Život je zázrak

Kusturica a jeho směsice žánrů, smíchu, pláče a balkánského temperamentu je kinematografický důkaz, že život je opravdu zázrak a stojí za to! Zkušená ruka režiséra s lehkostí zachycuje horkokrevnost Balkánu, jeho nespoutanou hudbu, nezřízené hodování či zápal do fotbalových zápasů. A navrch špetka absurdity pro ještě pestřejší menu! (24.01.2006)

Skutočná tragikomédia. Miestami som nevedela, či mám plakať, či sa smiať. Po zmätočnom začiatku, v ktorom som sa absolútne stratila, nasledovalo postupné vyjasňovanie jednotlivých postáv. Opätovné použitie scén, ktoré sú akoby vystrihnuté s Čiernej mačky, len autá sa zmenili na vlaky, isto neboli potrebné a aj počet postáv by som občas zredukovala – hlavne pre jasnejšiu orientáciu, ktorú už i tak bežnému konzumentovi zťažuje množstvo "zvieracích" alegórií. Hudbe a poetickej farebnosti však nevytýkam nič. Kusturicove postavy žijú vždy na emočných hranách a všetky ich prežívania sú plnotučné ako práve nadojené mlieko. Jeho schopnosť vniesť do vojnového vrenia dostatok korenia, robí z vojny iba jedno z ďalších životných období. To radí jeho z jeho tvorbu z vojnového prostredia do inej kategórie vojnových filmov. (14.11.2005)

Výborný koktejl všech filmových žánrů! Plno absurdních momentů. Např fotbal a bitka na něm (obzvláště Milošův děda byl super) či erotický box... Vyvrcholení příběhu bylo opravdu skvěle vymyšleno.Kusturica prostě umí! Život je krásný! "Kamarád dělá v Rusku a jednou mi říkal, že omrdal tučňáka." "V Rusku nejsou tučňáci! " "Tak kde ho chytil? Koza nebo ovce utíká, ale tučňák stojí ani se nehne. To je paráda!" (11.10.2006)

Zpočátku to nabralo tempo, které jsem jen stěží vydýchával a už už jsem chtěl se sledováním skončit, ale Kusturica náhle ubral na zběsilosti, povolil stisk pod krkem a já jsem rád, že jsem se přes ten začátek přenesl, protože se mi dostalo krásného příběhu, vyprávěného humorně i smutně, hořkosladce, magicky i krutě realisticky. (01.03.2009)

Absurdní, to je snad to první co mě napadne. Podivné místo ztracené v čase. Píše se sice rok 1992, ale tahle část Jugoslávie se tváří, jako by se čas zastavil o pár desítek let před tím. Civilizaci připomínají snad jen koleje, část trati, která má spojit Bosnu a Srbsko. Na nich oslice, která má splín „Trápí se, láskou. Chce, aby jí přejel vlak.“ Láska k „zajaté“ muslimce „Jak je nebezpečné přilnout k člověku“ a absurdita dobré zprávy „žena se ti vrátila“. Absurdní občanská válka a prázdná náruč do které vběhne někdo jiný, koho jsme velmi milovali, než jsme pro samou lásku ..... málem zapomněli. (08.09.2005)