Život je zázrak

Zivouci, smyslna a az telesna variace na klasicky pribeh o Romeovi a Julii, kteri by chteli byt spolu, ale "rodina" jim to nedovoli. Kusturica zde namichal natolik radostny koktejl, ze at uz pribeh Luky a Sabahy skonci jakkoli, neodejdete smutni nebo deprivovani. Dokaze v nestesti najit stesti, absurditu v kazdodennim zivote...a rozhodne nejde o neco "divneho". Zajimave, jak vetsina lidi povazuje Zivot je zazrak za "divny", ale tupou americkou romantiku za "normalni". Pritom kolikrat zustane On s Ni a jsou naveky stastni? Kolikrat je svet ruzovoucky, zlo je potrestano a kazdy dostane, co si zaslouzi? Zivot neni vzdy prijemny. Ale Kusturica vi, ze je to porad zazrak. (10.11.2009)

Tento film v sobě opravdu splétá všechny žánry, které jsou uvedeny. Během této dvou a půl hodinové bakánské exploze jsem byl pobaven, dojat, i napnut. Krom toho jsem nestačil kroutit hlavou nad všemi těmi bizarními detaily jimiž je film prošpikován. Začátek je sice rozpačitý a zdlouhavý, ale to je účel, jež má vykreslit rodinou životní situaci Luka, abychom pak mohli shlédnout kontrast oproti životu se Sabahou. Jedná se tedy o Kusturicovský standard. Jen trochu zamrzí absence hudby Bregoviče. Soundtrack z Život je zázrak sice nepostrádá typickou divokost, přišel mi však spíš na estrádní úrovni. (26.05.2005)

Život je šílený, minimálně na hranicích Bosny a Srbska. Jak jinak si totiž vysvětlit auta jezdící po kolejích, vojáky šňupající koks z kolejí nebo osla věčně stojícího v cestě. Strašná šílenost, tolik věcí se tam přebíjí a žádná neni tak dokonalá. Nejvíc se mi líbila atmosféra na fotbalovém zápase. Zdejší vysoký hodnocení moc nechápu, ale možná jsem jen zbytečně konzervativní a takové šílenosti mě vážně neoslovují. Mix všech možný stylů, chvilku válka, chvilku romantika, chvilku rodina, chvilku vtip, ale celé je to takové nijaké. (12.11.2011)

Nádherne temperamentný film. Je tam veľa absurdít, ktoré takto parodujú skutočnosť, najmä ten futbal a bitka na konci neho mi pripomenuli zápas, ktorý sa považuje za jeden zo začiatkov balkánskej vojny a to, keď Boban kopol policajta. To, že musel ísť chlapec na vojnu namiesto toho, aby išiel hrať za svoj obľúbený tím Partizan Belehrad vlastne symbolizuje to, ako vojna, ktorú mnohí očakávali, zničila sny mnohých, Miloš si vlastne aj na konci nájde zničenú loptu. Odchod Jadranky s maďarským cimbalistom ukazuje na to, ako majú naše ženy radi cudzincov. Jeho láska s moslimským dievčaťom, ukazuje, aká je vojna zlá a že sú lepšie veci, kde pôvod nie je dôležitý. Príchod Miloša z vojny a grgnutie moderátorke do mikrofónu na to, že tvrdila, že on bojoval proti srbskému agresorovi ako Bosniak, symbolizuje to, že vtedajší novinári ani nevedeli, kto s kým bojuje a kto je zlý, lebo Miloš bol bosenský Srb a bojoval na strane Srbov. Tí priekupníci zas dobre poukazujú na to, že niektorým boli prednejšie iné veci, ako vlastní ľudia. A ten somár, ktorý trpel pre lásku skvele opisuje život Luku. Ich konečný odchod z tunela, symbolizuje, že každý tunel má na konci svetlo a tiež, že v živote si prechádzame útrapami, ale tie raz skončia. To, že nakoniec Luka odišiel od Jadranky, bez nejakého rozvodu, nie je podľa môjho presvedčenia, lebo rozvod podľa mojej viery takto neprebieha, ale symbolicky tú zmenu života beriem a tiež snahu ísť za šťastím. Napriek niektorým absurditám ako mŕtvy človek na strome, ktorého tak mali zabiť medvede, či transfúzia krvi, ktorá vôbec nemusela dopadnúť dobre, je tento film zázrak! Je to tak špecificky absurdné, šialené, vtipné a miestami rozumné, že si myslím, že tieto filmy by mali patriť do špecifického, nového žánru. Ak niekto videl všetky Kusturicove filmy, či filmy iných balkánskych režisérov, tak chápe, že sú iné, sú špecifické a človek nevie, či ich má zaradiť medzi tragikomédie, medzi psychologické, či symbolické filmy alebo do iného žánru. Vôbec mi nevadila dĺžka, ja som sa do filmu veľmi vžil a mal som úsmev na tvári, lebo toto je moja krvná skupina. Toto je čudo, toto je zázrak! (14.04.2012)

Ano, je potřeba se vypořádat s nepříjemnou minulostí vlastního národa. Nemanja neustupuje od své jedinečné směsi bizarnosti, živelnosti a živočišnosti, která z jeho výtvorů obvykle dělá úchvatné divadlo, které je tak plné života. Zde se to sice nepodařilo v tak vynikajícím provedení, jak jsem si u něj zvykl. Ale i tak je zde cítit život, touha po životě. Ale je zde i nenávist, která většinou pramení z vlastní osobní frustrace, mediální kampani a obyčejné lidské závisti a pomluvě. Žít a přežít se stává jediným smyslem života pro většinu lidí. Je smutné, jak se mohou lidské vazby výrazně proměňovat a zanikat. Železniční inženýr Luka (Slavko Štimač) je plný života a optimismu do té doby, než i jeho zasáhnou dopady války a strach o vlastního syna. Ale je tu most, který překlenuje znepřátelené strany, dává novou chuť do života ve své neopakovatelné velikosti lidského štěstí páru. Mladá Sabaha (půvabná Nataša Tapuškovič) se shodou hrůz i šťastného propletence náhody dostává k Lukovi. Aby prožila nejkrásnější část svého života a dostala tolik potřebnou naději. Z dalších rolí: Lukova hysterická a uprchlá manželka Jadranka (Vesna Trivalič), Lukův nadaný syn Miloš (Vuk Kostič), laskavý a svědomitý pošťák Veljo (Aleksandar Berček), Lukův kamarád a vojenský kapitán Aleksič (Stribor Kusturica), svérázný nenasyta Filipovič (Nikola Kojo), veselý překupník Tomo (Davor Janjič), starý Vujan (Obrad Djurovič), a maďarský svůdce a cymbálista (Nele Karajlič). Válka je krutá záležitost. Zbavuje lidskosti, dává krutost, strach a beznaděj. Často z nepochopitelných důvodů. Snad zbývá něco naděje. (19.01.2015)