Meshes of the Afternoon
Scénář:
Maya DerenKamera:
Alexander HackenschmiedObsahy(1)
Snímek Odpolední osidla natočila jako svůj debut Maya Deren spolu s českým dokumentaristou a fotografem Alexandrem Hammidem. Derenová zde zužitkovala své pohybové zkušenosti a cit pro výraz, zatímco Hammid přidal filmařskou zkušenost a neuvěřitelný obrazový talent.
Děj snímku je spíše sensuální halucinací, která se odehrává na malém prostoru domu ústřední dvojice a v jeho nejbližším okolí. Využívá zručně multiplikace postav a předmětů, takže hlavní hrdinka se potkává sama se sebou nebo se pozoruje v situacích, které se už staly a v prožívané současnosti je doprovazejí mírné obměny v provádění úkonů (např. otevírání dveří). Neustále vracející se motiv květiny, klíče a nože znejisťuje diváka, aniž by mu na závěr poskytl uspokojivou odpověď, proč se předměty v příběhu objevily. Některá zpodobnění Mayi mají místo obličeje zrcadla, která jen posilují dojem existenciální úzkosti. Surrealistický film končí v tragické pointě, která jediná poskytuje jakési vodítko k uchopení děje.
(Hwaelos)
Recenze (66)
nepobráno, nepochopeno, protrpěno.. to je vše, postupujte, prosím, dále do vozu.. ()
"Odpolední osidla" za mnohé vděčí francouzské avantgardě, ale jdou formálně i tematicky dál než např. Andaluský pes. Maya Deren konstruuje vyprávění, které nabízí množství výkladů psychoanalytických nebo prostě metaforických. Neuvěřitelná kameramanská škola. V některých místech dokáže práce kameramana skrýt naprosto přirozeně střih. V jiných naopak střih chybí a dochází k paradoxu, kdy kontinuální záběr vlastně narušuje kontinuitu vnímání. Kdyby v takovém místě střih byl, vnímali bychom děj a prostor mnohem lineárněji. Jedná se zejména o záběry, v nichž se kamera pohybuje a zároveň odklání od vertikály. V těchto záběrech je posilován dojem - naznačený i dějově - že struktura domu je fraktálovitě zavinuta sama do sebe. Jak říkám: Neuvěřitelné. ()
Zajímavá surrealistická hříčka z let černobílého němého filmu ve které se prolínají vize ženské protagonistky a kontrastují s děním v obraze. Na kraťas ze 40. let jsem vůbec nic takového nečekal a jsem si jistý, že musel ovlivnit i další surrealistické tvůrce z nadcházejícího období až dosud. K vidění ZDE. ()
Možno inšpirácia pre ostatných, ale podobne inšpirovaná inými. Luis Buñuel? Žeby? ()
To takhle jednou Maya Derenová a Alexander Hackenschmied seděli doma a že měli zrovna po ruce kameru a Maya měla nějaký čupr nápady, natočili si ve svém domě za pár hodin home video, které je kultem na různých undergroundových projekcích a dodnes vyráží dech tím, jak už v roce 1943 předběhlo surrealistické pasáže z Bergmana či Lynche a celý Polanského Hnus odehrálo na ploše 14 minut. Malý klenot. ()
Krátké cvičení v surreálnu s na svou dobu hodně zajímavou kamerou a střihovou skladbou. Jeden dům, jedno odpoledne, "jedna" žena. ()
Zajímavý experimentální film, který si pohrává s tím, jak je člověk vykořeněn ze společnosti sebou samým a také s tím, jaká je smrt lákavá a co všechno s sebou může přinést. Některé obrazy jsou skutečně výborné, hlavně když si uvědomíte, jak se zde vlastně kroutí realita toho, co vidíte. ()
