Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film belgického režiséra Gérarda Corbiaua je volně inspirován studií Philippa Beaussanta Lully aneb Hudebník slunce, věnovanou postavě skladatele Jeana-Baptista Lullyho (1632 1687), který působil na dvoře Ludvíka XIV. jako dvorní skladatel a kapelník. Ludvík XIV. (1638 1715) se stal králem už v pěti letech, ale ujal se vlády teprve v roce 1661 po smrti kardinála Mazarina. Jako chlapec měl zálibu v tanci a v roce 1651 poprvé veřejně vystoupil v Baletu noci, při němž ho poprvé doprovázel Lully, který později pro mladého krále složil další balety a stal se jeho důvěrníkem. Skládal na královo přání také opery a hudbu provázející představení her Jeana-Baptista Poquelina, známého jako MoliŹre. Film sleduje vztahy mezi králem, Lullym a MoliŹrem, do jisté doby přátelské, později poznamenané závistí a zejména ochladnutím toho, který mezitím vyspěl v krále Slunce. (MFF Karlovy Vary)

(více)

Recenze (72)

Tayen 

všechny recenze uživatele

Miluji všechny francouzské, historické a precizně udělané filmy a tento film splňuje všechny podmínky. Král slunce zase z jiného pohledu, ale opět krutý, sobecký (ani s matkou neměl slitování), zahleděný do sebe a na vrcholu vlastní moci, přesto ho jeho dvorní skladatem miloval víc, než vlastní rodinu (nebo právě proto?).Námět a herecké výkony jsou skvělé a celý film mi tak trochu připomínal Amádea, ačkoliv Amádeus je pořád Amádeus. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Svet tanečných kreácií napudrovane kudrlinkového obdobia (parochne,umelé mušky, dlhé pančuchy) éry kráľa Ľudovíta XIV, známeho aj pod menom kráľ slnko. Tanec, spev a divadlo boli znakmi doby, v priazni kráľa boli divadelníci, tanečníci, skladatelia, hudobníci. V deji zohráva úlohu nielen libertínsky spisovateľ Moliére ale aj dvorný kráľov skladateľ Lully. Snaží sa veľmi a za snahou nie je len zložiť dokonalú skladbu, ale i šanca uspieť na dvore ako cudzinec – Talian, ktorých kráľ inak veľmi v láske nemá. Dvor sa zabáva, hnevá (podľa hĺbky svojho náboženského presvedčenia a najmä príklonnosti ku kráľovi alebo jeho matke), hrdinovia prežívajú drámy vzájomných vzťahov, tvorby, citov. Kostýmovo, hudobne a kompozične uchvacujúce, dejovo priemerné. ()

