Dotek Medúzy

Dotek Medusy je jako The Omen bez hudby Jerryho Goldsmithe, ale s hlasem a očima Richarda Burtona. Ukázkový příklad filmů, které se točily, ale už netočí a je to strašná škoda. A proč tomu tak je? Možná proto, aby jsme si jich více vážili, možná kvůli jejich komerčnímu potenciálu, možná protože není pořádná látka nebo správný tvůrce/herec... Jen drobnost chyběla a 5* by bylo jasných, možná napodruhé, přesto skvělý a jedinečný film. (05.10.2008)

Režie Jacka Golda je stejně uhrančivá jako pohled Richarda Burtona. Některé scény působí zcela moderně, svěže a neokoukaně, film jako celek má pak nepochopitelně mrazivý podtón (vepsaný do tempa vyprávění i použití detailů – zejména ale do hudební složky, kterou marně vykrádal Zdeněk Liška ve Studně). Samozřejmě, lze tu vytýkat táhlý závěr a velmi podivnou psychologii a interakci postav (vždyť oba hlavní aktéři se de facto nikdy nesetkají a většina postav se chová poněkud divadelně – to však patří k efektu odcizení), každopádně Dotek Medúzy je nezapomenutelným pohledem do srdce temnoty. Jsem jedině rád, že jsem tenhle film neviděl jako dítě, připsal bych si ho k nejniternějším děsům a traumatům. (21.09.2010)

Zajímavý proces konstruování identit klíčového zločince - míním tím sestavování několika mediálních realit a pohledů na problém, aby je detektiv mohl poté zpětně dekonstruovat. Řekl jsem zločince? Nikoli, neboť jak tvrdí Depeche Mode v New Dress: „Tryskáč padá z nebe, rostou počty zemětřesení, Hoří temná předměstí, ale princezna Diana si zkouší nové šaty.“ (17.11.2008)

Vo svojej dobe musel tento mysteriózny triler šokovať poriadne množstvo ľudí. Nie len témou, ale aj posolstvom a myšlienkami, ktoré provokovali a mali vzbudzovať sympatie k hlavnej postave. Ja som ich našiel. Film smeruje k svojmu nevyhnutnému záveru, ktorý síce neprekvapí, ale zaujme svojou monumentálnosťou v kontraste s komorným zvyškom. (01.06.2012)

Spočiatku film tváriaci sa ako tuctová kriminálka zhruba od polovice naberá riadne na obrátkach a zabŕda do úplne nečakaných sfér. Feedbackový príbeh vyšetrovania pokusu o vraždu podivínského Morlara, pri ktorom je postupne vykreslované uvedomovania si nezvyčajného daru a zároveň hľadanie čoby len jedinej zpriaznenj duše, ktorá by mu uverila. A nech to stojí čo to stojí. Slovo beznádej sa pomaly prenáša celým filmom, či už to je v Butronovej postave, ktorá je okolím považovaná za blázna, diabla, kacíra a odmalička nepochopený žije len sám pre seba a svoje knížky užieraný výčitkami. Ako aj vo Venturovej detektíva, ktorého oprávnené obavy sú zcela logicky ingnorované a ani formulka dôvodné podozrenie nefunguje. Aj keď považujem snímok za formálne minimalistický, ťažiaci predovšetkým s inteligentných dialógov, sféra jeho pôsobnosti naberá najmä ku koncu obrovských rozmerov, či už geografických, alebo ideologických. A ako písané naokolo ... až zamrazí. (17.07.2005)