Už tady nežijeme

Proti francouzském filmu, který jsem včera viděl: Love, etc - a kde se objevuje srovnatelná zápletka dva muži-kamarádi a jedna partnerka - prvního, pak i druhého, působí tento snímek mnohem dokonaleji - sekvence bez dialogu jsou doprovázené tak souladnou hudbou, že člověk vůbec nemá pocit hluchých míst a je stále vtahován do děje obrazovým vyjádřením. Naomi Watts má příjemnou sympatickou roli inteligentní ženy, což podtrhuje dojmy z minulých filmů - Mulholland Drive atd. Druhá žena je taková nějak uječená, takže pasáže z domácnosti Marka Ruffalo jsou poněkud nesnesitelné. A člověk se mu ani nediví, že flirtuje jinde.
Je to sice bolestné, ale ve svobodné demokratické zemi, kde je rovnoprávnost partnerů, funguje partnerský výběr neustále a neustále jsme pod hrozbou, že budeme opuštěni, protože si partner najde někoho lepšího, hezčího, sympatičtějšího nebo více milujícího. Anebo naopak my (plurál majestatykus - my veličenstvo :-))
Jestli nám nebylo líp v provobytně pospolné společnosti, kde muži chodili společně na lov mamuta a manželky byly víceméně všech - ovšem i muži byli všech žen - nikomu nehrozilo opuštění, ztráta partnera. Ovšem jíst jen mamuty a spát v jeskyni...? To už by asi nešlo vrátit. Tak co dodat? Nějakých 40, 50 let to vydržet a máme to za sebou.