Moje nová tvář

Priznám sa, že na začiatku filmu mnou lomcovala zlosť, ako niečo také môže niekto urobiť a čo si za to zaslúži. Ale film nie je o treste, pomste ani odsúdení, ide na to celkom inak. Okrem faktov o útoku sa nič viac nerieši a riešia sa hlavne zdravotné problémy, vyšetrenia a praktický život nevidomého človeka. Ale ani tým to nekončí a prichádza aj happy end, aj keď to nie je koniec ničoho, ale pokračovaním... –––– P.S. offtopic: Osprostievanie ľudstva tu na sebe zdokumentoval RedEagleSK svojimi pokusmi o slaboduchú vtipnosť kopírovaním verbal-like štýlu a ešte sa priznal, že nepochopil ani film V síti, keď od neho čakal skutočnú nezletilú holčičku a na svoje sklamanie v skutočnosti dostal volavku v podobe dospelej skúsenej herečky. Aké to prekvapenie pre pribrzdených. (30.04.2024)

Obrovský respekt tomu, že se Martina z takové věci nezhroutila a polepila svůj život zpátky do kupy. Její vyhrabání se na nohy je fakt dojemná a inspirativní story, která umí dát takovou tu "co vlastně řešíš" facku. Martině dávám milion hvězdiček. Moje nová tvář jako dokument jde ale pro mě hodně po povrchu a řeší spíš praktické těžkosti nevidomých; což je ale vlastně docela probrané téma. Do té unikátní zkušenosti proměny obletované holky, co se dvakrát převléká než jde ven, do těžce popálené ženy, která pochybuje že ji ještě bude někdo milovat - do té se dokument moc neodvažuje. Chápu, že je to možná to nejbolestivější, ale právě tam jsem cítil větší potenciál říct něco silného, než ve slepeckých psech a masérském kurzu. (01.05.2024)

Dokument, který vás nenechá netečným. Nesouhlasím s názory, že byl vytvořen prvoplánově, aby zaútočil na city diváků. To je argumentační faul na druhou. Pokud by tomu tak bylo, nemohl by dokument vzniknout vůbec. Jakkoli jinak by se natočil, vždy to s divákem emočně zamává. Martiny příběh znám, žiju v Plzni. Obdivuji ji, že dokáže o tom, co se jí stalo, mluvit a ještě vytváří projekt na pomoc stejně postiženým. Je to potřebný dokument. Nežijeme v ideální společnosti. Martinko, držím vám palce. (01.05.2024)

Na úvod stojí za to zmínit, že je to vizuálně a hudebně (Katarzia) příjemně inovativní zážitek a v kině bude mít nepochybně o to silnější emoční dopad - byla by škoda čekat na screening na ČT Art někdy v deset večer. Vedle toho jsem si pár dnů zpátky připomínal Gondryho "Eternal Sunshine of Spotless Mind" a trefilo se to přesně do téhle audiovizuální emoce - to je kompliment. Jinak plynule sestříhaný film, který asi spíše než původní představa tvůrců, nabíjel více sám život Martiny, jak plynul v těch deseti letech od začátku natáčení. Psanému scénáři a hranému filmu bych některé pozitivní okamžiky v Martinině životě snad ani nevěřil, a to jí je samozřejmě všechny do puntíku přeju. O to víc divák žasne, s čím vším se dovedla popasovat - ne vyrovnat, ale posunout mnohem dál. V tom je film skutečně motivační. Viděno na setkání organizátorů festivalu Jeden svět i s komentářem produkční Maji Hamplové, která do pozitivního obrázku taky přidala svůj dílek. Dokument by měl být součástí distribuce i Jednoho světa. Martina tam v jednom svém vstupu nechá zaznít svoje hluboké emoce. "Je to někdy kurva těžký. Já jsem si to nevybrala, já to nechci." Ponechal jsem si s dovolením tu větu. Platí. Na Jednom světě. V životě. Všude. A když tohle člověk ví, žije s tím, umí se s tím srovnat a ještě z toho vyždímat pozitivní rozměr, tak je frajer. V případě Martiny frajerka. Obrovský obdiv, respekt a poděkování za dobrou práci všem, co se podíleli. Těším se na promítání v Ostravě na jaře, snad i s Martinou :) (27.11.2023)

Těžko hodnotit dokument, když je ten příběh tak silný, že přebije a pohltí vše ostatní. Zmínil bych jen to, že jedna věc je ztráta zraku a poleptání kyselinou a druhá všechny důsledky, potíže a útrapy, které tato skutečnost přináší. Bez ohledu na film působí Martina velice mile a sympaticky a těch pět hvězdiček si zaslouží. (01.05.2024)