Jaro, léto, podzim, zima... a jaro

Plýtvat slovy o tomto čarokrásném filmu je stejně jako v něm zhola zbytečné. Magický, krystalicky čistý, klidný a přitom neskutečně emotivní snímek, jenž nám předkládá četná filosofická poselství, aniž by se jakkoli podbízel. Stačí se jen uvolnit, dívat, kochat, cítit a zaručeně jeho kouzlu podlehnete. (13.12.2005)

Pre milovníkov poézie možno jedna z najkrajších filmových básní, pre mňa ako jasného priaznivcu prózy dielo, ktoré asi nedokážem naplno oceniť. A pritom môj druhý Duk ovplýva elementami, ktoré dokážu zapôsobiť, rada scén dýcha príjemnou atmosférou a výčitky nemám ani ku vkusne použitej symbolike ročných období. Ale ani to nestačí, tento pokus na mňa síce zapôsobil v častiach, ale bohužial nie v celku. (05.08.2009)

Meditativní snímek o životě, o vykoupení, o krutosti každé lidské duše, o nekonečném utrpení. Většina filmu se odehrává v dřevěném minichrámu uprostřed jezera, kde si svůj asketický život žijí dva mniši – mistr a učeň. Jaro – tvrdá škola života zahrnuje také uvědomění si smrti, pomíjivosti života. S létem přichází nemocná dívka, jejímž lékem se ukáže být sex. Jenže dívka musí odjet a mladý mnich se – hnán chtíčem – vydává za ní. Sebere kohouta a odchází, zatímco jeho mistr se uchyluje k duchovně naplňujícímu bušení dřevěnou palicí do jakési duté nádoby. Výše popsané je náplní první hodiny filmu, druhá je sice o něco málo zajímavější, ale rozhodně neslevuje na poetičnosti. Jaro, léto… je plné metafor, které však lze vnímat také doslovně. Něco vidíme, něco cítíme, vytvoříme si k tomu nějaký vztah. Je to jeden z těch filmů, kterým se snadno dává pět hvězdiček, protože budí dojem něčeho natolik "přesahového", kterým se však stejně snadno dává odpad!, protože vás zoufale nebavily. A když nad tím tak přemýšlí, je mi celkem lhostejné, jak tento film ohodnotím. Dáme čtyři? Dáme čtyři. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, kiddo, Marius, H34D, meave, numi, mm13, Aidan, Anticque, wipeout (22.11.2006)

No tak nejak teda nechapu, nad cim tu vsichni tak desne jasaj, netvrdim, ze to je vylozene spatnej film, je zrucne natocenej a na to, o cem vypravi, prekvapive nudi jen minimalne, ale me to proste nijak neoslnilo. Film je rozdelenej na pet obdobi, ktery sice odpovidaj rocnim obdobim, jak uz nazev filmu napovida, ale zaroven taky ruznejm obdobim v zivote mnicha a v kazdym obdobi se stane nejaka zasadni vec. Pricemz zajimavy jsou jen leto, podzim a zima. Na jare se jeste nic moc zasadniho nedeje a druhy jaro je zase desne kratoucky. Problem je, ze i kdyz kazdy to obdobi ma jakous takous zapletku, celkove je film pribehove dost chudej, vetsinou tu jsou jen dlouhy zabery na lesy, vodu nebo mnichy, ktery promluvi jen minimalne, to vse navic s dost malo hudby, takze ve vysledku film jen tak pomalu plyne aniz by zanechal nejak silnejsi dojem. (09.05.2009)

Ročné obdobia predstavujú plynutie života a táto filmová galéria najzákladnejšie ľudské emócie silou , ktorá nepotrebuje slová. Človek v lone prírody prežíva lásku k dieťaťu, žene, hnev, túžbu a učí sa vyrovnanosti, ktorú dokážu týmto spôsobom aplikovať iba „východní“ ľudia. Je to najcennejšie čo majú a úcta k tradícii vybraných chráni rovnako, ako ich život v spoločnosti môže ničiť. Zabíjajú nás túžby a hodnotenia okolia, od ktorých je tak ťažké sa oslobodiť. Závidím im a zároveň som rada, že takého diela vznikajú, aby sme vedeli, že sa máme čo učiť. (28.10.2005)