Harakiri

ocenenia : MFF Cannes 1963 - Špeciálna cena poroty ◘◘◘◘ Vynikajúco podaný príbeh o tom, že aj samurajská česť je častokrát stavaná iba "na piesku", a že rozpor medzi hrdosťou a ľudskosťou tvorí častokrát tie najväčšie tragédie. Tak isto dosť veľký pluvanec do tváre tých, pre ktorých je samuraj automaticky stelesnením ušlachtilosti a cnosti, no Kobajaši ukazuje, že napriek dodržiavaniu princípov, vnútro každého človeka môže byť skazené, pokrytecké, a že aj samuraj (v podstate metafora "čestného človeka") častokrát kladie diplomaciu a vlastnú hrdosť nad princípy ľudskosti..... Film samotný sa pohybuje v troch rovinách - veľmi pomalej prítomnej rovine, kedy Nakadai rozpráva svoj príbeh (niektorých môže dôstojnosť a pomalosť podania nudiť), v sociálno-dramatickej historickej rovine, až nakoniec obe tieto roviny logicky ústia do úžasného akčného, veľmi sugestívneho finále.... A záver? ten bol tak trpký, že človeku zhorkne slina - na plátno prevedené klasické porekadlo, že "Dejiny píšu víťazi".... Skutočná pravda je prekrytá nánosom ľudskej pýchy, namyslenej ľahostajnosti, slabosti uznať si vlastné pochybenia, a najmä, snahou prekryť svoju úbohosť svojou fiktívnou "ctihodnosťou" (06.01.2012)

Otevřená – nejen realistickým zachycením titulního aktu – kritika poměrů v japonské společnosti na začátku období Edo. Hladoví róninové páchají harakiri, ženy tiše trpí, děti předčasně umírají. Chudoba, bolest, beznaděj. Kobayashi dokáže vzbudit silné emoce za užití minimálních formálních prostředků. Z pohybů kamery upřednostňuje jízdu. Ať postavy stojí či sedí (častěji), nepotřebuje díky promyšleně zvolenému výchozímu umístění kameru zvedat nebo s ní klesat. Nejenže vidíme potřebné, rozmístění postav v prostoru odpovídá také jejich společenskému postavení. Film je proto radost sledovat i v případě, že vás nezaujme příběh, případně nezvyklý způsob jeho vyprávění (flashbacky objasňující jiné flashbacky). Dominantní část Harakiri tvoří dialogy, které jsou ale díky režii a hudbě Tôrua Takemicua (spolupracoval mj. s avantgardním režisérem Hiroshim Teshigaharou) stejně strhující jako několikaminutové mečové souboje z posledních minut. Když se filmem necháte pohltit, určitě u něj nezůstanete jen kvůli nim. 85% Zajímavé komentáře: dezorz, cimigo (03.06.2011)

Zbožňuju japonské samurajské filmy. Ty nejlepší jsou ze 60. let. A Kobayashi je uměl točit obzvlášt dobře. V minimalistickém Harakiri se začíná příběh filmu rozvíjet nenápadně a s přibývajícími minutami film pomalu, ale jistě graduje až k temnému finále. Režisér dokázal docílit s minimem prostředků maximálního efektu. Scéna samotného harakiri v úvodu je natolik sugestivní, až jsem se chytal za břicho a hlavně divákovi dojde hrůza tohoto obřadu v plném rozsahu. Kobayashi točil úsporně a hlavně nechával vyniknout skvělé herce. Tatsuya Nakadai je coby cynický ronin, který již nemá co ztratit naprosto úžasný. Na druhou stranu, film Vzpoura, je dosti podobný a zapůsobil na mne o něco více. (04.04.2011)

Kobayashi prostě samurajské filmy umí--seppuku je jeden z vrcholů tohoto žánru--chcete vidět chlapa rozříznout si břicho ! bambusovým ! mečem?-ano?- Tak tohle je film pro vás.Za zmínku stojí výkon T.Nakadai(e) který s přehledem dokazuje že v kvalitním samurajském filmu nemusí hrát jen T.Mifune (ps:Mistra Mifuneho obdivuji ale chvílema to opravdu vypadá jakoby to byl jediný dobrý japonský herec který se umí ohánět mečem-a to je trochu smutné pomyšlení) (01.04.2007)

Je to na moje prekvapenie čo po myšlienkovej stránke celkom realistická snímka ktorá poukazuje na ľudské vlastnosti a vlastne na samotnú ľudskosť v tom zmysle že človek ako bytosť nie je s kovu a aj hrdosť samuraja má svoje hranice ktoré dokážu spraviť s egoistického zabijaka ktorý dodržuje kodex svojho klanu milujúcu hlavu rodiny. Je to nesmierne originálny film s ničím podobným som sa ešte nestretol. Celý príbeh stavia na tom že v Japonsku období mieru Samuraj ako remeslo nemá žiadnu prácu a stáva sa roninom. Vo filmu to zašlo až tak ďaleko že samurajovia trpia hľadom a tak prišli na to ako svojou česťou môžu zarobiť. Putujú s jedného klanu do druhého a prosia o to aby u nich mohli vykonať rituál samovraždy harakiri. Klan radšej zaplatí roninovy almužnu a pošle ho ďalej.. Keď sa to už deje veľmi často tak sa rozhodnú že harakiri budú predsa robiť takže podvodníci k nim už nebudú chodiť. V tom prichádza k ďalšiemu klanu starý samuraj s rovnakou prosbou. Je dopredu varovaný že podvodníkov u nich nestrpia on však trvá na tom že harakiri vykoná žiada iba jedno aby si vypočuli jeho príbeh. A to vám poviem to je teda PRíBEH!!!! úplne ma pohltila atmosféra akým bol príbeh vyrozprávaný ako bol časovo rostrhaný do dvoch súvislých príbehov ktorý tvoril jeden veľký celok a túžbu po pomste. Herec Tacuja Nakadai ma svojim výkonom dostal. Ten jeho chladný pohľad a dialógy boli vynikajúce. Na záverečnú sekačku nemám takisto žiadne výčitky. Na rok 1962 až pridobré (dokonca tu už z rán strieka krv) Za takí súboj by sa nehambil ani Tarantino (20.09.2013)