Moje nová tvář

Pětadvacetiletá Martina byla obyčejná mladá dívka, která si byla dobře vědoma svého atraktivního vzhledu. Jednoho dne ji ale brutálně napadl bývalý přítel a polil jí obličej kyselinou. Martina několik týdnů bojovala v nemocnici o život, oslepla a musela najít sílu začít znovu důvěřovat lidem a začít nový, trochu jiný život. Tohle není zápletka fiktivního příběhu, ale filmového dokumentu, ve kterém hraje Martina ústřední roli. Na snímek se vzhledem k jeho tématu není jednoduché dívat. Na druhou stranu má určitě motivující poselství ve smyslu „štěstí čeká na každého z nás". Bohužel bych ale čekala více rozpracovanou právě část o hledání nových přátelství a partnerského vztahu (v jedné scéně vidíme Martinu s nějakým mužem na kávě a o chvíli později už se berou). Také bych omezila obsahově nic nevypovídající záběry na stromy a krajinu. (09.12.2023)

Předem svýho komentáře bych chtěl poděkovat za tip na tenhle dokument HorrFi(mu). Teď už velice stručně pár slov k dokumentu. Síla tohoto lidskýho příběhu jednoznačně přebíjí zpracování dokumentu. Martina zasluhuje respekt a přeju ji mnoho sil do života. Její bejvalej by za to co udělal zasluhoval smrt nebo aspoň jak se říká oko za oko zub za zub. Což znamená, chtěl bych aby trpěl tak a prožíval přesně to co Martina. On si ale odpykává svůj trest v teple vězení. Přál bych mu aby alespoň tam zažíval pořádný peklo. Sráč jeden... 4hvězdy (19.05.2024)

S citem a empatií natočený časosběrný dokument o ženě, která navzdory všem fyzickým i psychickým potížím začíná žít svůj nový život. Úplně netuším, jaký byl vlastně autorský záměr, ale ty potenciálně nejzajímavější situace tu zabírají velmi málo prostoru. A nakonec přijde nečekaný pohádkový happy-end, který mi k tomu už vůbec nepasoval. Ale i tak rozhodně stojí za vidění. (02.05.2024)

Na úvod stojí za to zmínit, že je to vizuálně a hudebně (Katarzia) příjemně inovativní zážitek a v kině bude mít nepochybně o to silnější emoční dopad - byla by škoda čekat na screening na ČT Art někdy v deset večer. Vedle toho jsem si pár dnů zpátky připomínal Gondryho "Eternal Sunshine of Spotless Mind" a trefilo se to přesně do téhle audiovizuální emoce - to je kompliment. Jinak plynule sestříhaný film, který asi spíše než původní představa tvůrců, nabíjel více sám život Martiny, jak plynul v těch deseti letech od začátku natáčení. Psanému scénáři a hranému filmu bych některé pozitivní okamžiky v Martinině životě snad ani nevěřil, a to jí je samozřejmě všechny do puntíku přeju. O to víc divák žasne, s čím vším se dovedla popasovat - ne vyrovnat, ale posunout mnohem dál. V tom je film skutečně motivační. Viděno na setkání organizátorů festivalu Jeden svět i s komentářem produkční Maji Hamplové, která do pozitivního obrázku taky přidala svůj dílek. Dokument by měl být součástí distribuce i Jednoho světa. Martina tam v jednom svém vstupu nechá zaznít svoje hluboké emoce. "Je to někdy kurva těžký. Já jsem si to nevybrala, já to nechci." Ponechal jsem si s dovolením tu větu. Platí. Na Jednom světě. V životě. Všude. A když tohle člověk ví, žije s tím, umí se s tím srovnat a ještě z toho vyždímat pozitivní rozměr, tak je frajer. V případě Martiny frajerka. Obrovský obdiv, respekt a poděkování za dobrou práci všem, co se podíleli. Těším se na promítání v Ostravě na jaře, snad i s Martinou :) (27.11.2023)

Obrovský respekt tomu, že se Martina z takové věci nezhroutila a polepila svůj život zpátky do kupy. Její vyhrabání se na nohy je fakt dojemná a inspirativní story, která umí dát takovou tu "co vlastně řešíš" facku. Martině dávám milion hvězdiček. Moje nová tvář jako dokument jde ale pro mě hodně po povrchu a řeší spíš praktické těžkosti nevidomých; což je ale vlastně docela probrané téma. Do té unikátní zkušenosti proměny obletované holky, co se dvakrát převléká než jde ven, do těžce popálené ženy, která pochybuje že ji ještě bude někdo milovat - do té se dokument moc neodvažuje. Chápu, že je to možná to nejbolestivější, ale právě tam jsem cítil větší potenciál říct něco silného, než ve slepeckých psech a masérském kurzu. (01.05.2024)