neohrožené diváky jistě zážitek ať už v dobrém či špatném. ()
He, kdybych byval nevidel Battle Royale, tak by me asi tenhle ulet prekvapil vic, takhle typicky japonsky uchylny film... ()
Pre mňa podobne ako Le_Chuck napísal, ťažký komentár, rozporuplné pocity...... cez náročné pasáže pri ktorých mal môj žalúdok čo robiť až po záverečnú scénu, ktorá ako keby sa snažila prebiť všetku tú krv a nechať pozitívny odkaz. Ten však trochu stráca jasnú líniu s predchádzajúcim dejom a akosi tam nesedí. Okrem toho je herecké obsadenie plné neplnoletých detí, a ak v skutočnosti videli celý film v ktorom hrali, zdá sa mi to prinajmenšom trochu zvrátené. ()
Co to zase bylo? Snaha šokovat? Snaha vyjádřit rádoby chytrou myšlenku, či snad snaha natočit dobrý film? Mám pocit, že ani jedno se autorům příliš nepodařilo. Mělo to vůbec nějaký děj? Smysl? Jediné co ve mě film vyvolal bylo znechucení. No, možná že to byl jeden ze záměrů filmu, kdo ví... ()
Japonská multižánrovka s morálním ponaučením. V rámci shlédnutých japonských podivností ovšem zůstává v průměru. ()
Silné, ťažko stráviteľné dielo. Nesie kopu myšlienok, ale všetkým pochopí asi len Sono. Ešte stále u mňa pretrvávajú zmiešané pocity po zhliadnutí. Film ktorý vás donúti premýšľať. ()
Bolo to milé, keď si tá teta začala pred vlastnou dcérou krájať prsty na ruke. ()
Asi nedokážu přenýst přes srdce, že to, co se děje ve filmu má na svědomí lízátková kapela pro puberťáky, která má tak obrovskou inteligenci, (ne)existenciální filozofický přesah a manipulativní potenciál, že umí přes internet pro své zvráceně bizarní potěšení donutit lidi k sebevraždě. Pardon, ale tohle samo o sobě je fakt pitomost. A ta (vedlejší) "kapela" jejichž zpěvák vypadá jako transka co chodí za bagetu - WTF? ... no, ale je faktem, že je to ze začátku dost silný a místama to má dobrou atmosféru, ale když to vezmu jako celek, nevim co si o tom mám myslet... ()
Japonské filmy jsou pro běžného diváka vždycky "něco jiného" a ani tenhle nezklamal. Pokud vás vždy znepokojovaly japonské školačky v krátkých sukních a tlustých ponožkách, budou vás po shlédnutí tohoto snímku znepokojovat ještě více. ()
Pro někoho jistě za 5*, pro mne však za odpad. Jsem totiž citlivý člověk a taková bezúčelná řezničina je pro moje oči spočinu vší na obrazovku noční můrou. ()
Klub sebevrahov, aneb story o japonskej mládeži, ktorá berie Darwinove Ceny trochu moc vážne...Sion Sono v tom má celkom jasno a po rozkošnom začiatku, v ktorom sa 54 študentiek za pomoci vlaku metra premení vo vlašský šalát rozbieha ďaľšiu variáciu na tému vražednej pásky/mobilu, ktorých starobilé zlo sa nemá k odpočinku a vraždí všetko naokolo...ale ouha, tajomná webstránka nevraždí, len s kľudom informuje koľkože ľudí sa to chystá zanechať svoju nezmazateľnú stopu v dejinách a vašej kapote, počet sebevrážd rastie a tajomné zlo dostáva tvár.....či? Nálepka horror robí filmu celkom zlú reklamu a mám takú domnienku, že ide o akúsi formu výstrahy, aby k dvdčku s "rodinne-sociálnou drámou" nemuseli pribalovať defibrilátor. V podstate sa jedná o hodne pošahanú drámu s pár VEĽMI nechutnými momentami. Otázkou je, kde sa končí samoúčelne násilie a kde sa pretavuje na stimul k zamysleniu? Myslím, že pán Sono prestrelil a po väčšine skĺzava k čiste šokantnej variante, čo je celkom škoda, kedže Suicide Circle otvára celú kopu otázok - Sion Sono maľuje portrét japonska, v ktorom sú deti vychovávané marketingovými oddeleniami, vlastná identita a sebaúcta sú cudzím pojmom a ak je posledná móda sebevražda, tak kurva nech! Sebevražedná agitka, či posledný budíček? Myslím, že to druhé...Light yourself with love.......P.S Nechcem spoznať človeka, s ktorým by som toto vedel v kľude pozerať. ()
Tak tenhle kus se mi vážně nelíbil. První scéna fajn, čekal jsem pořádnej asijskej krvák. Místo toho přišla rozvleklá, nezáživná a chvílemi hodně stupidní detektivka, která teda podle mě neměla hlavu ani patu. ()
