Noir

Moc peknej serial. Po uvodnim seznamovacim dilu se Noir zacina jevit spise jako serial epizodniho typu, kde kdyz vynechate dil, tak se zas tak moc nestane. Ale zhruba po prvni tretine se to zmeni a vy stale kousek po kousku odhalujete minulost obou divek. Muj prvni anime serial, dojmy veskrze pozitivni. (27.09.2004)

Hudba. U ní Noir začíná i končí. Vytváří bohatou paletu témat spjatých s jednotlivými postavami nebo určitým typem scén a právě tahle šikovně vkomponovaná témata táhnou atmosféru. Pokud u akčních vložek neumírám nudou, je to jen kvůli motivu Salva nos; pokud přistoupím na poetiku vzpomínkových sekvencí, je to zase především kvůli hudebnímu doprovodu... Ostatní složky seriálu kvalitativně převyšuje až příliš a to nedělá dobrotu. Ona kombinace zvuku a obrazu nevytváří zdaleka tak intenzivní spojení jako v .hack//SIGN; občas předvede kouzelné panorama, ale opravdu jen občas, větší pozornost je věnována všednímu (šedému) ději a soubojům. Ty jdou mimo veškeré mantinely logiky a Mašimo v nich dokazuje totéž, co později v .hack projektech – prostě je neumí. Nemám nic proti akčňárnám, v nichž má jedna strana svými schopnostmi navrch a deklasuje desetinásobnou přesilu nepřátel, ale nesmí to být podáváno tak, že nejsou „špičkoví zabijáci“ schopni ani základního krytí a v přímé konfrontaci klidně několik vteřin jen dělají trapné grimasy, aniž by stiskli kohoutek, protože jinak by museli naše hrdiny zabít už ve druhém díle. Souboje nablízko jsou ještě jakž takž, přestřelky jsou ovšem k smíchu (nebo k pláči - dle chuti) a do podprůměru je pozvedává zase a pouze hudba. O příběhových kvalitách se ani nerozepisuji, Noir je blábol, spatlanina všemožných klišé, jakou umí snad jen Japonci (i když meta Metal Gear Solid je stále daleko). Nejvíc mě iritovala ústřední dvojice zabijáků, která mi svou psychologií v lecčems připomněla NGE. Sice bez zaváhání masakrují desítky lidí, ale když je to potřeba, promění se v klepající se ufňukaná cosi, neschopná pronést souvislou větu a mající spoustu citových potíží se sebou samými. Pomalu v každé epizodě na sebe navzájem (s častou výpomocí Chloé) zcela nesmyslně míří a pak propukají v další výbuch papundeklových emocí. Vcelku se mi líbily některé epizody uprostřed, už se v nich po impotentní úvodní třetině začalo něco dít, ale ještě nesklouzly do úplného dějového hnoje (závěrečná třetina). A jen vzpomínka na ně a výbornou hudbu mě odrazuje od nižšího hodnocení. / / / / / Největším kladem je tak postava Chloé – půvabná jako její jméno, vyrovnaně působící, nádherně oblékaná, s překrásnými vlasy a ultimátním hlasem. Je smutné, když já považuji za nejlepší scénu seriálu společnou koupel Kiriky a Chloé. 0:-) [slitovné **] (18.05.2008)

môj prví anime seriál čo som videl a hned jedna z najuznávanejších a najväčších klasík ,v mojom rebríčku je na druhom mieste za troška podobným gunslinger girl.má to uveriteľný príbeh a logycké jednanie postáv čo není u každého anime bežné.ale to čo robý túto sériu výnimočnou je všetkými vychvaľovaná úžasná hudba ktorá ma ako fanatika do soundtrackov dostala a jéj OST počúvam dodnes.celé anime mi príde tak trocha zamerané na divákov aj mimo japonska a preto ho odporúčam ludom ktorý chcú skúsiť anime po prví krát.ps : z tohto dielka by mohol kľudne vzniknúť celovečerný hraný film alebo ešte lepšie seriál.http://www.youtube.com/watch?v=db1Nr1HAQak (23.02.2007)

Ačkoli se jedná o akční seriál, není dobré nějakou akci očekávat. Existují zde dvě kontrastující polohy, ve kterých se seriál odehrává. Jedna poetická, která ukazuje normální život a druhá, kde se odehrává děj a občas i nějaká akční scéna. Tyto dvě složky se příjemně prolínají. Ten samý kontrast je i mezi hlavními postavami. Mireille je spíše praktická a nekompromisní, zatímco Kirika žije ve svém světě, protože svět kolem ní ji spíše zraňuje. Jak tomu bývá zvykem, tak hudba je silnou součástí seriálu a přestože se u všech akčních scén objevuje ta samá hudba, za celý seriál se neoposlouchá. Animace není dokonalá, ale vyšší kvalita v tomto případě není potřebná. (06.10.2007)

Riziko spoilerů Nešťastně přeceňované. Tohle oblíbené anime si užívá akci, výtečně tvoří atmosféru, ale ztrácí body v plýtvání časem. Šestadvacet dílů je pro natolik prostý příběh nesnesitelná várka a s polovičním počtem by byl zážitek v důsledku stejně hodnotný, ale plnější. Nejvíc mě mrzí to, jak naprázdno vychází parádní navnazení z úvodu. Ony epizodické mise hlavních hrdinek, které spočívají pouze v zadání úkolu, zjištění informací o cíli a následné akční symfonii, pro mě byly oblažujícím zážitkem a jen jsem trnul, co mi přinesou následná odhalení minulosti. Jenže i taková slast se omrzí a s přibývajícími repetetivními zápletkami přišlo neodvratné zklamání. Mezi dvěma skvostnými dvojdíly Intoccabile a Heartless Assassin je totiž nesnesitelná vata, která by klidně mohla být vystřižena a příběh by se vůbec nenarušil. Ještěže závěrečné epizody v panství chytnou neskutečný drive, jinak by se úvodní pocity dokonalého seriálu začaly měnit do přesně opačného výsledku. Díky velmi dobře poskládanému soundtracku tak na Noir zapomenout ani nejde. Přesto je výhrad až příliš mnoho na to, abych se k seriálu někdy vrátil. A co se týče úplného konce, tomu se zatleskat musí. Závěry, které se dají přebrat šťastnou či nešťastnou cestou, miluju. U Noir ho vzhledem k předchozímu vývoji postav a celkovému vyznění závěrečných minut považuji za šťastný. (29.09.2007)