Reklama

bloodcountes 

všechny recenze uživatele

Možná že téma je notoricky známé, ale přiznám se bez mučení, že opravdu v oblibě mám jenom Lullyho a jeho hudbu. O Moliérovi mám jenom nějaký povšechný dojem ze střední a o Ludvíkovi XIV. nevím lautr nic. Čili tento film byl pro mě také naučný. Hlavně ale pro mě byl ..místama skutečně dechberoucí. Barokní doba dokázala být občas monstrózně přebujelá až dekadentní, ale zároveň tajuplným způsobem čistá, citová a hlavně hluboce - až exaltovaně - niterná. Ano, vášeň. Vášeň pro hudbu, pro slovo, pro Boha, pro lásku, vášeň pro život sám. V takové vzepjaté rozbujnělé době se rodili úžasní rozbujnělí lidé, z jejichž odkazu žijeme dodnes. K filmu: naprosto uhrančivý, bytostný Ludvík v podání Benoita Magimela. V jeho osobě, v jeho tváři se s nejpůvabnější elegancí mísí mužné rysy s jemnými a vytvářejí neopakovatelné charisma. Nemůže být lepší Ludvík Slunce. Podobně Lully je velmi dobře obsazen, také Moliére i dámy. Prostě dokonalost obsazení i hereckých výkonů. Výprava, kostýmy, choreografie na jedničku. A nakonec a především hudba. Lullyho magická síla uzdravující krále ze smrtelného lože! Vynikající scéna evokující zaříkávání šamanů, tentokrát ale provedené výsostně nádhernou kultivovanou hudbou, která dosahuje zázračných účinků. Fantastické. Na tento film se jistě ještě nejednou podívám, podobně jako se čas od času podívám na milovaného Farinelliho. Marná sláva, občas mi přijde líto, že Gerard Corbiau nenatočil zatím hudebních filmů více - má na to talent od Pánaboha! ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Přišlo mi, jako kdyby tenhle film šel udělat daleko líp. Buď efektivněji, jako Marie Antoinetta nebo prostě líp, jako třeba Formanův Amadeus. Ze začátku jsem se v příběhu děsně ztrácel, postupně mi přišlo, že se v něm vlastně vůbec nic zvláštního neděje, a že k hlavním postavám nemám vůbec žádný vztah. Nakonec jsem došel toho názoru, že se vlastně vůbec nedivím Francouzům, že začali tu revoluci. Pohled na bláznivého Ludvíka, jak kuje pykle a chce na bažinách postavit zámek Versailles nemá chybu. Uznávám ale, že jeho plány stály za to. Každopádně to byly plány za peníze normálních lidí...a to už tak příjemný není. Tyhle pocity ale přešli až do dneška. Až na to, že v dnešní době za naše peníze od státu nedostaneme vůbec nic. ()

Faidra 

všechny recenze uživatele

"Nikdo není Bohem na Zemi," konstatuje odtažitě králův dvořan. "L'Etat, c'est moi," dí hrdě Ludvík Čtrnáctý na své cestě do dějin. Totus mundus agit histrionem - celý svět hraje komedii, míní neznámý autor, a vcelku nezáleží na tom, zda se komedie odehrává na jevišti divadelním nebo politickém, jen ta první má jaksi elegantnější kroky a větší naději, že lid pobaví... Král Slunce možná ve své době zářil jako v pravé poledne, ale to neznamená, že se kolem něj neproháněla řada pozoruhodných planet, které pravda občas opisovaly podivné dráhy, zato v našem povědomí zůstaly dlouho poté, co z nich zbyl jen kosmický prach. Nejvýznamnějšími z nich byli dramatik a herec Jean-Baptiste Poquelin, známější spíš jako Moliére a italský hudebník Lully. Kvůli nim jsem porušila Faidřino biografické pravidlo (když to nenatočil Forman nebo Attenborough, bude to na 90% otrava) a nelitovala jsem, protože se mi dostalo vizuální, hudební a herecké hostiny, po které se mi neudělalo špatně, protože byla tvořena z těch vybraných chodů jménem Historie, Krása a Vášeň. A když o tom tak přemýšlím, ten Forman úplně stranou nezůstal, nebo jsem jediná, komu protagonisté během představení Zdravého nemocného evokovali Mozarta a Salieriho při scéně z Dona Giovanniho v Amadeovi? ()

Galerie (28)

Zajímavosti (3)

  • Dvaatřicetiletý Ludvík XIV. (Benoît Magimel)  ve filmu v roce 1670 pořádá představení, ve kterém sám tančí. Představení se koná ve Versailleských zahradách v La salle de Bal, což nebylo možné, protože La salle de Bal byla postavena až v letech 1680-1683. (bllm)
  • Za Benoîta Magimela  v tanečním umění zaskakují  dabléři David Berring a Pascale Poulain. Ani Boris Terral nedokázal pořádně odtančit své pasáže, a tak byl najmut dablér Stéphane Imbert. (Terva)
  • Natáčená probíhalo v Německu a Francii. Finální scéna byla dokonce natočena v zrcadlovém sále ve Versailles. (Terva)

Reklama

Reklama