13.000 hodnotenie na čsfd som sa rozhodil priradiť filmu, ktorý je označovaný ako najlepší krátkometrážny film všetkých čias. Surrealistický snímok, ktorý v roku 1943 určite predbehol svoju dobu skvelou kamerou a hudbou určite možno označiť ako nadčasový však z môjho pohľadu neprekonal Dalího Andaluzského psa a pravdu povediac našiel by som ešte mnoho lepších kraťasov. V každom prípade pre filmových labužníkov a nádejných filmárov či režisérov by mal byť tento film povinnosť. ()
Tak tohle je asi jeden ze základů pro každého, kdo to s nějakou filmovou avantgardou myslí vážně. Možná je zbytečné říkat víc... ()
Ale tak jo, na svou dobu dobrý. I příběh je celkem zajímavý, tím jak je to němé tak to i celkem přidává na atmosféře. Akorát 14 minut je nakonec malinko moc, jelikož chvílemi to není tak zajímavé. Slabé 4* ()
Podla mňa prelomový film . Maya Deren a Alexander Hammid vytvorili niečo z čoho celé generácie filmových tvorcov čerpajú až dodnes. Perfektná kamera a strih. V 14 minútach polozili základy moderného filmu- plynulému prechodu medzi snom a realitou. Aj napr. taký D. Lynch sa nechal od nich inšpirovať (scéna s kľúčom v Mulholland drive a iné). ()
Ta neposlušná hudba jest hudbou tradiční japonskou. Zvláštní atmosféra, projekt zafungoval. ()
Má to děj? Ne. Má to smysl? Ne. Děje se tam něco? Ne. Aspoň se tam kurva mluví? Ne. Je to hezké? Ne. Tak proč je to do prdele zařazeno mezi "nejlepší" filmy všech dob? A vlastně znám i odpověď - protože dementní kritici hledí na to, kdo natočí větší pseudoartový škvár plný podobenství. Příšerná píčovina. 0% ()
Zajímavý střih, kamera a volba hudby. Ale je to totální mindfuck, který se ale na druhou stranu nemůže rovnat třeba s Andaluským psem, 3 hvězdy. ()
13,5 min. ()
Experiment se myslím docela vydařil. Pár věcí - hlavně příšerné přehrávání hlavní hrdinky - bych tvůrcům mlátila o hlavu tak dlouho, dokud by se jim to neobtisklo na čele, ale jinak to mělo i určitou atmosféru. Kdysi, je to asi šest let zpátky, jsem napsala povídku na tohle téma - neustálé opakování skutečnosti, které si lidé sami o sobě neuvědomují - až na pár výjimek. Částečně jsem ji tu našla, ale špatné technické provedení mi brání přidat na hodnocení. 50% ()
Zhmotněný sen natočený dvojicí jedinečných osobností – jiskření jejich vztahu do něj nemohlo podprahově neprorůst – s mimořádnou fantazií a citem pro filmové médium. Forma na koleně poslepovaného „homevidea“ mu dodává nevšední intimitu, kterou byste u kolegy Lynche hledali marně. Viděl jsem bez hudby, což ještě víc provokovalo obrazotvornost, a ani nevím, jestli existuje nejaký původní zvuk; určitě by se na tom dalo s ozvučením krásně experimentovat, ale vždycky by to byl nějaký výklad, zužující pohled; takto jsem si z toho prostě sedl na zadek. ()
Hezky se tam dámy postupně kumulují... Že Lynch? Ale ten si přece hraje jinak... Ani nebylo nutné dávat tomu tak uzavírající konec. A Maya, stojící u okna, s rukama lehce položenýma na sklo (znala jsem ten záběr jako fotografii), je krásná. Škoda, že se na film nedá dívat taky očima současníků... Rekkkyho výklad obsahu je velice žertovný, zatímco rozhodnout se pro Freuda (Psice) mi přijde velmi omezující. Hudba je podle wikipedie o 16 let mladší než film. ()
"Experimentální", zdá se, je u filmu skutečně synonymem slova "divný" a implikací zbytečnosti jakékoli snahy o pochopení. ()