Život je zázrak

Toto je Kusturica podle mého gusta. Sundal trochu nohu z plynu, ubral přehnanou, ztřeštěnou zběsilost a s lehkostí, nadneseností i šíleností sobě vlastní namíchal tento energický koktejl z dramatu, komedie a absurdity a poprvé se se značným citem vypořádal i s romancí. A vyšlo mu to. U mě na plný počet. Vše klasicky doprovázeno živočišným balkánským soundtrackem, v kterém absence Bregoviče nebyla nijak znát. Oslavná óda na život, který v režii temperamentního filmového mága působí jako pravdivý zázrak. (31.07.2010)

Sledujem aktivne europsku filmarsku produkciu, no a tentokrat zas padla volba na Emira Kusturicu a jeho film Zivot je Cudo. Tematicky sa venuje rodine srbskeho inziniera Luku, ktory v Bosne a Hercegovine roku 1992 chce stavat zeleznicu. Ako sa stavba rozbehne, tak sa Luka ponori do stavby/priprav, ze uplne zabudne na bliziacu sa vojnu. V nej mu povolaju do armady syna a jeho zena sa kamsi tiez vytrati. Vyzdvihujem realie Balkanu opisane na urovni, ale roku 1992 optimizmus Luku viac skodil nez pomahal, rozbesnil sa tam totiz cirociry masaker. To vsak uz nie je zalezitostou filmu, ale politiky. Samotny film : 74 % (14.10.2014)

Neuvěřitelně nádherný film. Směs bizarní komedie, válečné tragédie a milostné romance je sladěno perfektně dohromady, aniž by Kusturica padal do kýče či umělého patetismu. Krásný obraz, krásná hudba a krásný konec... Život je zázrak, život je čudo, life is a miracle, lavie est un miracle, Leben ist ein Wunder... (14.12.2005)

Tak tentokrát to už není takový bezhlavý balkánský přelet, nicméně stále je zde sposuta Kustoricovy oblíbené veselice a atmosféry kontinentu. Život je zázrak působí více civilním (evropským) dojmem než předchozí počiny což je způsobeno hlavně zasazením do témat války (která však slouží jen jako bezlička k absurdnímu humoru a příběhové lince) a také svérazné lovestory. Příběh funguje docela dobře, Kusturicovy trademarky kvalitních záběrů spojených s balkánským orchestrem taky takže nemám proč nedat 4 hvězdy. P.S. Herecký výkon ústřední dvojice zasluhuje jedině chválu. (31.12.2009)

Skutočná tragikomédia. Miestami som nevedela, či mám plakať, či sa smiať. Po zmätočnom začiatku, v ktorom som sa absolútne stratila, nasledovalo postupné vyjasňovanie jednotlivých postáv. Opätovné použitie scén, ktoré sú akoby vystrihnuté s Čiernej mačky, len autá sa zmenili na vlaky, isto neboli potrebné a aj počet postáv by som občas zredukovala – hlavne pre jasnejšiu orientáciu, ktorú už i tak bežnému konzumentovi zťažuje množstvo "zvieracích" alegórií. Hudbe a poetickej farebnosti však nevytýkam nič. Kusturicove postavy žijú vždy na emočných hranách a všetky ich prežívania sú plnotučné ako práve nadojené mlieko. Jeho schopnosť vniesť do vojnového vrenia dostatok korenia, robí z vojny iba jedno z ďalších životných období. To radí jeho z jeho tvorbu z vojnového prostredia do inej kategórie vojnových filmov. (14.11.2005)