Gokudó kjófu daigekidžó: Gozu

Ozaki zastáva jednu z najvyšších pozícii v Yakuze. Jedného dňa nadobudne presvedčenie, že je na čase aby prišlo k zmene šéfa. Nakoľko potrebuje oporu, požiada o pomoc svojho brata Minamiho, ktorému v minulosti zachránil život. Keďže mu je Minami zaviazaný, prisľúbi Ozakimu, že bude stoj čo stoj stáť po jeho boku. Dodrží však napriek, neustále zhoršujúcemu sa bratovmu psychickému stavu svoj sľub? Ozaki sa totiž stáva hrozbou pre celé svoje okolie. Zvláštne spracovanie snímku obohatené o skutočne svojsky podaný humor. Napriek tomu že som sa pár krát uškrnul, bolo neskutočne náročné udržať sa pri zmysloch a sledovať ho až do konca. Nemôžem si pomôcť, no mňa si "Gozu" nijak nezískal. Nepomohla ani originalita príbehu, rozuzlenie, erotická žufanko praktika či niektoré "fantasy" prvky. Proste ma tento film absolútne nebavil, bol pre mňa totálnou stratou času, ba priam mučením. Označil by som ho jedným prostým slovíčkom, bežne užívateľmi užívaným - "kok****a" - 40%. (30.09.2014)

Mladý jakuzák Minami dostane za úkol odvézt na vynucený odpočinek svého služebně staršího kolegu Ozakiho. Cesta však náhle končí v malém městečku, kde se Ozaki beze stopy ztratí a Minami při jeho hledání projde řadou surreálních setkání s tamějšími obskurními obyvateli. Jízda Lynch-landem je důmyslně vystavěnou metaforou pro coming out hlavního hrdiny vedoucí až k harmonii s jeho doposud potlačovanou podstatou. Psychoanalýza od profesora Miikeho se ale nepodobá neproniknutelné noční můře. Jeden z nejzábavnějších a zároveň interpretačně nejpodnětnějších snímků japonského režiséra útočí na podvědomí pomocí hravé absurdity a Miikeho typických provokativně konfrontačních ztřeštěností. (05.04.2011)

V Japonsku je asi ve vzduchu stále hodně radioaktivity, když plodí filmy jako Gozu. Začíná to skvěle. Paranoidní gangster útočí na čivavy a auta a je to neuvěřitelně groteskní. Bohužel asi po deseti minutách zmizí a já zjistil, že hlavní hrdina bude jeho nesympatickej pucflek. Ten tam asi hodinu a půl bloumá japonským zapadákovem, potkává divné lidi a zažívá divné věci a je to extrémní nuda. Děje se tam naprostý hovno a já jsem se strašně vařil. Ano, kráva ve slipech je sice divná, ale nezabaví. Naštěstí se to zvedne někdy ve chvíli, když se paranoidní magor ze začátku převtělí ve sličnou japonku. Na scénu dorazí boss s naběračkou v prdeli a je to zase fakt sranda. Finální výlez z kundy má fakt grády a kdyby se celý film nesl v podobném duchu, tak tleskám. Bohužel takto geniálně ujeté momenty jsou spíše vzácností a převládá otravná nuda. Každopádně jsem rád, že se holka dala do pořádku, když jí dali do vany :) (15.01.2015)

Miike schválně škádlí divákův vkus a daří se mu to s pro mě až nepochpitelnou úspěšností, zajímavé je, že tak činí přes otázku "posvátného" mateřství, čímž vytváří dokonalý paradox, kdy láká pokrytce jak můry do plamene a adorované téma, od kterého by člověk čekal přirozené přijetí, se tak pro ně stává zdrojem podráždění a iritace. O velké filozofické dílo se ovšem nejdená, spíše o klasické horrorové postupy v mimořádně bizarní podobě, smíchané s opravdu freaky komedií (scéna s čivavou aspiruje mezi mé nejoblíbenější humorné scény vůbec). Sone v hlavní roli ujde, parádní je Renji Ishibashi jako jeho boss, nejlepší symbiózu s postavou (paranoidního Ozakiho) však předvádí jednoznačně Sho Aikawa. (16.02.2011)

Poslední scéna, která se mi líbila, bylo jakuza auto. Zbylých cca 110 minut jsem strávila úvahami nad téma "jeden z nejnudnějších podvečerů mého života" a odoláváním chuti Gozu vypnout, že se to třeba zlepší...jak naivní občas bývám, ani nápad, nuda pokračuje stejně jistě jako kung-fu legenda. Dobrá, u pár věcí jsem znechuceně zamrkala, ale že by mě díky tomu začal film víc bavit, toho jsem si nevšimla. Tentokrát to šlo hodně moc mimo terč, milý Takaši. (24.05.2008)