Noir

Moc peknej serial. Po uvodnim seznamovacim dilu se Noir zacina jevit spise jako serial epizodniho typu, kde kdyz vynechate dil, tak se zas tak moc nestane. Ale zhruba po prvni tretine se to zmeni a vy stale kousek po kousku odhalujete minulost obou divek. Muj prvni anime serial, dojmy veskrze pozitivni. (27.09.2004)

Noir je v jednotlivých komponentoch pomerne kvalitné a zaujímavé anime ale nemôžem sa zbaviť dojmu, že ide o jemne preceňované dielo. Hlavnými plusmi sú námet, sympatické postavy, európske lokácie a hudba. Menším záporom je hlavná zápletka, ktorá nie je až natoľko komplikovaná a v zásade je aj ľahko predvídateľná takže na ploche 26 dielov pôsobí trochu rozťahane. Epizodičnosť takmer polovice seriálu pritom nevadí, pokiaľ sú jednotlivé príbehy dostatočne pútavé ale to nie je vždy pravidlom. Neodškriepiteľným záporom je ale jednoznačne akcia. Niekomu možno stačí pohľad na dievčatá so zbraňami lenže až na výnimky statické a málo vzrušivé akčné scény naviac s absenciou krvi, pôsobivosť čerpajú hlavne z hudby. Noir pritom vôbec nie je zlý. Záverečné diely, v ktorých predošlé výčitky razom odpadajú a dostavuje sa aj patričná emocionálna sila, celkový dojem výrazne vylepšujú. 70% so zaokrúhlením nahor za skvelo vygradovaný záver, brilantné finále a fantastický soundtrack. (20.08.2010)

Hudba. U ní Noir začíná i končí. Vytváří bohatou paletu témat spjatých s jednotlivými postavami nebo určitým typem scén a právě tahle šikovně vkomponovaná témata táhnou atmosféru. Pokud u akčních vložek neumírám nudou, je to jen kvůli motivu Salva nos; pokud přistoupím na poetiku vzpomínkových sekvencí, je to zase především kvůli hudebnímu doprovodu... Ostatní složky seriálu kvalitativně převyšuje až příliš a to nedělá dobrotu. Ona kombinace zvuku a obrazu nevytváří zdaleka tak intenzivní spojení jako v .hack//SIGN; občas předvede kouzelné panorama, ale opravdu jen občas, větší pozornost je věnována všednímu (šedému) ději a soubojům. Ty jdou mimo veškeré mantinely logiky a Mašimo v nich dokazuje totéž, co později v .hack projektech – prostě je neumí. Nemám nic proti akčňárnám, v nichž má jedna strana svými schopnostmi navrch a deklasuje desetinásobnou přesilu nepřátel, ale nesmí to být podáváno tak, že nejsou „špičkoví zabijáci“ schopni ani základního krytí a v přímé konfrontaci klidně několik vteřin jen dělají trapné grimasy, aniž by stiskli kohoutek, protože jinak by museli naše hrdiny zabít už ve druhém díle. Souboje nablízko jsou ještě jakž takž, přestřelky jsou ovšem k smíchu (nebo k pláči - dle chuti) a do podprůměru je pozvedává zase a pouze hudba. O příběhových kvalitách se ani nerozepisuji, Noir je blábol, spatlanina všemožných klišé, jakou umí snad jen Japonci (i když meta Metal Gear Solid je stále daleko). Nejvíc mě iritovala ústřední dvojice zabijáků, která mi svou psychologií v lecčems připomněla NGE. Sice bez zaváhání masakrují desítky lidí, ale když je to potřeba, promění se v klepající se ufňukaná cosi, neschopná pronést souvislou větu a mající spoustu citových potíží se sebou samými. Pomalu v každé epizodě na sebe navzájem (s častou výpomocí Chloé) zcela nesmyslně míří a pak propukají v další výbuch papundeklových emocí. Vcelku se mi líbily některé epizody uprostřed, už se v nich po impotentní úvodní třetině začalo něco dít, ale ještě nesklouzly do úplného dějového hnoje (závěrečná třetina). A jen vzpomínka na ně a výbornou hudbu mě odrazuje od nižšího hodnocení. / / / / / Největším kladem je tak postava Chloé – půvabná jako její jméno, vyrovnaně působící, nádherně oblékaná, s překrásnými vlasy a ultimátním hlasem. Je smutné, když já považuji za nejlepší scénu seriálu společnou koupel Kiriky a Chloé. 0:-) [slitovné **] (18.05.2008)

Nejsem velký expert na anime tvorbu, ale takovéhle seriály si nechám líbit. Noir mě uchvátil už od začátku a to hlavně díky animaci (perfektní prostředí a postavy) a hudbě, kterou řadím k těm nejlepším, co jsem v televizní tvorbě slyšel. Hudba zde totiž dokáže přesně dokreslit akci i emocemi vypjaté scény. Je originální, působivá a neskutečně silná. Samotný děj je pak rozdělen přibližně do dvou různých polovin. V té první - epizodicky uzavřené - postavy řeší speciální zakázky, má to švih, napětí a celé to připomíná regulérní krimi filmy Bessonova střihu, kde se navíc podíváme do mnoha koutů světa. Další dějství pak poodkrývá klíčovou zápletku seriálu, motivace postav a jejich jednání, tahle část je proto hodně o emocích. Noir pak postupně graduje až k velkému finále, které využívá i poslední vteřiny na maximum. Za zmínku stojí i dominantní postavení žen, které se zde pohybuje od feminismu až k lesbickému podtextu a později i k jeho ztvárnění. Muži tu představují pouze oběti, které jsou ovládány jako loutky. Po skončení seriálu mě přepadlo dilema, stále totiž nevím, zda je lepší Cante Per Me nebo Salva Nos a kterou postavu mám nejraději: Kiriku nebo Chloe? Opravdu těžká volba :) 9/10 (29.05.2009)

Zpočátku dost zajímavé a s celkem sympatickými hrdinkami, ale čím víc se blížil konec a bobtnala nepřekvapivá "jakožemysteriozní" zápletka, tím víc se Noir nořil do temnoty nudy. Opravdu zajímavý přestával být seriál pomalu už od poloviny, ale sledovat se pořád ještě dal docela slušně... ale obzvlášť poslední čtvrtinu, kdy už bylo přesně jasné které trapnosti si ještě scénáristé vymysleli, u mě probíhalo už jen útrpné odškrtávání seznamu a čekání kdy už to konečně skončí. Děj je překombinovaná vykrádačka ze všeho možného a nenabízí víceméně nic zvláštního, stejně jako dosti ploché a předvídatelné postavy které mě svou předstíranou emocionální hloubkou vážně nezasáhly. Ale aspoň ta hudba je velice fajn až do konce. 6/10 (15.01.2009)