Pippi dlouhá punčocha

Jak roztomilým dětským seriálem o jedné copaté uličnici, která nezná slovo nemožné a v případě potřeby hravě zvedne nad hlavu i koně, taktně sdělit dětem, že na světě jsou i děti-sirotci, které nemají maminku. Dále, aby z toho děti nechytily depku, vybavíme tu zrzavou hadimršku hromadou zlaťáků. A pohádka je komplet. Jen jestli dětem nebude vrtat hlavičkami, co by si chudák Pipi počala bez těch peněz? Nebo další věc - jestli jsou takhle vyzásobení oběživem všichni sirotci? (30.12.2013)

Tam, kde se film drží věrně knižní předlohy je to docela dobré, ale prostřední část, kde scénárista více vsadil na vlastní nápady, je o poznání slabší a celek sráží dolů. Pipi rozhodně není lehká kniha na zfilmování a nakonec to dopadlo ještě docela dobře, avšak film nedosahuje kvalit knižní předlohy nebo některých jiných filmových adaptací Astrid Lindgrenové (Madynka, Ronja). (27.01.2010)

V časoch môjho detstva som tento film nemal šancu uzrieť a kniha sa mi páčila, iba ma príliš nechytala. Teraz som zhliadol tento film nedotknutý akoukoľvek nostalgiou. Príliš nie som na hrané rozprávky, ale toto ma vzalo. Čistá hipisačina. Absolutely free. Tie 60te roky asi museli mať čosi do seba. Excentrické dievča s parádnym účesom, neustále roztopašne ceriace zuby a žijúce v pomaľovanom dome kde si bez problémov robí bordel, spoločnosť jej robia kôň a opica, a neskôr aj deti z jej okolia, uchvátené jej spôsobom života. Popri tom bezstarostne a suverénne odráža akékoľvek útoky establišmentu symbolizovaného policajtami a tetou vychovávateľkou snažiacou sa Pippi dostať do detského domova. Po desiatich minútach som si už ani neuvedomoval, že to na čo sa pozerám je rozprávka. Toto je sloboda, pretváranie si sveta na vlastný obraz, obracanie všetkého jestvujúceho na srandu, užívanie si existenčna. Bez problému som ochotný odpustiť miestami celkom kŕčovité spracovanie (pri rozprávkach tohto typu možno aj nevyhnutné) a dávam päť hviezdičiek. (02.03.2012)

Co se stane, podíváte - li se na Pippi z roku 1969 asi tak 45x za sebou?? (Šla jsem do toho, protože moje dvaapůlletá dcera je už asi měsíc legračně zamilovaná do téhle postavy.) Ne, nezbláznila jsem se, kupodivu... Ale stejně je to zvláštní - i kratší filmy z produkce pro děti by u mě v tomhle dávkování vyvolaly nejmíň pořádnou averzi. Pippi ne. Jako dítě jsem vnímala úplně jiné věci, ale teď potěšeně zjišťuju, že použité dialogy mají přece jen něco do sebe a nelze jim upřít jistý východní filozofický rozměr... (22.09.2010)

U Pipi je to senzační! Můžeme dělat to, co doma ne!... Mé setkání s Pipi po téměř 25 letech pro ni nevyznívá vůbec špatně (kéž by tomu tak bylo vždy). Stále je tu ta bezstarostnost, vrací se touha nemít žádný povinnosti, dělat si co a kdy chci. Čas pro ni není důležitý a hlavně!!! NEMUSÍ DO ŠKOLY!!! To se zaručeně musí líbit všem dětem. A dortová bitva na závěr! Že je to starý? Kdypak děti nějakou naposledy viděli? Prostě: já to v pohodě zhlédl a připomněl si dětství, starší syn to vydržel a mladší byl nadšen. (11.04.2008)