Sebevražda z japonského pohledu není „zlo, za které si pro Vás přijde osobně sám Ďábel“ (viz Constantine), je to jenom čin, kterým se řeší spousta problémů na tomto světě (u dívek hlavně šikana na školách, u chlapců velký nápor na jejich úspěšnost ve školním hodnocení (čím lepší, tím lepší budoucnost); Japonci si velice potrpí na názory ostatních lidí, proto je lehké je totálně rozhodit) a ulehčuje se pocitu viny a hlavně se předchází zneuctění (v našem slova smyslu ztrapnění) rodiny, mimoto má jednu výhodu – dřív se znovu vrátíte na svět a opět se setkáte se svými milovanými, tak proč se obávat sebevraždy, že? Film jistě odkazuje na vlnu sebevražd kdysi v devadesátých letech (pokud se nepletu). Mladí Japonci začali ve skupinkách páchat sebevraždy, protože jejich oblíbené zpěvačky či zpěváci se zasebevraždili. Slepé následování superstars mladými Japonci vyvolalo vlnu různých policejních opatření, která sice japonskou náturu nezměnila, ale aspoň částečně omezila tento jev. Jiná vlna sebevražd nastala po přelomu tisíciletí, kdy značným způsobem narostla konkurence japonskému trhu. V důsledku ztráty zaměstnání tenkrát spáchali Japonci (drtivá většina byli muži) sebezabíjecí rituál různými způsoby. Většinou se uchylují k oběšení nebo udušení v autě, oblíbené jsou skoky pod vlaky – to je jistota, dívky toto preferují. Novodobou populární zábavou je sebevražda na netu. Netto shinju se v posledních patnácti letech neúsnosně rozmohlo, že ani policejní opatření už nepomáhají. Příběh filmu není důležitý, jediný co si máte uvědomit je, že víra v sebe sama drží člověka při životě, a jak je v Japonsku oblíbené: sebevražda je jediné, co si můžeme zvolit sami. Ve filmu se setkáme poněkud se slabším překladem „patříš sobě“. Komu se líbí ujetý styl japonských úchyláků jistě ocení roli japonského zpěváka Rórí (Rolly Teranishi) se svým songem Because the dead shine all night long. ()
Srozumitelnost děje bylo občas nutné hledat v místnostech s výpadkem energie, ale rozplést filosofickou linku ze zenového ornamentu se mi do závěrečných titulků nepodařilo... aby to ovšem nevyznělo úplně negativně, tak alespoň za povšimnutí jistě stály desítky školně uniformovaných sebevražedných japonek za tónů j-popového Dessertu ala Melenova Ne pětku ne. :) ()
Co si o tom mám sakra myslet? Byl to horor (hlídač v nemocnici), sociální kritika (sebevraždy), kriminálka (vyšetřování vražd) nebo snad (pseudo)filozofické podobenství (konec)? na začátku to vypadalo na solidně rozjetou jízdu, při které vás zamrazí (obzvlášť spontální skok ze střechy měl něco do sebe), pak se tam objevili podivíni v bowlingu a završilo se to hledáním sama sebe? - 60 % ()
Na film jsem se docela těšil. Ten originální námět mě skutečně zaujal, ve výsledku to ale zas až taková pecka není. Především je velká škoda, že se film lépe nevyvedl po trikové stránce. Hlavně krvavé scény, které snímku měly dodat onu kontroverznost, vypadaly hodně amatérsky. Ale i celkově je to celé takové divné, postavy se chovají nepřirozeně a že by mě SUICIDE CLUB nějak nalákal na volné pokračování NORIKO´S DINNER TABLE, to se tada rozhodně říct nedá. Každopádně další z výborných tipů na remake. ()
Hutnej horor je zprzněnej společenskou kritikou výchovy dětí, která ho dějove rozkládá na podivný artový bezvýznamný projekt. Škoda no, protože značná část filmu je skutečně parádní. ()
Mix muzikalu, splatter filmu, detektivky a kdovi ceho jeste. Bohuzel ani jedna slozka me nijak neuchvatila, spis znechutila. Nasili je zde na dennim poradku a film nema prakticky zadne rozuzleni, snad jen (SPOILER!!!), ze hudebni skupina 5 holcicek vzkazuje prostrednictvim svych pisnicek vsem ze se maji zabit. Nektere sceny (hlavne ta uvodni) vyvolavaji spoustu otazek a myslim, ze z tohoto nametu by se dalo vytriskat mnohem vic, vetsina jich tak zustava az do konce nevyresena a clovek ma pocit, ze sledoval film zbytecne.. Pro priznivce masicek lahudka, jinak nic. ()
Geniální satira. Kdo čeká srozumitelné drama plné násilí, ať jde o dům dál. Tady jde o alegorii japonského sebevědomí a svědomí. ()
Související novinky
EIGASAI 2015
Pražská část festivalu Japonského filmu a kultury EIGA-SAI 2015 začíná již ve čtvrtek 12.3. a poběží do 18.3. v kině Lucerna. Hlavním hostem bude oscarový režisér Takita Yōjirō. Zatímco plzeňský… (více)